Kdyby nešlo o věc tak tragickou, jako je pomoc stovkám tisíc ukrajinských uprchlíků, bylo by české politikaření o nouzový stav až úsměvné. Když vláda Andreje Babiše v únoru 2021, v čase jedné z nejhorších covidových vln, žádala o prodloužení nouzového stavu, opoziční pětikoalice řekla ne. Využila tehdejší politické slabosti premiéra, který ztratil i podporu komunistů, a ukázala mu, zač je toho loket. Výsledkem byl naprostý chaos, který na poslední chvíli rozptýlili až hejtmani, když ze své moci požádali o prodloužení restrikcí.
Nyní je pětikoalice již vládní silou a teď zase ona musí uprostřed uprchlické krize žádat sněmovnu o dlouhý nouzový stav. Opozičního populismu si naopak užívá ANO s SPD.
Oprostěme se na chvíli od tohoto politického intrikářství, aby nám zbylo dost energie a času na zásadnější otázku: Opravdu na cokoliv nečekaného v Česku potřebujeme nouzový stav, během kterého za krádež pěti housek můžete jít na rok a půl do vězení? Odpověď zní: bohužel ano.
Jinak v opozici, jinak ve vládě
Praha stojí v ukrajinské krizi bok po boku s Varšavou. Ne všechno se ale u nás řeší tak jako v Polsku. Zatímco v Česku politici musejí kvůli stovkám tisíc uprchlíků vyhlašovat nouzový stav, Poláci se bez něj i po příchodu dvou milionů lidí obejdou. Těžko lépe ilustrovat rozdíl mezi fungující a nefungující administrativou.
Už od pandemických časů je u nás veřejným tajemstvím, že bez nouzového stavu si v obtížných časech český stát prostě neporadí. Je třeba rychle nakoupit nějaký materiál? Nouzový stav. Je třeba rychle přemístit lékaře či policisty na dočasně jinou a potřebnější pozici? Nouzový stav. Je třeba i jen něco málo omezit ve shromažďování či službách? Nouzový stav.
Kdy u nás na podzim 2020 opět udeřil covid, rozčiloval se opoziční lídr Vít Rakušan, že vláda kvůli tomu žádá o nouzový stav, během nějž jsou zásadně omezena ústavní práva občanů. Nyní je ministrem vnitra a už to vidí jinak. Dokonce prolamuje i zavedenou praxi, že vláda žádá sněmovnu o prodloužení tohoto dalekosáhlého instrumentu každý měsíc. Nejprve chtěl bianco šek až do července, nakonec se spokojil s květnem. A předseda občanskodemokratického poslaneckého klubu Marek Benda má prodlužování nouzového stavu po každých 30 dnů najednou už jen za "podivnou mantru".
Ono ale opravdu nestačí, aby kabinet jen verbálně slíbil, že mimořádných pravomocí nezneužije - a hned je požadoval na řadu měsíců dopředu. Ne náhodou se proti něčemu takovému postavili i senátoři z ústavní komise. Právní experti se shodují, že povinnost vlády žádat o prodloužení nouzového stavu alespoň každý měsíc, představuje minimální pojistku proti nežádoucímu vývoji.
Krizový zákon není pro krize
Proč vlastně Andrej Babiš za covidu a Petr Fiala během války na Ukrajině potřebují tak silnou zbraň? Protože oba dva v krizi zjistili, že český stát někde funguje lépe, někde hůře, ale rozhodně ne nikdy rychle. Přitom nouzový stav se nehodí ani na jednu z katastrof, typicky by měl být vyhlašován na pár dnů při povodních, orkánech či průmyslových haváriích. V české legislativě zoufale chybí smysluplná krizová legislativa, která by dávala exekutivě ty správné pravomoci.
Místo extrémně nepovedených pandemických norem bychom měli mít v krizovém zákoně natrvalo mezi stavem nebezpečí a nouzovým stavem definovaný právě stav zdravotního ohrožení. Stát by v něm mohl rychleji hýbat se zdravotnictvím a omezovat svobodu pohybu, ale už by neměl povolovat náhodné předražené nákupy roušek z Číny.
Pro uprchlické krize možná ani nemusí být v krizovém zákoně nějaký speciální stav. Příklady z příhraničních zemí s Ukrajinou ukazují, že je vše možné zvládnout i bez výrazného omezování práv občanů. Jen je třeba stát trochu popohnat. Je absurdní, že bez extrémní legislativy není dnes možné vyhlásit rychle třeba sociální podporu, jakou nyní poskytujeme Ukrajincům. Neméně absurdní je, že bez nouzového stavu erár nemůže hýbat s armádou či hasiči. To vše a mnohem více je možné úřadům svěřit bez nutnosti omezovat občanská práva.
Jen nezbytně nutné pravomoci
Ač Česko stíhá jedna krize za druhou, nezdá se, že by se rýsovala shoda na nové a detailnější krizové legislativě. Včera pětikoalice nechtěla hnutí ANO darovat ani den nouzového stavu bez boje, nyní si tuto úlohu převzalo ANO proti pětikoalici. A Tomio Okamura zůstává u své tradiční role, že nouzový stav nikdy a za žádných okolností, jen aby mu nepropadly voličské preference.
To není pro republiku vůbec dobré. Demokratický právní řád se pozná podle toho, že dává exekutivě právě jen ty pravomoci, které nezbytně potřebuje. Pokud jich má však vláda více, a to několik měsíců za sebou, pak je systémově něco špatně. A je úplně jedno, zda se premiér zrovna jmenuje Babiš nebo Fiala.
