V textu, který vznikl jen rešeršemi z veřejně dostupných zdrojů, jsem se zaměřil výhradně na jeden aspekt kauzy, který se mi zdál být zanedbaný, a sice na zmínky o možných nezákonných postupech našich policistů.

Nefanděme policistům

Reportér Novy pan Jiří Hynek mi pak vyčetl, že věřím všemu, co obžalovaní před soudem vypovídají atd. Toto tvrzení v textu sice nikde nebylo, ale chyba asi byla, že jsem nikde blíže nevysvětlil, proč jsem takový text vůbec napsal a proč jsem se pletl do práce investigativním novinářům. Důvod byl prostý: Zdálo se mi, že my novináři příliš fandíme poctivým policistům v boji se zločinným podsvětím, že bychom jim mohli i odpouštět jejich protizákonné postupy, ač právě tam podle mne může být jeden z hlavních důvodů, proč dochází k tak častému jejich selhání.

Jakmile si totiž policista zvykne na to, že může beztrestně překračovat zákon, byť původně kvůli bohulibé věci, jako je stíhání zločinců, může totiž snáze překročit jiný zákon jen kvůli svým osobním výhodám. V právním státě musí  být zaprvé zákon nedotknutelný pro všechny a zadruhé policisté nesmí udržovat jak to naopak známe z filmů osobní styky s podsvětím. A pokud je udržují, bývají tyto styky monitorovány, nahrávány a ukládány, aby kriminalistu nemohl nikdo nikdy z podsvětí vydírat a z policie podezírat. V našem prostředí znějí takovéto zásady skoro až pohádkově, ale v civilizovaných evropských zemích se tato pravidla ctí. Pokud se o dodržování těchto velice přísných pravidel alespoň nepokusíme, nemáme šanci se propojení mezi podsvětím a policií a korupce mezi policisty zbavit.

Složitý případ

Případ pana magistra Daniela Thonata, který proti policistům vypovídal u soudu v Táboře, je samozřejmě velice složitý.
Podle Janka Kroupy, investigativního novináře z Novy, je nejspíš hlavou konkurzních podvodů někdo jiný a není to ani mgr.Thonat, ani Dr.Berka, ale Mgr.Igor Brdlík, v mládí vojenský prokurátor, někdejší svědek Jehovův a majitel několika nevěstinců. Choval se však vždy jako skrytý Richelieu hospodářské kriminality.

Janek Kroupa v knize Zločin jako profese cituje, co mu pan Mgr.Thonat vyprávěl: - "Zhruba polovinu konkursů jsme dělali na zakázku někoho dalšího. Takový byl i konkurs Krušnohorských strojíren, který si objednal ředitel Mostecké uhelné.
Jeden z hlavním aktérů, konkursní spráce Dr. Thonat, hraje u soudu "své hry". Nejprve na své společníky policistům všechno řekl a velice aktivně s nimi spolupracoval, nyní zase policii pomlouvá. Zřejmě nejprve hrál na to, že jako korunní svědek dostane mírný trest, nyní zase hraje na to, že zpochybní policejní svědky a když se ani to nepovede, může to hrát třeba na to, že je pomatený blázen.

Pečlivě chráněný svědek

Dnes je, jak píše Kroupa, který se případu věnuje, pan Mgr.Thonat výjimečný, pečlivě chráněný svědek, žijící pod svědomitou ochranou neznámo kde a může být stejně dobře v zámoří jako v jižních Čechách. Jen musí být předveden nejpozději za čtyři dny k výslechu.

Ale ať je kterákoliv z verzí platná či neplatná, policie, která chce být důvěryhodná si nemůže nechat líbit, aby se šířily o ní hrubě pomlouvačné zprávy, aniž na to reaguje. Janek Kroupa ve své knize cituje například Mgr.Thonata, že podle něj další aktér kauzy Mgr.Igor Brdlík vyplácel na patnáct různých soudců, státních zástupců a policistů. Tyto pomluvy je třeba vyvracet či potvrdit a zbavit se dalších policistů, pokud takovouto praxi kryli.

Autor je novinář a spisovatel