V Česku máme koronavirus, bojíme se nákazy, epidemie, smrti. Daleko odtud na řecko-tureckých hranicích se odehrává něco mnohem horšího, humanitární katastrofa. Jsou tam pohřbívány evropské hodnoty. Náš svět se mění k horšímu.
Turecký prezident Recep Tayyip Erdogan jednostranně ukončil dohodu mezi EU a svou zemí. Ze dne na den přestal hlídat tureckou stranu hranice, bránit uprchlíkům v cestě na Západ. Turci začali k hranici uprchlíky přímo nahánět. Řecká vláda požádala o pomoc Frontex a minimálně na měsíc pozastavila proces přijímání žádostí o azyl. Její policie používá také slzný plyn, aby migranty zastavila. V sobotu Erdogan nařídil pobřežní stráži bránit migrantům v přeplouvání Egejského moře, neboť je to nebezpečné. Nebránit migrantům v opuštění Turecka po suchu však platí dál.
Tak to vidíme od nás. Jiný pohled mají lidé na útěku. Milion jich prchá ze syrského Idlibu, kde se bojuje, uprchlíkům jde o život a uchylují se do Turecka. To se dnes stará o necelé čtyři miliony utečenců, obří počet, z toho více než 3,5 milionu přišlo ze Sýrie. Turecko má asi 82 milionů obyvatel (pro srovnání Německo asi 80 milionů). Nelze se pak divit, že Erdogan nechce další tábory a další prchající.
Měli bychom se alespoň na chvíli pokusit vidět situaci očima lidí na útěku. Nebo lidí, kteří už dlouhou dobu žijí či živoří v táborech v Turecku a Řecku. Část těch prvních skočila na špek turecké policii, uvěřili, že se dostanou do EU. Často utratili poslední peníze, přišli o všechno včetně pasu, ale vysněnou hranici nepřekročili. Skončily tak i rodiny s dětmi.
Turecký prezident Erdogan uprchlíky použil jako zbraně, jako páky na Evropskou unii. Zřejmě mu jde o pomoc při bojích v Sýrii. A jistě by chtěl, stejně jako Řekové, mnohem větší pomoc s uprchlíky.
Tisíce žen, dětí a mužů náhle ztratilo svou lidskou hodnotu, staly se z nich pouhé věci. Jejich strach a zoufalství velcí politici, ale ani mnoho obyvatel Evropy, nevnímá. Nezájem. Nebo spíš: je to dnes pro nás zajištěné nepředstavitelné.
EU využila řecké ostrovy, kde se utečenci hromadí a často tam živoří, jako strašlivou "zónu odpuzení", jako ukázku: pokud sem přijdete, připlujete, takhle dopadnete, zůstaňte doma. - Jenže ti lidé doma zůstat nemohou. A tak jsou z nich předměty zbavené základní lidské důstojnosti.
Česká vláda se na tom odlidštění a znedůstojnění podílí. Z naší perspektivy to vypadá, že oproti roku 2015 už Evropa ví, jak na migrační příval reagovat: držet si ho od těla. Ucpat řeckou hranici, ať projde co nejméně lidí. Poslat Řekům 700 milionů eur plus policajty, vojáky a nějakou tu hlídací loď, ať čluny s migranty odhání od břehů unie.
Zůstat lidmi, nezradit hodnoty
Jistě, Frontex měl být posílen, měl dávno fungovat stokrát lépe a Andrej Babiš má jistě svůj malý český podíl na tom, že se to nestalo. Je směšné, že Evropská unie, světový hospodářský kolos, neumí chránit své hranice a kontrolovat, kdo k nám přichází. Ale kromě bezpečnosti je tu ještě něco podstatnějšího. To, na čem Západ nestojí, ale stát má. Hodnoty.
Na samém začátku března, když Erdogan krizi na řecké hranici spustil, Řecko zastavilo přijímání žádostí o azyl od nově příchozích migrantů. Je to v zásadním, hrubém rozporu s mezinárodním právem. Řecko porušuje Ženevskou úmluvu z roku 1951. Každý uprchlík má právo na projednání žádosti. To je základ, na kterém jsme si mysleli, že stojíme. Už to tak není.
Šéf Organizace pro pomoc uprchlíkům (OPU) Martin Rozumek řekl Seznamu Zprávy: "…lidem, co utíkají, se děje bezpráví, utíkají oprávněně. Jen asi 20 procent jsou ekonomičtí migranti. Čísla vycházejí z údajů Vysokého komisaře OSN pro otázky uprchlíků." Odkud prchají? Sýrie, Afghánistán, Írán, Irák, Kongo atd.
Krach západních hodnot kopíruje český postoj: ani nohu! Jistě, nejsme s to přijmout milion utečenců jako Němci, to po nás ani nikdo nechce. V první fázi by stačilo přijmout děti bez rodičů z řeckých ostrovů, padesát, sto, ukázat, že tu hrůzu vnímáme. Jsme bez potíží schopni absorbovat 50 tisíc uprchlíků. V roce 2001, kdy se nám dařilo mnohem hůř, u nás žádalo o azyl 18 tisíc utečenců a nic se nedělo, žádná hrůza.
Co s krizí na řecko-turecké hranici? Nelze v tom Řeky nechat. Představme si, že nastane podobná katastrofa na Ukrajině a desetitisíce lidí se přes Polsko pohrnou k nám. Jak bychom byli vděčni za každou pomoc jiné eurozemě…
Nutná je dohoda celé Evropské unie, nejen pomoc Řecku v eurech (jakési výpalné). Potřebujeme západní řešení. Na prvním místě musíme dodržovat mezinárodní dohody - tedy posoudit, kdo má na azyl nárok a kdo ne, koho přijmout a koho odmítnout. To vyžaduje pružné a rychlé azylové řízení. Plus zajištění návratu domů pro ty, kteří na ochranu nárok nemají.
A pak to druhé klíčové - ochota zemí EU aspoň stovky nebo několik tisíc utečenců přijmout. Vymanit se z rigidního odmítání pomoci, kterou pěstuje Visegrádská čtyřka (V4). Příklad dává jako obvykle Německo, 140 tamních měst nabídlo přijetí dětských uprchlíků bez doprovodu z Řecka. Nejde o to, nechat se "zaplavit muslimy", jde o to, zůstat lidmi. Nezradit z pouhé pohodlnosti své hodnoty.
