Vyrovnat se s minulostí, s komunismem a nacismem, znamená vyrovnat se sami se sebou. S tím, jací jsme, co jsou naše slabiny, maléry. Že jsme málo odvážní, že jsme totalitě nevzdorovali, naopak jí často ještě pomáhali. Komunisté a estébáci nás v tom podporují. Viz třeba soudy o spolupráci s StB, kde pracovníci tajné služby ztrácejí paměť nebo tvrdí, že si tajné agenty vymýšleli.
Stejné je to s českým rasismem. Kdekdo ho popírá. Proto dál bez potíží přežívá. Ukázkou je naše vytrvalá neochota po dvacetileté plané debatě něco udělat s prasečákem, který stojí v těsné blízkosti bývalého koncentračního tábora pro Romy v Letech u Písku. Smrdí na místě piety.
Třetí srpen je připomínán jako Den národní památky Romů. V noci z 2. na 3. srpna 1944 zemřelo ve vyhlazovacím táboře Osvětim-Březinka v plynových komorách 2897 Romů a Sintů ze čtrnácti zemí, taky od nás.
Někteří politici Lety u Písku navštívili. Jiní o táboře jen pohovořili. Neměli bychom pominout dva čerstvé výroky.
Tomio Okamura (Úsvit) sdělil serveru parlamentnilisty.cz následující myšlenky: „Mýtus o romském koncentráku je podle dostupných informací lež. Byl tu pracovní tábor pro osoby, které se vyhýbaly řádné práci, včetně Čechů a Němců z protektorátu. Internováni nebyli na základě etnika, ale cikánského způsobu života, to znamená, že pracující Romové tu nebyli.“
A pokračoval dál: „V táboře nebyl nikdo nikdy zabit – lidé umírali v důsledku staroby a chorob, které do tábora přivlekli kvůli svému předchozímu kočovnému stylu života... Oběti v táboře rozhodně nebyly oběti jakéhokoli holokaustu. Naopak srovnávání je neúctou ke skutečným obětem holokaustu, ať už Romů nebo Židů, ve skutečných koncentračních táborech.“
Lež mixovaná s pravdou. Tábor Lety u Písku byl v roce 1940 spuštěn jako zařízení pro osoby, které se vyhýbají práci. V roce 1942 však na rozkaz německého velitele protektorátní policie Horsta Boehmeho začala internace osob cikánského původu. Soustředěni byli do Letů u Písku a do Hodonína u Kunštátu. V Letech koncem roku 1942 propukla epidemie tyfu. To už byli vězni cikánského původu deportováni do vyhlazovacích táborů. Během roku 1943 byli vězňové tábora odvlečeni do Osvětimi. Českým koncentrákem prošlo asi 1300 vězňů, zemřelo tam podle dochovaných záznamů 326 lidí.
Největší kravina, co by kdo mohl udělat
Podobně jako Okamura promluvil Vítězslav Jandák (ČSSD). Parlamentním listům odvětil na otázku, co si myslí o zrušení prasečáku, toto: „Že je to ta největší kravina, co by kdo mohl udělat! Za prvé je dokázáno, že tam, kde ten velkoprasečák stojí, nebyl onen tábor. Za další, že to nebyl žádný koncentrák... To byl pracovní tábor pro ty, kteří nechtěli tehdy pracovat. A pokud je mi známo, zakladatelem zařízení byl otec ušlechtilého knížete Schwarzenberg a otec ušlechtilého Václava Havla... Alespoň takto je to prezentováno.“ Neuvěřitelné.
Smrdící vepřín se stal památníkem českého rasismu.
Jandák, jak byl v ráži, ještě přidal: „Kdyby se teď, a nevím proč, boural prasečák, stěhoval, stavěl jiný, vykupovaly se pozemky atd., stálo by to 800 milionů, ne-li miliardu. Lidi, kteří tam pracují, by možná přišli o práci a nemělo by to žádný efekt. Prostě tyhle nápady jsou nesmysl. A nemyslíte si, že by se tu měly řešit daleko důležitější problémy, které hýbou touto zemí a celou Evropou? Já tedy ano!“ – Podivuhodné. Máme zřejmě nejdražší prasečák na světě.
Okamura i Jandák papouškují, co už v květnu 2005 řekl Václav Klaus Lidovým novinám. „Myslím, že ten věcný problém je opravdu poněkud složitější, než jak je trivializován. Ukazuje se, že to s tím táborem je složitější. Že to byl původně pracovní tábor pro ty, kteří odmítali pracovat. Zdaleka ne jen romský. Není to opravdu koncentrační tábor v tom slova smyslu, jak každý z nás podvědomě rozumí slovu koncentrační tábor a vidí Osvětim, Buchenwald a tyto věci. Samozřejmě se tam odehrála celá řada tragických věcí. Rozumím-li ale tomu, tak oběti toho tábora byly primárně spojené s epidemií skvrnitého tyfu, a nikoli s tím, co bývá tradičně chápáno jako oběť koncentračního tábora.“ Malá česká bagatelizace velkého maléru.
Premiér Bohuslav Sobotka letos v květnu pravil, že jeho vláda prasečák nevykoupí. „... byl bych velmi rád, kdybychom neredukovali otázku Letů a památníku v Letech jenom na otázku prasečáku. Je potřeba také mluvit o latentním rasismu, který je přítomen v naší společnosti.“ Peníze na likvidaci vepřína by radši poslal do vzdělávání romských dětí a zlepšování sociálních podmínek v sociálně vyloučených lokalitách. – Co však řekne vzdělané romské dítě na to, že český stát nechává stát na místě koncentráku prasečák?
Smrdící vepřín se stal památníkem českého rasismu. Ukazuje názorně, že mezi Okamurou, Klausem, Jandákem a Sobotkou není zas až tak velký rozdíl. Mají hodně společného.
