Před vládou leží velmi nepříjemný problém. Bude zřejmě muset doplatit mzdy soudcům, ale i státním zástupcům, protože jim platila méně, než určoval zákon. Zvednout peníze od ledna bude muset taky politikům, kteří si nedávno zvýšili platy o 2,9 procenta, což nepochybně vyvolá závist, vášně. Ale politiků (poslanci, ministři atd.) je podstatně méně a nebude to stát tolik milionů či miliard jako v justici.
Malér popsaly nejdřív Lidové noviny. Český statistický úřad oficiálně poskytuje dva údaje o průměrné mzdě v nepodnikatelské sféře, od níž se odvíjejí platy v justici, Sněmovně, Senátu i mzda prezidenta. Nižší číslo představuje průměrný plat s kratšími úvazky, vyšší počítá s plnými úvazky.
Výši platové základny pro kalendářní rok vyhlašuje ve Sbírce zákonů ministerstvo práce a sociálních věcí (MPSV). Vypočítává se z průměrné hrubé mzdy v nepodnikatelské sféře před dvěma lety. Platový základ mzdy soudce je trojnásobkem této částky, platový základ mzdy žalobce pak činí 90 procent platové základny stanovené pro soudce. (Všechno se vším souvisí.)
Soudci se o své platy soudí. Jedna brněnská soudkyně na konci loňského roku spor o výši mzdy vyhrála. Podle Lidových novin v rozsudku Nejvyššího soudu stojí: „V souladu se zákonem je pouze takový postup, při němž bude zohledněno, zda zaměstnanec dosáhl do výpočtu zahrnuté měsíční mzdy výkonem práce po plnou, nebo jen po kratší pracovní dobu.“ Jinými slovy mělo MPSV použít onu vyšší hrubou mzdu v nepodnikatelské sféře.
Ministryně práce Michaela Marksová - Tominová (ČSSD) stále tvrdí, že MPSV počítá výši platu soudců a žalobců a politiků podle zákona: „Byl novelizován v roce 2002 a od té doby pořád kontinuálně počítáme platovou základnu stejným způsobem,“ vysvětluje. Což se dá chápat jedině tak, že stát tu chybu dělá už dvanáct let.
Na způsobu výpočtu se prý už před lety dohodli zástupci ministerstva práce, ministerstva spravedlnosti a Český statistický úřad. Mluvčí Marksové Petr Habáň připomněl, že „problematikou platů soudců se několikrát zabýval Ústavní soud a nikdy nezpochybnil zákonnost výpočtu platové základny ve vyhlašovaných sděleních ministerstva práce a sociálních věcí“.
Na věc se dá nahlížet i tak, že státní úředníci zcela vědomě soudce a spol. po léta okrádali. Že tedy stát je takový šikovný podvodníček, který, jak se mu to hodí, obere, koho může. I vlastní soudce. A pak se zaštiťuje tím, že si toho nikdo, dokonce ani Ústavní soud, nevšiml.
To je na celé věci to nejsmutnější. Dejme tomu, že se státní úředníci dohodli: Budeme jim to počítat z toho nižšího čísla. Aby se ušetřilo. – Podle Nejvyššího soudu to dělat neměli. Ale opravdu podivné se zdá, že chybu přehlédl i Ústavní soud. Často se mluví o českém šlendriánu; tady máme dokonalý příklad.
No jo, justiční mafie, ti se o sebe umějí postarat
Pro stát je to malér jak Brno. Politikům zvedne peníze až letos, měli platy zmrazené, ale soudcům a žalobcům by správně měl vyplatit rozdíl od roku 2011 (mezi rokem 2002 a 2011 je to promlčeno). Celková suma půjde do miliard. Soudců jsou zhruba tři tisíce, žalobců dohromady zhruba tisíc. A chyba se týká i těch, kteří odešli do důchodu nebo si našli jinou práci. I těm by se měl rozdíl zpětně doplatit.
Soudce okresního soudu s praxí do pěti let by měl správně brát místo současných 62 500 korun hrubého 66 700 korun. Takže si ten nejméně placený sudí polepší o 4 200 korun měsíčně od roku 2011. Okamžitě se ozvaly hlasy, že soudci vlastně rozhodovali o soudcích a že si vlastně ty peníze navzájem přihráli.
To se bude asi mnoha lidem líbit, budou si říkat: No jo, justiční mafie, ti se o sebe umějí postarat. Ale je to nesmysl. Věc soudil Nejvyšší soud, nepochybně si byl rozhodčí velmi dobře vědom, že jeho verdikt bude pilně pitván, případně napadán. A je snad celkem jasné, že když zákon mluví o průměrné hrubé mzdě v nepodnikatelské sféře, tak se musí vypočítávat jako průměrná, tedy z celých úvazků. Jinak to nedává smysl.
Kdyby nějaký nesoudce nebo nepolitik zjistil, že mu zaměstnavatel platil o tisíce korun měsíčně méně, než má ve smlouvě, taky by je chtěl zpátky. Pokud jsme právní stát, což tak leckdy nevypadá, mají soudci, žalobci, ale i politici právo na doplacení. A státní kasa může být blažená, že je devět let promlčených, jinak by ta darda byla o řád vyšší.
Na věc se dá nahlížet i tak, že státní úředníci vědomě soudce a spol. po léta okrádali. Že tedy stát je takový šikovný podvodníček, který, jak se mu to hodí, obere, koho může. I vlastní soudce. A pak se zaštiťuje tím, že si toho nikdo, dokonce ani Ústavní soud, nevšiml. Takže tu máme mix mazanosti a šlendriánu. Mazanost se nakonec státní kase vyplatila, mnoho let, mnoho miliard je promlčeno.
