Dne 4. dubna došlo v Chán Šajchúnu, rebely ovládaném městě v syrské severozápadní provincii Idlíb, k chemickému útoku, který stál životy nejméně 75 civilistů včetně žen a dětí. Více než 550 lidí utrpělo zranění. Jedná se o nejničivější použití chemických zbraní po útoku v damašském předměstí Ghouta. Tenkrát, koncem srpna 2013, zahynulo při útoku na strategické pozice kontrolované rebely podle různících se odhadů 300 až 1400 lidí, tisíce dalších utrpěly vážná zranění v důsledku intoxikace. Kdo stál za útokem v Chán Šajchúnu, jaké cíle sledoval a jaké jsou pravděpodobné mezinárodní důsledky události?
Video jako důkaz
Krátce po incidentu přišla ruská oficiální místa s dvojím vysvětlením. Ministerstvo zahraničí nejdříve označilo chemický útok za "inscenaci". Následně, kdy již bylo jasné, že rozsah i následky není možné smést ze stolu jako pouhou fabrikaci, se do vysvětlení situace v Idlíbské provincii vložilo Ministerstvo obrany Ruské federace. Podle něj došlo k intoxikaci vzhledem k útoku syrských letadel na skladiště chemických zbraní východně od Chán Šajchúnu. Toto skladiště, údajně kontrolované protiasadovskými teroristy, mělo zásobovat džihádisty mimo jiné v Iráku, kde je použití chemických zbraní Islámským státem prokázáno. Jak ale tvrdí analýza Bellingcat, nezávislé zpravodajské skupiny monitorující situaci v Sýrii, je tato verze vysoce nepravděpodobná.
Za prvé, Damašek doposud používal vysoce kvalitní, takzvané binární chemické zbraně na bázi sarinu a somanu, které vznikají sloučením několik dnů před bezprostředním útokem. I chemická látka použitá u Chán Šajchúnu je binárním nervovým plynem, jehož skladování a produkce si vyžaduje sofistikované technologie a technology a který se musí vyrobit bezprostředně před využitím. To, že dopadne bomba na skladiště chemických látek, nemůže nastartovat odpovídající chemický proces, kterým by se tento plyn vytvořil. Letecký útok na skladiště chemických zbraní by mohl teoreticky vyvolat obrovský sloup plamene, způsobený výbuchem isopropylu alkoholu, látky, která by vznikla po detonaci bomby. To se však zcela jistě nestalo.
Za druhé, jak je dobře známo, útok byl veden v místě ovládaném rebely. I kdybychom hypoteticky připustili verzi, šířenou některými ruskými médií, že podobné akce nejsou v zájmu Moskvy a Damašku, neboť vedou k jejich diskreditaci v očích mezinárodního společenství, je třeba si uvědomit, že podniknout útok chemickými zbraněmi (minimálně této kvality, jimiž rebelové nedisponují) je iracionální, neboť si takový útok žádá smrt jak civilistů, tak rebelů. Mezinárodní dopad takového útoku ve smyslu diskreditace Asadova režimu či jeho ruského spojence a kardinální změny přístupu k nim je rovněž pochybný, o čemž bude řeč níže.
Za třetí, což je velmi důležité, syrským aktivistům se podařilo nahrát (a následně zveřejnit) video, které ukazuje, jak útok probíhal. Jsou na něm jasně vidět syrské vojenské vrtulníky, které rozprašují narůžovělou mlhu, kterou samy vypustily, nad částí města. Tyto důvody zřejmě vedly oficiální místa ve Washingtonu, Londýně a dalších západních zemích k prohlášení, že za útokem s téměř stoprocentní pravděpodobností stál Damašek.
Za čtvrté, vysvětlení poskytnuté ruským ministerstvem obrany pokulhává na obě nohy. Město Chan Šajchún není ovládané pouze džihádisty z Fronty an-Nusrá, jak tvrdí, ale konglomerátem protiasadovských skupin, od sekulárních po džihádistické - které ale mají velice napjaté vztahy s Islámským státem, s nímž se víckrát vojensky střetly. Je vyloučeno, že by měly zájem - hypoteticky vzato - dodávat zbraně Islámskému státu. Navíc s přihlédnutím k situaci v Sýrii a tomu, že idlíbská provincie na severozápadě země je téměř izolována od zbytku území kontrolovaného povstalci, by tranzit takto citlivé chemické látky do východních oblastí a k iráckým hranicím byl logisticky nemožný.
Odstrašující účinek
Rozhodující cíl Asadova režimu je stejný jako během šesti let, co občanská válka probíhá. Damašek - za asistence Moskvy a Teheránu - usiluje o masivní dělostřelecké a letecké ničení sunnitských oblastí. Je třeba zbavit tyto "problémové" regiony neloajální populace, často stranící rebelům. V situaci, kdy Asadově armádě scházejí vojáci a dobrovolníci ze šíitských zemí nejsou schopní nedostatek v lidských zdrojích pokrýt, je teror klíčovou zbraní.
Pomocí teroru je třeba vyhnat sunnitské obyvatele do režimem kontrolovaných koncentračních táborů nebo do zahraničí. V současné době jsou na útěku miliony Syřanů, což do značné míry proměnilo demografickou mapu země. Zejména ve strategicky důležitých západních oblastech stoupl podíl alavitů, náboženské skupiny, která patří do šíitské větve islámu.
Občasné použití chemických zbraní má v tomto ohledu nesmírný psychologický účinek: nečinně přihlížet tomu, jak v děsivých křečích, způsobených jedovatým plynem, umírají děti, je poselstvím především směrem k civilistům: opusťte území ovládané rebely nebo rovnou Sýrii, respektive přestaňte rebely podporovat.
Západ nemá zájem
Úvahy o tom, že chemický útok, vedený Damaškem a podporovaný jeho ruským spojencem, může přispět k diskreditaci Asadova režimu či Ruska, jsou z morálně-etického hlediska samozřejmě opodstatněné. Z reálpolitického hlediska však nemohou dění kolem Sýrie jakkoliv ovlivnit; jak se svět přesvědčuje již od roku 2011, kdy došlo k nevybíravému použití násilí vůči civilistům zejména ze strany Asadova režimu, případně od roku 2013, kdy byl dokumentován první chemický útok na civilisty.
V tomto ohledu není bez zajímavosti, že útok v Chán Šajchúnu se odehrál několik dnů poté, co Trumpova administrativa - ústy mluvčího ministerstva zahraničí - prohlásila, že svržení Bašára Asada není na pořadu dne. Je jasné, že v současné mezinárodně-politické situaci (Trumpova neochota jít do konfliktu v Ruskem, brexit, nadcházející prezidentské volby ve Francii, boj proti Islámskému státu) nemá Západ zájem o zasahování v Sýrii proti režimu, který se těší podpoře ze strany Ruska. Stejně jako není jednotný - ani o to nemá zájem - při zavádění nových sankcí proti Rusku, které použití chemických zbraní proti civilnímu obyvatelstvu kryje.
Za této mezinárodně-politické konstelace platí, že výhody, které Damašek může dosáhnout občasným použitím chemických zbraní, převažují nad možnými riziky. Dokud nenastane v této situaci zásadnější změna, můžeme bohužel v Sýrii očekávat, že se chemické útoky budou opakovat.
