Hodně se mluví o chování dětí ve školách, v učilištích, ve výchovných ústavech. Jak jsou čím dál nezvladatelnější, ale i nebezpečnější. Ministr školství Marcel Chládek (ČSSD) nechce věci nechat při starém, žádá změny, což je dobré. Méně dobré však je, že jde tou nejbanálnější, nelevnější cestou.
Pokouší se přitvrdit, zvýšit represi. Za násilí na učitelích a vychovatelích navrhuje tvrdší tresty u soudu. Představuje si, že strach z mnohaletého vězení pedagogy před útoky ochrání. Deník Právo napsal, že ministerstvo spravedlnosti, jež vede Helena Válková (ANO), tuto bláhovou naději s Marcelem Chládkem nesdílí. Na vyšší tresty nevěří. Takový hlas je v české černobílé společnosti ojedinělý a cenný.
Školství žádá přísnější sazbu za vraždu, těžké ublížení na zdraví, ublížení na zdraví a nebezpečné vyhrožování, jež by se týkalo učitele při výkonu pedagogické činnosti nebo ve spojení s ní. Za vraždu pedagoga by pachatel u soudu vyfasoval patnáct až dvacet let, nebo dokonce výjimečný trest. To se podobá trestu za vraždu úřední osoby, kterou ovšem učitel není. Mnozí kantoři se ani „úředními osobami“ stát nechtějí, neboť by se pak na ně vztahovaly také podstatně přísnější tresty za různá selhání. Přitvrdit chce Chládek nejen za vraždu.
Změny, pokud by je „krvelačné“ školství se svým hyperaktivním ministrem prosadilo, by se týkaly dospělých, tedy obvykle rodičů a příbuzných školáků, učňů a chovanců. Mladistvým (ve věku patnáct až osmnáct let) se sazba automaticky snižuje na polovic a nejvýše mohou být odsouzeni na pět roků (v případě doživotí u dospělých mladistvý dostane až deset let).
Úvaha Chládka je prostomyslná: odstrašíme je. Ministr s návrhem na tvrdší represi přišel letos na jaře. Tehdy dva chovanci ve výchovném ústavu v Králíkách na Orlickoústecku napadli vychovatele. Jeden mu vrazil do krku šroubovák a jen o tři centimetry minul tepnu. Vychovatelku, která přispěchala, kluci povalili na zem a zkopali. Drsné.
Trestat, nebo motivovat
Chládek po incidentu do ústavu vyrazil, podpořil tamní ředitelku Drahoslavu Horsákovou a pravil: „Tvrdé tresty musejí přijít. Nemůžeme dopustit, aby se lidé báli chodit na ulici. Aby se bál ten, kdo dělá svou práci. Skončila doba, kdy někdo zkope vychovatele a my mu zakážeme večerníček.“ Naskočil jako zdatný politický surfer na vlnu pohoršení. Ukázal svaly. Slíbil, že učitelům a vychovatelům zajistí vyšší ochranu.
Jenomže postupně vyplulo na světlo boží, že ústav v Králíkách rozhodně nefungoval, jak měl. Proběhly tam kontroly, které prokázaly, že vychovatelé velmi zle, ba krutě zacházeli s chovanci. Odvolána byla i ředitelka Drahoslava Horsáková. Mluvčí ministerstva školství Klára Bílá k tomu řekla: „Podle kontrol totiž neměla reálnou představu, kam ústav vést a jak řídit tým. Navíc se ministerstvo, inspekce i ochránkyně práv Anna Šabatová shodly na tom, že se v zařízení s dětmi špatně zacházelo.“ Práce ústavu bude postupně utlumena a někdy na konci roku má být zavřen.
Ukázalo se, že děti žily v ústavu v dost katastrofálních podmínkách, byly zavírány na jakousi samotku bez nábytku i na několik dní, byly bity. Inspekce ministerstva školství konstatovala: „Chybí skupinová terapie, arteterapie, zážitková pedagogika, sociální práce či psychoterapeutická činnost... Ředitelka nezajistila programy, které by rozvíjely osobnost dětí, nepracuje s nimi speciální pedagog ani psycholog.“
Na jedné straně stojí slabost, učitelé nesmějí prakticky nic. A když pak věci zajdou moc daleko, tak nepohodlné děti, kterým nikdo nepomohl, vyrostly v mnohdy strašných podmínkách, prostě na dlouho zavřou za katr.
Jistěže je děsivé, když chovanec vrazí vychovateli šroubovák do krku. Jenomže ten kluk se dostal do ústavu, protože potřeboval pomoc. Tu zjevně nedostal. Naopak byl dost možná zahnán do kouta, trýzněn. Vychovatele bodl, protože chtěl utéct pryč. Takový případ přece nejde „řešit“ tím, že klukovi bude hrozit pět až deset let vězení. Jednal v afektu, na trest ani nepomyslel. Kdyby se mu vychovatelé poctivě věnovali, mohlo to skončit úplně jinak. Negativní motivace, jak známo, funguje hůř než pozitivní.
Tvrdost z bezradnosti a neznalosti
Stanovisko ministerstva spravedlnosti k Chládkovu návrhu ocitoval deník Právo: „Vzhledem k všeobecně nízkému právnímu vědomí nepovažujeme za příliš pravděpodobné, že by mladiství byli se zvýšením trestních sazeb seznámeni a že by je toto zvýšení od případného páchání trestných činů vůči pedagogickému pracovníkovi odradilo.“ Ministryně Helena Válková dává, velmi rozumně, přednost prevenci.
Za vysokou tvrdostí se často skrývá bezradnost a neznalost. Napálit pachateli, i když je mladistvý, roky kriminálu vypadá jako jednoduchá cesta. Bohužel cesta, která nikam nevede, ničemu nezabrání. Zní to paradoxně, když si uvědomíte, že na druhou stranu dnes učitel nesmí dát dítěti ani pohlavek. Na jedné straně stojí slabost, učitelé nesmějí prakticky nic. A když pak věci zajdou moc daleko, tak nepohodlné děti, kterým nikdo nepomohl, vyrostly v mnohdy strašných podmínkách, prostě na dlouho zavřou za katr.
Stále častěji slyšíte o nezvladatelných dětech i z dobře situovaných rodin. S dětmi moderní societa nějak divně ujela. Zdánlivě stojí v centru pozornosti. Zdánlivě jde jen a jen o ně. Všecko pro dítě! Ale ve skutečnosti skutek utek. Rodiče na ně mnohdy nemají čas, musejí vydělávat a honit kariéru. Škola na ně nemá ani na prvním stupni žádné páky, a přece se po ní chce, aby rodiče zastoupila, nahrazovala.
Když už selže rodina, měly by výchovné ústavy dětem nabídnout cestu, motivovat je, ne trestat, dusit, nesnášet, pohrdat jimi a zavírat je do „útěkových místností“ (eufemismus pro samotku), jako to dělali podle více svědectví v onom ústavu. Nabídka vyšších trestů na vykolejené mladistvé nezabere. Je s podivem, že je Chládek tvrdohlavě navrhuje, i když má úřední zprávy o tom, co se v Králíkách dělo. Ministra školství by vůbec dělat neměl. Jaký ministr, taková řešení. Vyšší úroveň žáků mají zajistit povinné tablety od první třídy. A ochranu vychovatelů vyšší trestní sazby pro chovance.
