Novela má téměř 140 stran vysoce odborného právnického textu, mění 11 zákonů a do více než 230 paragrafů cizineckého zákona vnáší 215 změn. Kolik zodpovědných poslanců novelu alespoň prolistuje, když mají na programu schůze desítky zákonů? Kolik novinářů se pokusí v zákoně zorientovat, když jen seznámení se strukturou a základními pojmy zákona by bylo na mnoho hodin studia?

Úředníci ovládnou další část státní moci

Cizinecký zákon je jedním z nejzajímavějších příkladů procesu, v němž státní úředníci zcela ovládnou určité odvětví státní moci. Obdobou může být tzv. manažerská revoluce, kdy se řízení podniků stalo tak komplikovaným, že manažeři přestali být fakticky kontrolovatelní ze strany vlastníků těchto podniků, ať už jde o dědice někdejších továrníků anebo o drobné akcionáře.

Teď pro změnu ministerští a policejní legislativci vytvářejí tak komplikované právní normy, že se v nich nevyznají ani politici ani veřejnost, a příslušní úředníci se tak stávají nekontrolovatelnými, ovšem i nepostradatelnými. Zákon si pak postupně upraví tak, aby jim co nejvíce vyhovoval, tedy přinášel co nejméně práce, ale zato co nejvíce moci a vlivu.

Co prostřednictvím vlády navrhnou parlamentu, parlament schválí, neboť se všemi dotazy se vypořádají vyřknutím magických formulí "Evropská unie", "bezpečnost České republiky", nyní aktuálně i slovem "Schengen" a málokterý poslanec si troufne trvat na svých obavách ohledně něčeho, v čem se nevyzná. Naopak pokud si jim lidé, cizinci i jejich blízcí, stěžují, že předpisy jsou příliš přísné a absurdní, tak pokrčí rameny a odvětí: "My se musíme řídit zákonem".

A teď si dva roky počkáte...

Tak například body 104 a 105 novely znamenají, že cizinci, kteří jsou manžely českých občanů, nebudou již dostávat trvalý pobyt hned po sňatku, nýbrž až po dvou letech. Rodina tedy přijde na rok o sociální dávky včetně porodného, manželé občanů nebudou mít nárok na stavební spoření a možná ani na zdravotní pojištění.

Tito cizinci tedy budou zkoušet žádat o trvalý pobyt z humanitárních důvodů, což dává policii mnohem větší prostor pro korupci. Původně navrhovalo Ministerstvo vnitra odklad trvalého pobytu o pět let, pak ustoupilo ombudsmanovi a zmocněnci vlády pro lidská práva a navrhlo lhůtu "jen" dvouletou.

Ani to však nemusí být konec, nejpozději za půl roku se začne připravovat další novela a licitování bude pokračovat.

Za policejní stát bývá označována faktická nepodřízenost policie zákonům. Právním státem se pak rozumí situace, kdy jsou úřady, tedy i policie podřízeny právu, tedy zákonům. Českému ministerstvu vnitra se však nyní daří zajímavá finta, že si své zákony fakticky samo vytváří. Formálně vzato jsme právním státem. Jen trochu policejně-právním.

Autor je členem Poradny pro občanství/občanská a lidská práva