Již volby prvních členů ovšem ukázaly, že dosažení tohoto cíle nebude snadné.
Ochrana lidských práv se řadí mezi tradiční priority OSN. V poslední době je dokonce považována za jeden z jejích tří základních pilířů (vedle bezpečnosti a rozvoje), nebo poetičtěji, slovy předsedy Valného shromáždění Jana Eliassona, za její 'duši'. Není ovšem žádným tajemství, že tato 'duše' byla světovou organizací dlouho zanedbávána.
Symbolicky se to projevovalo v institucionální rovině. Zatímco otázky bezpečnosti a rozvoje byly svěřeny hlavním orgánům (Radě bezpečnosti a Hospodářské a sociální radě), problematikou lidských práv se zabýval jen orgán pomocný (Komise pro lidská práva). Ten navíc vykazoval řadu nedostatků: scházel se pouze jednou ročně, měl omezené pravomoci a jeho členy se mohly stát i země, jež samy lidská práva masivně porušovaly. Paradoxnost celé situace se jasně ukázala v roce 2003, kdy na dodržování lidských práv ve světě měla Komise dohlížet pod předsednictvím Libye, státu s jedním z nejnižších lidskoprávních standardů vůbec.
Omezená efektivita a legitimita orgánu přiměly nakonec světovou organizaci k rozhodnutí nahradit Komisi novou Radou pro lidská práva. Ta se svou předchůdkyní sdílí obecný mandát (lidská práva), jinak se od ní ale v několika ohledech liší. Za prvé, coby subsidiární orgán Valného shromáždění má v hierarchii OSN lepší postavení, a může tedy snáze ovlivňovat chod světové organizace. Za druhé, členové Rady procházejí přísnějším výběrem a jsou na ně kladeny větší nároky. Již během volby musejí např. získat podporu nadpoloviční většiny Valného shromáždění (96 států). Jedním z kritérií, jež by státy měly při hlasování brát v úvahu, je navíc stav dodržování lidských práv v té které kandidující zemi, což má zamezit členství notorických porušovatelů lidských práv. Za třetí, Rada má dosti široké kompetence a je oprávněna sledovat dodržování lidských práv ve všech zemích bez rozdílu. Nadále by tak již nemělo být možné, aby se některé státy kontrole zcela vyhnuly. A konečně za čtvrté, nový orgán se schází častěji, což mu dovoluje zabývat se agendou podrobněji.
Lidská práva či politický vliv?
Z teoretického hodnocení vychází Rada, zvláště ve srovnání s dřívější Komisí, nepochybně dobře. Již volby prvních členů, které proběhly letos v květnu, ovšem ukázaly, že teorie a praxe si nemusejí vždy odpovídat. Respekt k lidským právům se totiž rozhodně nestal hlavním kritériem výběru kandidátů. Do popředí opět vystoupila i hlediska další, jako je ekonomický vliv 'zájemců' nebo jejich politická orientace. Jinak lze totiž jen těžko vysvětlit to, že v řadách Rady zasedne např. Saudská Arábie, stát se zřejmě nejtvrdším islámským režimem ve světě. Nebo to, že mimořádně vysoký počet hlasů celkem 135, o 30 více než Česká republika získala Kuba, země známá pronásledováním politických odpůrců.
Volby navíc potvrdily, že přes často proklamovanou univerzálnost a nedělitelnost nejsou lidská práva jednotlivými skupinami zemí vnímána a vykládána stejně. Zatímco státy tzv. Severu včetně České republiky kladly primární důraz na práva občanská a politická (a proto také kritizovaly třeba zmíněnou Kubu, jež má v dodržování těchto práv mezery), většina států tzv. Jihu obrátila pozornost k právům hospodářským a sociálním (a z tohoto důvodu naopak Kubu, která svým obyvatelům zajišťuje základní životní standard a patří k aktivním poskytovatelům zahraniční humanitární pomoci, podpořily).
Jak vyléčit bolavou duši OSN?
Neshody a dílčí excesy provázející volby prvních členů Rady sice ještě neznamenají selhání celého mechanismu, jasně však již naznačují, že cesta k posílení systému lidských práv v OSN nebude snadná. Rada, přes všechna svá pozitiva, zůstává politickým orgánem, který je tvořen a ovládán státy. Ty, a to platí bez výjimky, mají rozličné priority, z nichž ne všechny nutně korespondují s ochranou lidských práv, která tak mnohdy bývá obětována partikulárním zájmům. Problém představuje i absence všeobecné shody na tom, zda mezi jednotlivými lidskými právy existuje hierarchie, a pokud ano, pak která z nich lze chápat jako klíčová. Toto všechno jsou otázky, jež by měla nová Rada začít urychleně řešit. Dokud totiž ve vztahu k nim nedojde k alespoň dílčímu pokroku, stěží bude možno její zřízení považovat za skutečně úspěšnou reformní iniciativu. A za cestu k vyléčení bolavé 'duše' OSN.
Autorka působí jako výzkumná pracovnice Ústavu mezinárodních vztahů a odborná asistentka katedry mezinárodního práva Právnické fakulty Univerzity Karlovy. Zabývá se hlavně mezinárodním právem, bezpečnostními otázkami a problémem reformy OSN.
