Zhruba dvacet tisíc lidí se v sobotu sešlo v Praze na Václavském náměstí na protivládní demonstraci nazvané značně nepřesně, falešně, Česko proti bídě. Svolal a pořádal ji předseda politické strany Právo Respekt Odbornost (PRO), právník a klubající se politik Jindřich Rajchl. V masových, antisystémových a zjevně proruských aktivitách střídá sobě značně podobného Ladislava Vrabela (kde je mu konec).
Protivládní a skrytě či otevřeně proruská scéna se zahušťuje a panuje v ní zjevně napjatá atmosféra. Rajchl neposkytl možnost vystoupit jiným stranám, které jdou proti vládě a jsou "pro mír", rozuměj: chtějí, aby Ukrajině přestaly být dodávány zbraně, takže by byl "mír" provázen genocidou Ukrajinců. Místo nedostali lidé z KSČM ani SPD Tomia Okamury. To byl podle předsedkyně komunistů Kateřiny Konečné důvod, proč demonstranti nezaplnili zdaleka celé Václavské náměstí.
Problém jako obvykle tkví v tom, že antisystémovou scénu ovládají ambiciózní političtí podnikatelé. Novinář Jan Hrbáček na Twitteru zveřejnil fotografie usedlosti v pražské Troji "patřící manželce hlavního českého bojovníka proti chudobě @Doktor_JR Jindřicha Rajchla". Stojí za zhlédnutí, aby bylo jasno, že chudoba má u nás mnoho podob, ale Rajchla se netýká.
V Česku chybí klasicky levicová strana, nějaká nezprofanovaná, Andrejem Babišem a Milošem Zemanem nezničená sociální demokracie, skutečně demokratické, levicové uskupení. Pro manipulátory typu Vrabela nebo Rajchla je pak mnohem snazší svolat akci "proti bídě" a nalákat na ni lidi včetně takových, kteří nejsou ani protiukrajinští, ani proruští.
Přijdou, protože vládě vyčítají svoji vlastní situaci, do níž se v posledním roce dostali. V mnoha případech nejde přímo o bídu, o hlad, ale spíš o život na hraně chudoby a za hranou zapomnění a nezájmu. O sociální nejistotu, jakou si Vrabel, Okamura, Konečná či Rajchl neumějí představit a vůbec, ale vůbec je zřejmě nezajímá. Mají jiné cíle, svoje.
V tomto smyslu se absence slušné, neoligarchické, nebabišovské či nekomunistické levice jeví jako vážný problém. Piráti, kteří sedí ve víceméně pravicové vládě, s níž sdíleli vlastně jen antibabišovský motiv, pracují na svých vládních úkolech a na domácí půdě je příliš nevidíme. Zeleným se u nás dlouhodobě nedaří prorazit slupku veřejné zatuhlosti a nedůvěry k náročným ekologickým tématům.
Manipulátoři pak poměrně snadno na svou stranu strhnou a kormidlují dav, dokáží ho směrovat tam, kam chce Kreml, tedy do výhrůžek typu "svrhneme vládu", do sílících nepokojů, do odporu vůči pomoci jiným, dnes neskutečně strádající, trpící Ukrajině. Doslova pak bolí, když Rajchl kormidluje demonstraci mimo jiné k tomu, aby byla ukončena vojenská pomoc Ukrajině, která by bez ní zcela jistě zahynula a proměnila se v ruskou kolonii. A příznačně to dělá v době, kdy stovky Ukrajinců umírají v zoufalé obraně zničeného a prakticky opuštěného, symbolicky však významného Bachmutu.
"Sundejte ten hadr" a náckovské "Čechy Čechům"
Akce Rajchla byla chaotická, vystoupení od Šumavy k Tatrám, od covidu k důchodům, od nenávisti k vládě Petra Fialy až k výzvám, že je nutné milovat Boha. Předseda Asociace samostatných odborů, od roku 1995 až do dneška, Bohumír Dufek vykládá, že "nikdo nemá právo nám brát náš stát" a vyhrožuje, že "budeme muset sáhnout i k nátlakovým akcím a hledat určitou alternativu". O tohle Rajchlovi jistě šlo, hrozby, jež mají nahradit politický program.
Vůbec proto nepřekvapuje, ačkoliv to zřejmě není cíl mnoha demonstrujících, když se konec akce zvrhne v útok na budovu Národního muzea, jehož cílem je sundání vyvěšené ukrajinské vlajky. Zní hesla jako "sundejte ten hadr" a náckovské "Čechy Čechům". Tažení vyústí v potyčku s policisty, dva jsou zraněni, osmnáct lidí zatčeno. Někteří dezinformátoři si natáčejí videa, jak "trpí za pravdu". Nechutné, trapné. Pro Rajchla je však tento způsob zakončení důležitý, dává to akci váhu a razanci. Sliboval, že přijde 170 tisíc lidí, přišlo jen dvacet tisíc. Tak se šikne aspoň rvačka s policií.
Demonstrace byla jak proruská, ač se tomu někteří účastníci marně bránili, tak jednoznačně antivládní. Jak na ni vláda reagovala? Premiér Fiala si akce jakoby nevšímá. Ministr vnitra Vít Rakušan reaguje na údajné téma demonstrace. "K tomu, abychom čelili hrozbě chudoby, má ale náš stát dostatek funkčních nástrojů v podobě robustního sociálního systému. Ten nikoho nenechá bez pomoci a ještě zdaleka ho nevyužívají všichni, kdo na to mají nárok," připomíná. Pokouší se protestující vrátit do reality.
Realita dnes vypadá tak, že s podobnými protesty musíme počítat, žijeme v demokracii, veřejně se běžně projevují i proruské a protiukrajinské postoje a organizátoři je šikovně míchají se sociálním tématem. Podobně jako na první Vrabelově akci mám za to, že část lidí byla zneužita, přišli demonstrovat proti bídě, nechali se napálit. Značná část ovšem upřímně míní, že nemáme podporovat Ukrajinu, ale dávat peníze "našim lidem". Nechápou vážnost rizika, jaké představuje režim Vladimira Putina, nenasytný ruský imperialismus.
Vláda by se měla vyvarovat takových chyb, jakou se stává snížená valorizace důchodů. Nesystémových kroků, které ohýbají právo, jak se to zjevně stalo s údajným stavem legislativní nouze. Jako podstatné se však jeví, že Fialovu kabinetu chybí silná, skutečně levicová opozice. Jasný levicový, nikoli populistický nebo prokremelský plán.
Právník Rajchl vyhrožuje, že spustí nátlakové akce. Pokud prý vláda do 10. dubna nepřijme jeho požadavky nebo nepodá demisi, tak 16. dubna zahájí blokádu vládních budov, dokud vláda neodstoupí. Na nic podobného nemá, kdyby však na vládní budovy skutečně zaútočil, musí se setkat s tvrdou, nekompromisní reakcí. Se stejnou, jako když jím zmanipulovaní lidé vzali útokem Národní muzeum. Demonstrace proti bídě byla ve skutečnosti útokem na domácí mír, snahou zasít chaos, vyvolat nepokoje. Moskva spokojena.
