Přesto obsadil spor mezi Ruskem a Ukrajinou zcela spolehlivě čela na pár dní prakticky všech zpravodajských relací. A některá média psala v metaforické hyperbole dokonce o návratu "ke studené válce".
Důvody k pozdviženému britskému obočí jsou nasnadě. Země začne v nejbližších letech odstavovat stárnoucí jaderné elektrárny a v budoucnu (vázána mimo jiné Kjótským protokolem) chce až sedmdesát procent elektrické energie generovat právě spalováním plynu.
Současně začnou docházet zásoby zemního plynu v Severním moři. Část poptávky sice může pokrýt import z Norska, nicméně bez výrazného zvýšení dovozu z Ruska se ani Britové v horizontu pěti, sedmi let určitě neobejdou.
A tak jim nemohlo uniknout, že ruský Gazprom začal Kyjevu prakticky přes noc účtovat téměř pětinásobek dosavadních cen.
Něktěří analytici z londýnské City upozorňují, že ruští dodavatelé se "prostě jen začali chovat tržně". A jedním dechem zdůrazňují vysokou spolehlivost ruské strany při dodržování dodavatelských smluv. Také proto, že příjmy z ropy a plynu subvencují veřejné výdaje.#reklama
Málokdo v Británii však současně pochyboval o tom, že vypovězení dosavadních smluv je součástí politického tlaku, kterým by Moskva ráda vychýlila politickou rovnováhu na Ukrajině znovu ve prospěch svého vlivu.
Těžko se spekuluje o tom, jaký signál chtěl tahanicemi o cenu plynu vyslat Kremlem kontrolovaný Gazprom Evropě a celému světu.
Jak poznamenal jeden z hlavních britských listů, kdyby chtěli Putinovi nepřátelé naskriptovat ruskému prezidentovi scénář, jenž by ho dokázal v prvním týdnu jeho předsednictví skupiny G8 poškodit, těžko by přišli s něčím lepším. Pokud si ovšem právě tenhle scénář nenapsal Vladimir Putin se svými poradci sám.