Není to zrovna šťavnatá mediální materie. Ta informace by zapadla i jindy, natož v týdnu, kdy národ rozrušila smrt zpěvačky a vzápětí uklidnil prodloužený víkend. Pokusme se ji tedy připomenout: Stát z různých technických důvodů opět odložil své projekty eSbírka a eLegislativa, čili internetové portály, na kterých by si každý mohl se zárukou spolehlivosti číst zákony ve znění, v jakém zrovna oficiálně platí. Včetně textového vyhledávání a jiných vymožeností.
Důležité je slovo oficiálně. Je to neuvěřitelné, ale žádné takové místo, kde by občan mohl získat – zdarma - státem zaručené a v rámci možností uživatelsky příjemné informace o zákonech, na internetu dosud neexistuje. Zájemci si musí vystačit se soukromými projekty, s „oskenovanou“ papírovou verzí Sbírky zákonů, případně s vlastní googlovací kreativitou.
Bohužel, už nestačí poslat na náves tambora ani vylepit po nárožích císařský manifest. Psaná pravidla, co smíme a co ne, se zahušťují den ze dne a pravděpodobně není cesty zpět. Předat občanům a institucím informaci „jak se chovat“ je za těchto okolností veřejným zájmem číslo 1. Na čem jiném by si měl stát nechat záležet?
Každou chvíli je slyšet výčitka, že to či ono „není ošetřeno zákonem“, že zákon něco „jasně neříká“, že je potřeba „zpřesnit legislativu“, a tak dále. Výsledkem je zákonodárné údernictví a džungle paragrafů.
I kdyby měl kvalitní, aktualizovaný „bedekr po zákonech“ přijít na polovinu toho co opencard, vypadá to jako na naše poměry velmi výhodná veřejná investice.
Víra v psané právo je na jednu stranu absolutní, na druhou stranu v podstatě sebevražedná. Je zkušeností ověřeno, že všechno se znormovat nedá a že čím víc toho do zákonů napíšeme, tím víc toho tam bude chybět. Viz i zákony profesora Parkinsona.
Stát produkuje zákony, samy o sobě málo srozumitelné. Dobře, to má někdy i objektivní příčiny, s přimhouřením oka se dá uznat, proč se jako na běžícím pásu mění živnostenský zákon, trestní zákoník, daňové předpisy nebo správní poplatky. Doba šílí. Evropa volá. Pro to, aby lidem ještě komplikoval studium těch komplikovaných zákonů, už stát ale žádné alibi nemá.
Je jedno, jestli se to bude jmenovat eSbírka a eLegislativa, nebo jinak. A neumím posoudit, jestli víc než půlmiliarda, kterou má tento veřejně-právní servis stát, je příliš vysoká, nebo přiměřená suma. Zkušenost s cenami jiných e-zakázek nabádá k nejvyšší opatrnosti. Ale kdyby měl kvalitní, aktualizovaný „bedekr po zákonech“ přijít na polovinu toho co opencard, vypadá to jako na naše poměry velmi výhodná investice…
O elektronické sbírce zákonů se mluví léta, vláda ji schválila v roce 2009. Citujme z tehdejší a stále platné koncepce: „Požadavku na znalost zákonů musí odpovídat povinnost státu umožnit veřejnosti ničím neomezený a přehledný přístup k tomu, co je v daném čase platným a účinným právem." Čili, stát se výslovně zavázal k tomu, že má lidem srozumitelně zprostředkovat, co po nich vlastně chce. Což je samozřejmost, kterou by ani nemělo být potřeba zdůrazňovat v koncepcích. Ovšem od té doby se nezměnilo nic - jen paragrafů permanentně přibývá.
Snad si vláda a její vůdčí strana ještě pamatují heslo „Prosadíme dobře fungující stát“. Sotva by našli lepší tip, kde s tím co nejdřív začít.
