Demokraté věděli, že republikáni v Senátu jejich pokus o odvolání prezidenta z Bílého domu s největší pravděpodobností zastaví. Proč do toho vůbec šli? Důvody jsou přinejmenším tři. Jeden faktický, dva ze sféry "přání otcem myšlenky".
Faktem je, že to chtěla značná část jejich voličské základny, podle průzkumů okolo 80-85 procent. A politici v Kongresu, především ve Sněmovně reprezentantů, která se celá volí každá dva roky, musejí voliče poslouchat.
A teď ty dva předpoklady. První počítal s tím, že už jen pokus o odvolání Trumpa - byť neúspěšný - demokratickým voličům nejen vyhoví, ale bude je ještě více motivovat, aby odstranění prezidenta dotáhli do konce. Aby se v početných zástupech začali šikovat do listopadových voleb.
Svou roli pak sehrála i naděje, že se demokratům podaří získat na svou stranu i obecnou veřejnost. Že Američanům otevřou oči, předvedou jim, jaký Trump opravdu je, a že i to by jim mohlo na podzim pomoci.
Nechte Trumpa voličům!
Ani jeden z těchto předpokladů ale nevyšel. Může se to ještě změnit, ale pro tento moment se demokraté s vysněnými blahodárnými efekty impeachmentu přepočítali.
Obecnou veřejnost o své věci rozhodně nepřesvědčili. V úterý publikoval Gallupův ústav průzkum, podle něhož se Trumpova popularita vyšvihla na 49 procent - tedy na nejvyšší hodnotu za celou dobu jeho prezidentství.
— Donald J. Trump (@realDonaldTrump) February 5, 2020
Důvodů tohoto aktuálního zdvihu, který potvrdila i jiná šetření, je více. Nejdůležitějším z nich je ekonomika. Američanům se prostě vede dobře. S největší pravděpodobností je v tom ale i vzkaz: Nechte Trumpa v Bílém domě, ať si to vyřešíme ve volbách.
V politice čas šíleně letí. To, co bylo v září legitimní snahou zjistit, zda Trump nehodil Ukrajinu přes palubu kvůli svému podpásovému politikaření, stalo se v lednu křečovitým úsilím o politické řešení "shora". Zvlášť když už zbývá jen deset měsíců do chvíle, kdy bude mít lid příležitost rozhodnout "zdola".
A pokud jde o efekt mobilizační? V prvním ostrém testu během pondělních primárek v Iowě přistáli demokraté na zemi. Nejde přitom jen o chaos a technické potíže, kvůli kterým nemohli oznámit výsledky. To byla sice ostuda a PR debakl, skutečně těžkou hlavu ale mají z jiných dvou věcí.
Hlas rozumu proti hlasu srdce
Joe Biden měl být podle průzkumů tím, koho demokratičtí voliči považují za "nejvolitelnějšího" (electability). Tedy tím, kdo by měl mít největší šanci Trumpa porazit. Jenže skončil až čtvrtý, s velkým odstupem za vítězi - vyrovnanou dvojicí Pete Buttigieg a Bernie Sanders. Předehnala jej i třetí Elizabeth Warrenová. A výsledky "Exit Polls", s jejichž pomocí se zjišťuje, jak a proč lidé hlasovali, ukazují, že voliči považují Bidena zhruba za stejně dobře "volitelného" jako Buttigiega či Sanderse.
Klíčový Bidenův argument "má-li někdo šanci porazit Trumpa, pak jsem to jedině já" v praxi zjevně nefunguje. A on přitom nemá, co jiného by nabídl. Z kampaně i průzkumů je patrné, že představuje kandidáta "rozumu", nikoli "srdce".
Na rozdíl od středového Buttigiega i od levicového liberála Sanderse, kteří - každý po svém - veřejnost za srdce chytit umí. Otázkou ovšem je, zda by pak proti Trumpovi měli alespoň teoretickou šanci, když jeden z nich je teprve osmatřicetiletým starostou nevelkého města South Bend z Indiany a chybí mu podpora černošských voličů. Druhý zase demokratickým socialistou, který avizuje, že by v Americe spustil "politickou revoluci".
Účast - neboli "turnout" - je pak pro demokraty druhou varovnou zprávou z Iowy. Klíčem k zisku Bílého domu totiž bude úspěšná mobilizace. Nebudou to volby přesvědčovací, v kterých by se kandidáti snažili přetáhnout druhé straně voliče, ale volby mobilizační, v nichž jde o to zvednout své lidi ze židlí.
Jak zvednout demokraty ze židlí?
Ve volbách do Kongresu v listopadu 2018, na konci druhého roku Trumpova prezidentství, to demokratům vyšlo. Jejich voliči se dostavili ve velkých počtech a straně se díky tomu podařilo převzít většinu ve Sněmovně reprezentantů.
Na začátku prezidentského volebního roku 2020 to ale zatím neplatí. Demokraté předpovídali, že účast v Iowě dosáhne dosavadního rekordu z roku 2008, kdy kandidoval Barack Obama.
Jenže pondělní "turnout" byl o poznání nižší, srovnatelný s rokem 2016, kdy v Iowě těsně vyhrála Hillary Clintonová, která vlastní voliče nijak zvlášť neinspirovala.
Je ironií osudu, že právě Trump je pro demokraty nyní jejich největší nadějí. Triumfující a už zcela odbržděný prezident ještě může stihnout natropit věci, které nakonec davy demokratických voličů k listopadovým urnám dostanou.
Spoléhat na to ale samozřejmě demokraté tak úplně nemohou. Impeachment jim politicky nevyšel a vyzyvatele pro Trumpa hledají spíše rozpačitě než nadšeně. Sami si kladou miny na cestu do Bílého domu.
