reklama
 
 

Domácí porody nejsou k lékařům a záchranářům fér

4. 4. 2019 11:40
Měli bychom se rozhodnout, co po lékařích vlastně chceme.

Pozornost k tématu domácích porodů opět přitáhly dvě události. Před dvěma týdny média zaznamenala případ záchranáře Daniela, kterému došla trpělivost a po výjezdu k nepodařenému porodu, který skončil smrtí novorozence, si na Twitteru ulevil: "Lidi, vy…rte se na domácí porody! Já fakt nechci jezdit na zbytečně mrtvé děti!!! Brečet až o samotě v sanitce." Tweety i s diskusí později ze sociální sítě zmizely. Záchranná služba sice potvrdila, že k takovému zásahu vyjela, ale s ohledem na citlivost případu se k němu odmítla dál vyjadřovat, protože se jím zabývá policie.

Druhou kauzu, která se táhne již od roku 2010, završilo středeční rozhodnutí Ústavního soudu ve sporu mezi rodiči a jihomoravskou záchrankou. Ta odvezla za asistence policie novorozence po domácím porodu do zdravotnického zařízení, i když si to matka dnes již devítiletého dítěte nepřála. Okolnosti případu byly komplikované a nejednoznačné. Rodiče si stěžovali, že přivolaní zdravotníci měli předsudky, údajně se chovali povýšeně a dávali jasně najevo, že s jejich alternativním způsobem života nesouhlasí. Novorozenec byl podle rodičů zcela v pořádku a nemocnici měli v plánu navštívit druhý den. 

Zasahující záchranáři naopak tvrdili, že měli o zdraví miminka vážné obavy, protože prostředí bylo nestandardní. V bytě našli nahou matku s novorozencem a placentou mezi nohama, hodinu po porodu dítě stále nemělo přestřiženou pupeční šňůru, v bytě se pohybovali volně dva psi a vedle v pokoji spala tříletá dcera.

Lékař přes protest rodičky rozhodl o odvozu novorozence do nemocnice, kde dítě kvůli silnému podchlazení skončilo v inkubátoru. U soudu se řešilo, kdo podchlazení způsobil - podle rodičů to byli záchranáři, kteří dítě oddělili od matky a nezajistili mu dostatečné teplo při převozu. Zdravotníci naopak vinili rodičku. Zasahující lékař již u posledních kol procesu nemohl svědčit, protože zemřel. Na jeho zdravotním stavu se podle jeho kolegů podepsal i dlouhotrvající soudní spor.   

Ústavní soud ve středu přiznal matce a dítěti právo na omluvu a finanční odškodnění. Představitelé Ligy za lidská práva rozsudek uvítali, protože dle zástupce Ligy Dana Petruchy "přináší do českého práva respekt k autonomii jednotlivců a odmítnutí lékařského paternalismu přetrvávajícího z minulého režimu".

Z hlediska lidských práv a respektu k jinakosti a alternativám zní toto rozhodnutí jistě líbivě a pěkně. Můžeme o něm hodiny vznosně teoretizovat, protože dítě v tomto případě naštěstí přežilo. Příznivci domácích porodů jej jistě uvítají. Dovolte mi ale jednu spekulaci. Co by se bývalo odehrálo, kdyby lékař v podobném případě dítě doma na přání matky ponechal (i když by si dle svých slov nebyl jist zdravotním stavem) a ono do rána bohužel zemřelo na komplikace, které na místě nemohl kvůli nedostatku přístrojů a vybavení prověřit? Jak by asi vypadal proces potom?

Co tento precedent přináší pro lékaře zasahující u těchto případů? 

I když Ústavní soud uvedl, že usnesení "neznamená, že pro zdravotníky je vhodnější v případě ohrožení života a zdraví dítěte nezasahovat, aby se vyhnuli odpovědnosti za případný neoprávněný zásah", obávám se, že to je přesně cesta, kterou se budou v podobných případech ubírat, a nelze se jim divit.

Měli bychom se rozhodnout, co po lékařích vlastně chceme. Nejde totiž zůstat někde na půl cesty a žádat po nich, aby respektovali někdy nekvalifikovaná rozhodnutí a nemalá rizika domácích porodů (nedostatek vybavení a přístrojů na místě porodu a často fatální důsledky z prodlevy při převozu v případě, že se něco nevyvíjí, jak má). Na tento problém poukazuje i zoufalé volání záchranáře Daniela. Pokud totiž nastává jakákoliv komplikace u domácího porodu a rodička se dostane do nemocnice, ta za ni rázem přebírá odpovědnost. A to není ke zdravotníkům zrovna fér.

autor: Tereza Boehmová | 4. 4. 2019 11:40

Související

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama