David Klimeš David Klimeš | Komentáře
22. 12. 2022 12:14

Česko šéfovalo Evropě úspěšně. V krizi nebyl čas na lhaní o unii

Po nevydařeném prvním českém předsednictví dopadlo to druhé velmi dobře. Poděkujme za to euroskeptické ODS, která pod tlakem okolností předvedla eurofederalistickou politiku.
Deštník pragmatismu nad eurofederalisty i euroskeptiky...
Deštník pragmatismu nad eurofederalisty i euroskeptiky... | Foto: Jakub Plíhal

Premiéru Petru Fialovi (ODS) se sluší poděkovat. V extrémně těžké a komplikované době zvládl řízení Rady Evropské unie na jedničku. Nejde ani tak o všechny ty reprezentativní fotografie, na nichž se vzorně usmíval po boku zahraničních lídrů, kteří mu třásli rukou. Jeho vklad spočíval především v důrazu, jaký po celou dobu kladl na podporu Ukrajiny. A ve schopnosti udržet tváří v tvář ruské agresi sedmadvacítku jednotnou. Tím české předsednictví získalo "trademark", aniž by přišlo o pozici konsenzuálního partnera, který hledá shodu celého klubu.

Ač byly zdejší přípravy na předsednictví dosti divoké, nakonec daly vzniknout velmi dobrému týmu. Velvyslanec Jaroslav Zajíček v Bruselu vytrvale ponocoval na nekonečných jednáních, Tomáš Prouza v Praze s úspěchem ladil pozice ke společné energetické politice, poradce Tomáš Pojar premiérovi nepřestával připomínat priority a lidem kolem ministra Mikuláše Beka (STAN) se podařilo zorganizovat desítky produktivních schůzek.

Česko si tak zdárně napravilo image, jež utrpěla značné šrámy během historicky prvního předsednictví v roce 2009, kdy Jiří Paroubek (ČSSD) nadřadil své osobní zájmy těm republikovým - a povalil vládu Mirka Topolánka (ODS). Co víc: krizové okolnosti donutily zdejší politiky utnout europopulismus.

Zelený Fiala

Na začátku českého mandátu jsme v této rubrice napsali: "Půlroční unijní předsednictví bude mít na Česko blahodárný dopad. V domácí debatě vyhřeznou dosavadní naprosto nemožné politické pozice jednotlivých sil k zásadním unijním otázkám. Letitý český přístup privatizace zisků z unijního členství a socializace našeho dílu spoluzodpovědnosti se snad konečně změní v něco dlouhodobě pozitivního."

Podařilo se. Vyšlo kupříkladu najevo, jak prázdným gestem byl vstup hnutí ANO do federalistické liberální frakce europarlamentu. V reálu se totiž Andrej Babiš především pokusil zopakovat Paroubkovu devastaci české pověsti. Když jeho zářijový pokus o vyslovení nedůvěry vládě skončil blamáží, začal škodit alespoň hrubozrnnou kritikou evropského ekologického programu, který ale předtím coby premiér sám pomohl odhlasovat.

Mnohem zajímavější je však vývoj postojů Petra Fialy. Ten až do energetické krize patřil k euroskeptickému (v jeho straně je zvykem říkat "eurorealistickému") mainstreamu. V knize Konzervativismus dnes například tvrdil, že unie buď vrátí některé pravomoci národním státům, nebo se rozpadne. Ve spisu Politika, jaká nemá být se zase vyznal z toho, že odmítá prohlubování integračního procesu.

A pak přišlo české předsednictví uprostřed existenční krize kontinentu. Po jeho ukončení lze dnes bez nadsázky říci, že za celou dobu našeho členství v klubu žádný zdejší premiér neprosazoval v praxi tak federalistický program jako právě Petr Fiala. Energetika bývala žárlivě střeženou doménou národních států, právě pod Fialovou patronací však v Evropě zavládla nejen unií dozorovaná energetická spolupráce, ale skoro až socialistické centrální plánování. Nedostatek si prostě vyžádal dramatické úspory a přídělové hospodaření. Předseda české vlády obojí samozřejmě prosazoval také s ohledem na fakt, že bez unijní pomoci by si republika, těžce závislá na ruském plynu, ani neškrtla.

Petr Fiala uspěl také se snahou prosadit unijní stropy na ceny silové elektřiny a ruského plynu. Šéf euroskeptické ODS, která vyrostla na poučkách Ludwiga von Misese, podle nichž se za žádných okolností nelze vzdát racionální ekonomické kalkulace, protože bez ní vždy vše schvátí socialismus, sám tento "socialismus" v zájmu republiky v čele Evropské unie pomohl zavést.

A aby toho nebylo málo, na závěr si může nárokovat i pozici zeleného fanatika, protože proti všem možným předchozím prohlášením právě české předsednictví dotáhlo do konce evropskou dohodu o zpřísnění trhu s emisními povolenkami.

Evropa skutečně jako úkol

Samotného bývalého euroskeptika Petra Fialu obrat, který ve své dosavadní unijní politice provedl, zjevně nijak netrápí. Dalekosáhlým integračním změnám, jež se pod jeho patronací udály, prostě jen nově pragmaticky říká nutná spolupráce, která unii chrání před ruskou agresí.

Faktem ale zůstává, že právě v uplynulém půlroce spektakulárně zkrachovala dosavadní zahraniční politika občanských demokratů v podobě, jakou reprezentoval europoslanec Jan Zahradil. Ta se vyžívala v okopávání unijní integrace, pod lupou hledala v Česku i zahraničí "nebezpečné federalisty" a naopak velmi smírné stanovisko zaujímala ke kdejakému autoritáři. Fiala se pod tlakem událostí od této ideologie odklonil a přijal za své podstatně racionálnější uvažování, jaké prosazuje například jeho poradce Tomáš Pojar. Snad mu to vydrží.

Každopádně lze dnes říci, že motto českého předsednictví "Evropa jako úkol" se dočkalo svého naplnění. Třebaže si jej vláda původně přilepila na čelo jen proto, aby využila osvědčeného vývozního artiklu - Václava Havla, aniž by se chtěla jakkoliv zabývat tím, co měl první český prezident vlastně na mysli, když toto slovní spojení během projevu v německých Cáchách v roce 1996 použil.

Připomeňme tedy, že šlo o řeč zelenou a integrativní, jež Evropany vyzývala k vnitřnímu usebrání. Ačkoliv tedy sotva co bylo zdejším občanským demokratům v pohledu na unii vzdálenější, nakonec se právě podle toho jejich stávající předseda zařídil.

Takový pokrok, jakého evropská spolupráce dosáhla během českého předsednictví, jsme už dlouho neviděli. Mimořádné summity, kde lídři bez jakýchkoliv okolků přenášejí zásadní národní pravomoci na Evropskou komisi, se staly již normou.

Petr Fiala si zaslouží upřímné poděkování za to, že se raději zcela vzdal svých předchozích pozic, než aby zničil tu českou.

Konečně jsme vstoupili do EU

Úspěšné české předsednictví bude mít spoustu důsledků. Ty krátkodobé snad přinesou infúzi českých diplomatů do unijních struktur, v nichž má republika stále zbytečně nízké zastoupení. Kupříkladu nedisponuje ani jediným generálním ředitelem - faktickým unijním ministrem, který nastrčeným politickým eurokomisařům kompletně připravuje agendu. Češi jsou nyní v kurzu, lze tedy doufat, že se jejich stavy v Bruselu nafouknou o desítky lidí, kteří si v uplynulých šesti měsících vysloužili ostruhy.

Z dlouhodobého hlediska je ale podstatnější, že zdejší strany budou kvůli aktuálnímu překotnému dění donuceny přestat lhát o své unijní politice.

Kupříkladu Andrej Babiš už zcela přišel o svůj falešný proevropský nátěr, když se rozhodl zakopat v nacionalistických pozicích, kde se potkává snad jen se svým přítelem Viktorem Orbánem. ODS se naopak osvobodila od neproduktivního verbálního euroskepticismu, který se v praktické rovině pozoruhodně rychle překlopil v eurofederalismus, jakmile nám začalo téci do bot.

Zdá se, že tradiční český přístup "berme dotace a nestaráme se o nic za hranicemi Šumavy" je už po smrti. Česko během velmi těžkého, ale nakonec velmi úspěšného předsednictví s osmnáctiletým zpožděním definitivně vstoupilo do Evropské unie.

Video: Praha hostila summit lídrů 44 evropských zemí (6. 10. 2022)

Video: Asociated Press
 

Právě se děje

Další zprávy