Organizace Pražské matky v září zveřejnila průzkum, podle kterého do některých škol v metropoli až 40 procent dětí vozí rodiče autem. Jde o stoupající trend. Před školami se tvoří dopravní a parkovací zácpy, vznikají nepřehledné a nebezpečné situace.
Kampaň matek nazvaná Pěšky do školy měla rodiče a děti vybídnout, aby víc využívali ekologičtější MHD. A také poukázat na to, že "pravidelný pohyb je důležitý pro zdravý vývoj dětí a chůze je rozvíjí i sociálně, protože se potkávají s různými lidmi a situacemi".
To je problém číslo 1. Problém číslo 2, o kterém se v souvislosti s povinnou školní docházkou diskutuje, a to právem náruživěji, jsou obědy zdarma. ANO a ČSSD navrhují, aby je dostávaly děti v mateřských školách a na prvním stupni základních škol (1. až 5. třída).
Sociální vyloučení dětí, které kvůli nouzi nechodí do školní jídelny. "Sociální vyloučení" spolužáků, kteří neznají cestu do školy jinak než přes okénko auta.
Oba případy (ten druhý se asi týká víc Prahy a méně severních Čech) nechci srovnávat - ale stojí za to připomenout, že obědy zdarma by dostávaly i ty děti, které před školou každé ráno vystupují z automobilů a z automobilů vyšší střední třídy. Pokud se příspěvek zavede pro všechny bez ohledu na sociální postavení domácností, což by stát vyšlo na pět až šest miliard ročně.
Děti ze slušně, dobře i nejlépe situovaných rodin by se v tomto případě ocitly na jedné sociální lodi s těmi chudými, u kterých doma obracejí každou korunu a někdy si kvůli tomu odpírají i poctivé jídlo. Taková situace by ale byla asociální: peníze na obědy dětem, kterým je bez problémů mohou zaplatit rodiče, si přece zaslouží lepší využití. Budou chybět jinde, jakkoli to teď vypadá, že stát je bůhvíjak bohatý a může rozdávat, kam se podívá.
Rozhodný argument zní: Ve vyspělé zemi je nepřijatelné, nemravné, aby děti, které chodí do školy, hladověly, protože si nemohou dovolit obědy. Ale odpovědí na něj přece není, že se obědy zaplatí z eráru nejen jim, ale i té většině, která na ně beztoho má.
Existuje program bezplatných obědů pro potřebné žáky, je dotovaný z evropských fondů. Letos se do něj zapojilo jen devět krajů ze čtrnácti. Andrej Babiš namítá, že "dotační programy jsou nejednotné a nejsou dostupné na všech školách a školkách, takto by to bylo pro všechny." Chyba. Systém se má opravit, a ne "prostě" zaplatit obědy všem. To by byla nemravná sociální dávka.
Mimochodem, dotace se týkají žáků od tří do patnácti let, tedy i těch na druhém stupni. Vládní projekt má pamatovat jen na první stupeň. Takže hladovět místo oběda je z pohledu státu do páté třídy nepřípustné, ale od šesté třídy už ne? Dál, a to sedmák toho sní víc než třeťák, už stačí, když si poradí rodiče ve spolupráci s eurofondy?
Notorickým problémem školního stravování je, že děti na obědy stejně nechodí, i když je mají zaplacené, že říkají, že jim nechutná, a jdou si koupit burger, že ovoce a zeleninu používají jako munici, a tak dále. Na tohle žádný jednoduchý recept neexistuje, ale obědy "zadarmo" jím nejsou docela určitě. Že by si obědů "zadarmo" děti víc vážily, o tom se dá s úspěchem pochybovat.
Děti z chudých rodin bezplatné obědy potřebují a stát, kraje, obce, školy se musí namáhat vymyslet způsob, jak to zařídit. Ale zbytek vládního projektu ilustruje, jak projíst několik miliard ročně.
