ČSSD může na české politické scéně konečně v klidu zaniknout. Slavnou špidlovskou mantru "zdroje tu jsou" přebírá ve velkém koalice Spolu, která představila svůj velmi štědrý volební program. V mnoha oblastech jde správným směrem, ale celkově nebude rozhodně levný. A kde na to všechno vzít, to se bohužel nedozvíme. Asi ani nemůžeme, protože by se předvolební sliby rychle dostaly do kolize se základní vizí lídrů konzervativní trojkoalice - daně se zvedat nebudou.
Česko má nyní navíc zcela rozvrácený rozpočet. Pod rouškou boje s covidem vláda Andreje Babiše zasekává mnohasetmilionové sekery, státní dluh v poměru k HDP vyrostl za tři roky o polovinu, obsluha dluhu stojí a bude stát o miliardy více, než u nás bývalo standardem. Definitivně pak rovnováhu příjmů a výdajů státu zničilo zrušení superhrubé mzdy, které prosadila sněmovní koalice ANO, ODS a SPD.
Do toho nyní občanští demokraté v již jinak seskládané trojkoalici přicházejí s nápady na kaskádu dalších daňových výpadků: Snížíme sociální pojištění na straně zaměstnavatelů o dva procentní body. Snížíme odvody za částečné úvazky. Zavedeme odečitatelné výdaje na sociální služby. Snížíme DPH na ekologické výrobky. Daňově zvýhodníme jednotlivce i firmy při výstavbě a rekonstrukcích. Nabídneme daňové prázdniny rodinám. Zvýhodníme občany, kteří dbají na zdravotní prevenci…
Zároveň to však koalici nebrání ve slibování spousty nákladných státních závazků: 5,2 procenta HDP na školství do roku 2030, dvě procenta HDP na obranu do roku 2025…
Tohle je prostě nezaplatitelné, pokud se zároveň nemají zvednout daně. Jestli se po volbách k moci dostane opozice, jistě si dáme repete roku 2003, kdy tehdejší ministr financí Bohuslav Sobotka památně udělal tečku za předvolební mantrou "zdroje tu jsou" již klasickým eufemismem: "Ty sliby nebyly zasazeny do reálného ekonomického rámce a dnes v konfrontaci s realitou neobstojí."
Nejmenší společný jmenovatel
Jakkoliv z předvolebního programu Spolu po volbách mnoho jistě nezbude, koalice stejně zaslouží pochvalu. Program nepředstavila jedna strana, ale skrumáž tří partají, mezi kterými roky panovala animozita, ideologický i osobní odpor. Lídrům Petru Fialovi, Marianu Jurečkovi a Markétě Pekarové Adamové proto slouží ke cti, že překročili stíny minulosti a dotáhli to až ke společnému programu. Třešničkou na dortu pak je, že za trojici stran někde kandidují i opravdu kvalitní lídři - například Vít Kaňkovský na Vysočině či Martin Baxa v Plzeňském kraji.
Nicméně to hlavní šéfové překonat nemohli - tři rozdílné strany mají logicky minimálně tři pohledy na spoustu věcí. Konkrétní sliby tak musí nevyhnutelně nahradit obecnosti, někdy až banality, které se možná hodí na facebookovou prezentaci předsedy ODS, ale ne do programu. Místo jasného postoje k zavedení eura v Česku společnou evropskou měnu najdeme jen ve slibu "firmy budou mít možnost účtovat v eurech". Podpora rodin je v dokumentu opravdu značná, ale raději ani zmínka o tom, kdo rodinu může či nemůže tvořit. A rozpory tří stran ohledně federalizace Evropské unie přeráží heslo "Česko patří na Západ!" či příslib "havlovské diplomacie".
Toto občas dost těžké hledání společného jmenovatele ale přineslo i některá pozitiva. Zjevné rozpory v unijních a daňových věcech donutily tvůrce programu o to více zamakat na sociální či školské části. Často se z programu Spolu cituje slib navýšení peněz pro školství až na úroveň na 5,2 procenta HDP. Možná podstatnější je ale závorka za tímto slibem, tedy že tomu tak bude v souladu se Strategií 2030+. Pokud to znamená, že se Spolu ztotožňuje s tímto základním plánem rozvoje vzdělanosti v Česku, je to skvělá zpráva. Stejně tak najdeme dobré záměry ve zdravotnické prevenci, bezpečnostní politice či rozvoji zemědělství i pro jiné subjekty, než jsou velké holdingy typu Agrofert.
Konec daní v Čechách
Čemu však z těchto slibů věřit, když nejsou zaplatitelné, protože zdroje došly? Tím spíš, když po dohodě ANO s ODS na zrušení superhrubé mzdy tu už nyní vzniká každoroční sekera za zhruba 100 miliard korun? Opozice vládě pomohla zrušit i nemravnou daň z nabytí nemovitostí, kterou ale nenahradila jiným výběrem - dalších 13 miliard. Po volbách dle programu Spolu má dojít ještě na hodně výraznou odtučňovací kúru daně z přidané hodnoty a plošné snížení sociálního pojištění. Bude div, když nám tu vůbec nějaké daně zůstanou.
Lékem koalice na ozdravění veřejných financí bohužel není program ekonomický, ale legislativní. Jako by trojice stran chtěla věřit, že vepíše-li do ústavy sousloví "dluhová brzda", statní dluh se k smrti vyděsí a jaksi sám od sebe se v hrůze smrští.
Trojkoalice navíc sebevědomě tvrdí, že "udělá všechno pro to, aby schodek do konce volebního období klesl na 1,5 % HDP". Pak nám ovšem slibuje recesi, protože aby se v pocovidovém Česku rázem v eráru uspořilo na 200 miliard, to by vyžadovalo extrémní plošné snížení platů všech veřejných zaměstnanců od učitelů po policisty - a v důsledku tedy prudký otřes poptávky. Jen pro představu, co může přinést těch pár úsporných slibů: navrhovaný vyhazov 13 procent úředníků je silně nadsazený, ale i kdyby se povedl, přinese to stejně maximálně jednotky miliard.
A tak je to v programu Spolu vlastně se vším. Dobrý záměr, správné hodnoty, ale pokud to ekonomicky nevychází, jakou má takový slib cenu?
Co je malé, to je hezké
Tento způsob skládání programu trojkoalice má mnoho důvodů. Rozhodně ne jen to, že tři rozdílné strany najednou musí najít společného jmenovatele. Speciálně u ODS je dlouhodobě vidět postupný posun od rozpočtově odpovědné strany s propracovaným ekonomickým programem včetně propočítaných nákladů k pouhým pár obecným deklaracím a nekonečným nárokům na státní rozpočet.
Nepochybně se v tom promítá frustrace z éry Mirka Topolánka, kdy dlouho připravované reformy dopadly polovičatě či rovnou špatně. V jednom rozhovoru pro Aktuálně.cz to popisoval důležitý muž Topolánkovy (a pak i Nečasovy a nyní Fialovy) ODS Alexandr Vondra: "Vláda Mirka Topolánka měla opravdu velmi ambiciózní program. Ale pak neměla většinu jej prosadit a rozevřely se nůžky mezi očekáváním a možnostmi." Proto o dekádu později nemá problém s tím, že místo detailní důchodové reformy ODS nabízí legrácky typu volby národního ptáka: "Nyní je náš program uměřenější a je to podle mě přirozené. Neopakujme stejnou chybu. Někdy je lepší méně než více."
Jakkoliv je tento pocit v ODS silný a pochopitelný, je otázka, zda si voliči občanské demokraty stále primárně neztotožňují s propracovanou ekonomickou reformou. Možná něco naznačuje fakt, že zrušení superhrubé mzdy bez dořešení příjmové strany ocenili pádem preferencí ODS z nějakých 14 procent na nynějších asi devět v rámci trojkoalice.
V jiném rozhovoru pro Aktuálně.cz sám Mirek Topolánek prohlásil, že ODS zas musí dostat hlad po vítězství: "Jestli bude mít ODS osm nebo 12 procent, je pro mne irelevantní, pokud nebude usilovat o 20 a koalice Spolu o 30 procent. Musí přijít s vizí pro dobu postcovidovou a současně postbabišovskou a je mi jedno, jak se bude jmenovat a koho na sebe nabalí."
Zda něco takového ODS a celá koalice Spolu s tímto programem nabízí, musí posoudit voliči.
