reklama
 
 

Nenáviděné církve mají pro Česko velkou cenu

27. 3. 2014 10:00
Komentář Martina Fendrycha: Tuzemští křesťané a další věřící nejsou takoví škůdci, za jaké je většinová societa pokládá. Vyplývá to z analýzy sčítání lidu 2011, kterou udělal Český statistický úřad.

Na konci února zveřejnil Český statistický úřad (ČSÚ) jednu analýzu sčítání lidu. Nese název Náboženská víra obyvatel podle výsledků sčítání lidu (2011). Ta práce je v mnohém převratná, ukazuje věřící v jiném světle, než jsme od roku 1948 zvyklí.

Obraz „církve“ v Česku není dobrý. Mezi jednotlivými denominacemi se nerozlišuje, je to prostě církev, nikoli církve. Nevěřící si pod tím slovem obvykle představují katolíky, protože těch je nejvíc. Církev je vnímána jako nepřítel státu, zlodějka, pedofilní spolek, parta podivínů a bláznů. To poslední je tak asi nejvíc v pořádku. Apoštol Pavel píše v 1. listu Korintským o apoštolech: „Z nás jsou kvůli Kristu blázni.“

Především levicoví politici církevní restituce obrátili proti věřícím. Viz třeba volby do zastupitelstev krajů 2012 a volební plakáty sociální demokracie, na nichž ruka preláta třímá váček se zlaťáky. Nechutné.

Čeští politici po roce 1989 získávali u veřejnosti body také tím, že popsali, jak je mlátil katecheta rákoskou. Na vztahu k církvím, tedy k věřícím, se podepsala komunistická nenávistná výchova, jež trvala přes 40 let. V posledních dvou letech vášně znovu rozdmýchaly „církevní restituce“, přesněji návrat ukradeného majetku církvím a náboženským společnostem. Především levicoví politici církevní restituce obrátili proti věřícím. Viz třeba volby do zastupitelstev krajů 2012 a volební plakáty sociální demokracie, na nichž ruka preláta sahá po pytli s miliardami. Nechutné.

Oblíbené jsou historky o tom, jak kněží zneužívají děti, mnohem méně se vykládá o tom, jak se církevní charita a diakonie stará o staré lidi.

Nevyznávají konzum a hédonismus

V čem je tedy analýza ČSÚ jiná? Ukazuje na základě statistických dat, že věřící občané, církve a náboženská společenství mají pro českou societu ještě dnes, nebo právě dnes, značnou cenu. Velmi zhruba by se dalo říct, že drží pohromadě jakýsi základ, tedy rodinu a její základní funkce. Ještě něco ze sčítání lidu vyplývá – věřící zjevně nepatří mezi vyznavače panujícího hédonismu a konzumu. Osobní štěstí a pohodlí často obětují pro děti a pro soudržnost rodiny.

Některé výsledky sčítání se daly čekat. Třeba fakt, že věřící ženy (věřící rodiny) mívají častěji více dětí než ženy (rodiny) bez víry. Některé výsledky ale nečekáme. Třeba ten, že přibývá věřících vysokoškoláků. Trend fascinující v konzumně-náboženské společnosti, jež do značné míry staví na vědeckém výzkumu, víře v člověka.

Některé výsledky ale nečekáme. Třeba ten, že přibývá věřících vysokoškoláků. Trend fascinující v konzumně-náboženské společnosti, jež do značné míry staví na vědeckém výzkumu, víře v člověka.

Přitom samo sčítání z roku 2011 nemá stoprocentní vypovídací hodnotu. Bylo do jistré míry zkresleno. Srovnání počtu věřících při sčítání v letech 1991, 2001 a 2011 totiž kulhá. Svoji víru v roce 1991 neuvedlo celkem 1 665 617, o deset let později 901 981, a nakonec (2011) dokonce už 4 662 455, tedy 44,7 procenta obyvatel. Jak píše ČSÚ: „Hlavní charakteristikou výsledků sčítání 2011 o náboženské víře ve srovnání s předchozími cenzy byl extrémní počet osob, které využily možnosti dané zákonem nechat otázku na víru bez odpovědi. To ve svém důsledku znamenalo pokles absolutních hodnot u věřících celkem, ale i u většiny jednotlivých církví, náboženských společností a náboženských směrů.“

Proč? Otázky po víře, po náboženském vyznání a příslušnosti k církvi či náboženské společnosti mnohé věřící v roce 2011 dráždily. Především proto, že státu není nic po tom, čemu občané věří. Ústava nám zaručuje svobodu vyznání. Víra je naše ryze soukromá věc. Tento pocit, toto vědomí se pak spojil se stále rostoucí nedůvěrou sčítaných občanů ve vlastní stát.

Nevíme, kolik lidí věří

To je velmi zajímavé. Ze sčítání se tedy nedozvíme, kolik lidí se u nás k víře skutečně hlásí. Natožpak kolik jich věří. Čísla ze sčítání jsou zřejmě nižší než v reálu. A buďme si jisti ještě jednou věcí: pokud by se provádělo sčítání tuzemských věřících nyní, po smršti okolo církevních restitucí, přihlásilo by se jich ještě méně.

Podle analýzy ČSÚ se k náboženské víře v roce 2011 přihlásilo 2 168 952 osob, pětina obyvatel. Téměř 1,5 milionu osob uvedlo i slovní zápis konkrétní církve, náboženské společnosti nebo náboženského směru.

Podle analýzy ČSÚ se k náboženské víře v roce 2011 přihlásilo 2 168 952 osob, pětina obyvatel. Téměř 1,5 milionu osob uvedlo i slovní zápis konkrétní církve, náboženské společnosti nebo náboženského směru.

Víra, to víme dlouho, ovlivňuje rodinný život. „Věřící zůstávají méně často svobodnými; v případě partnerských soužití častěji vztah institucionalizují a jejich manželství bývají stabilnější. Zjednodušeně se dá říci, že tak adekvátně respektují důraz na postavení rodiny a manželství v křesťanském náboženském učení,“ stojí v analýze. – Zjištění stejně cenné pro pravici jako pro levici.

Církve mají význam i pro staré, třeba pro ovdovělé ženy. Ty v nich nalézají společenství, uplatnění, smysl života. Hodnota takové nabídky se nedá vyčíslit.

O dětech už řeč byla. Analýza ČSÚ: „Tři a více dětí má pětina věřících žen, ale zhruba jen jedna desetina žen bez náboženské víry. U žen, které deklarovaly příslušnost k Církvi římskokatolické, se tento podíl již blíží čtvrtině z nich. Jinak řečeno - u věřících žen a zejména u žen katolického vyznání je podstatně méně bezdětných žen a žen s jedním dítětem a naopak více žen s větším počtem dětí.“ Více než tři děti bývají obvyklé i u evangelíků, „beranů“, ti ale zřejmě svoji víru při sčítání často neuvedli.

Věřící vysokoškoláci se množí

Podle statistiků může mít svůj vliv na vyšší počet dětí také odmítání antikoncepce – především u katolíků. Je to však jen dohad. Ostatně nepoužívání antikoncepce vyplývá z náboženského učení Vatikánu, případně z desatera (přikázání Nezabiješ). Je úzce spjato s pojetím víry.

Už byl zmíněn rostoucí počet mladých vysokoškoláků mezi věřícími. V celé populaci nad 15 let činí podíl vysokoškoláků 12,5 procenta, zatímco u věřících 16 procent. Podle analytiků to souvisí s faktem, "že zatímco absolutní počty věřících ve všech kategoriích vzdělání klesly, u vysokoškoláků se zvýšily (z 221 tisíc v roce 2001 na 316 tisíc v roce 2011).“ Podivuhodný skok do víry.

Vzdělanost se zvyšuje v celé societě, v církvích též. U některých věkových kategorií byl dokonce podíl vysokoškolského vzdělání u věřících vyšší než v české populaci jako celku.

Vzdělanost se zvyšuje v celé societě, o církvích to platí také. U některých věkových kategorií byl dokonce podíl vysokoškolského vzdělání u věřících vyšší než v české populaci jako celku.

Roste počet nových církví a náboženských společností. Mezi roky 2001 a 2011 jich bylo nově registrováno jedenáct. Lidé mají zájem o neetablované věřící komunity. - Mimochodem, v roce 2011 byla víra poprvé zjišťována sama o sobě, bez vazby na konkrétní denominaci. Při sčítání se k víře bez ukotvení přihlásilo skoro tři čtvrtě milionu osob. I to ukazuje na neuspokojení holým konzumem.

Výsledky analýzy ukazují, že nemilovaní křesťané, nemilovaní věřící, mají pro místní společnost smysl. Nevadí, že si to většina neuvědomuje nebo nepřipouští. Současně však platí, že ze sčítání mnohá zajímavá fakta nevyčteme, nezjistíme. Například jaký vliv má víra nebo příslušnost k církvi na kriminalitu. Dá se tušit, že odsouzených, zavřených věřících bude poměrně méně než v celé české societě. Ale nevíme to.

Nednešní lid

Zjistíme, že se věřící méně rozvádějí, možná mnohdy udržují i dost nešťastná manželství jaksi sami proti sobě. (Ne vždy je to asi moudré, ale je to jiné, nednešní.) Nezjistíme, jestli věřící chodí méně na potrat. Můžeme to jen předpokládat. Zajímavé by bylo vědět, jestli se věřící rodiny lépe starají o své staré, jestli je nechají umírat spíš doma než osamělé v nemocnici. Zřejmě ano, leč nevíme. Víme jen, že rodiny věřících jsou soudržnější, stmelenější.

Z analýzy nevyčteme, jaký podíl sociálních pracovníků v Česku připadá na ženy a muže věřící. To by mohl být velmi zajímavý údaj. V kostelech, ve sborech faráři a kněží věřícím stále opakují, stále znovu lijí do hlav a do srdcí, že nemají větší cenu než ti druzí, že Bůh má všecky lidi stejně rád, že smysl života najdeš v sebeobětování a podobné teze, jež dnes znějí hodně podivně, cize. Je to jiný svět než ten okolo.

Pěkná analýza. Cenná analýza.

autor: Martin Fendrych | 27. 3. 2014 10:00

Související

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama