Když jsem se dostavil jedno pochmurné odpoledne s několikatýdenní bolestí v pravém zápěstí do ordinace doktora Meesona, měl už tehdy těsně před penzí.
Nechal mě zkoumavě zvednout jakési těžítko a lehce s ním zacvičit. Když jsem je položil zpátky na jeho obrovský doktorský stůl plný odborných příruček, podíval se na mě přes své brýle a sebejistě pravil, že vše bude tak do týdne v pořádku. Nesměle jsem opáčil, zda by v tomto případě nepomohl rentgen, znovu se na mě zkoumavě podíval a hbitě odvětil: "Waste of your time and our money" - "Škoda vašeho času a našich peněz."
Základní lékařská péče v Británii je zcela bezplatná, a tak měl zřejmě na mysli peníze britských daňových poplatníků.
Odkráčel jsem lehce pobaven z ordinace, bolest zápěstí se však, jak pravil doktor Meeson, za pár dní skutečně vytratila. Nezmiňuji tuhle anekdotu proto, abych vás obtěžoval svou anamnézou, ale spíše proto, že přes patrnou šetrnost lékařů se systém britského státního zdravotnictví ocitá podle údajů britské konzervativní opozice ve finanční krizi.
Ta ohrožuje samu existenci či rozsah služeb více než devadesáti nemocnic na území Anglie. A celkový dluh britského státního zdravotnictví má dosáhnout koncem daňového roku téměř jedné miliardy liber, tedy nějakých 43 miliard korun.
Důvody mohou znít čtenářům jako důvěrně známé: příliš mnoho peněz za léky, rostoucí náklady na administrativu a nákladný projekt spojený s digitalizací zdravotních karet pacientů.
Ostrovní zdravotnictví se topí v dluzích i přesto, že v jeho systému je zabudována - pro samotné britské pacienty kontroverzní - pojistka proti zneužívání času a dobrotivosti lékařů a také státních dotací na léky. Poplatek, který zaplatí pacient - s výjimkou důchodců - za předpis, je v některých případech několikanásobně vyšší než cena běžných léků dostupných volně v lékárnách či specializovaných obchodech.
Nejsem žádný hypochondr, ale i tohle je možná jeden z důvodů, proč by se daly mé návštěvy u lékaře za léta strávená v Londýně spočítat na prstech jedné ruky.
