Systematická likvidace civilistů v Paříži je válkou džihádistů proti Evropské unii a Západu. Nás v Česku se bezprostředně netýká. Ataky fanatických teroristů chvála bohu zatím neznáme. Na druhou stranu stojíme jako unijní a demokratická země jasně proti vrahům.
Vedeme taky domácí válku. Nejen my v Česku. Odehrává se ve všech státech osmadvacítky. U nás intenzivně, ostře. Ještě nikdy (po revoluci, když jsem pomáhal čistit vnitro od estébáků, za opoziční smlouvy, po ruské anexi Krymu) jsem nedostával tak sprosté, nenávistné i výhrůžné vzkazy jako nyní, při uprchlické krizi.
Mám přátele, kteří uprchlíky odmítají; i oni se setkávají s urážkami a nesnášenlivostí. (Ani někteří „sluníčkáři“ zřejmě nejdou pro sprosté slovo daleko.) Nezažíváme jen ataky z jedné strany. Napětí, výčitky, pohrdání, ponižování fungují oboustranně. Prožíváme dvě války: vnější, neosobní, a také tu domácí, velmi osobní a nechutnou.
Strašlivé, chladnokrevné vraždění v Paříži automaticky posílí odmítání muslimů (odmítači uprchlíků rádi kladou nesmyslné rovnítko mezi islám a terorismus) i zavrhování uprchlíků.
Zlé je v tuto chvíli existující podezření, že dva pařížští útočníci mohli projít utečeneckými tábory. Podle pasu měl jeden přijít ze Srbska, druhý z Řecka, kde měl požádat o azyl. Není jisté, že to tak proběhlo. Panují silné pochybnosti o pasech, ale také o tom, proč by je měl mít muž jdoucí na smrt u sebe.
A přece slovenský premiér Fico s jistotou tvrdí: „Minimálně ve dvou případech z osmi atentátníků jde o migranty. Naplňuje se nejhorší scénář, a to je scénář obrovských bezpečnostních rizik, která jsou spojena s migrační vlnou.“
Maassen: Radikálové verbují uprchlíky
Není to vůbec jisté, ale zároveň musíme přiznat, že takovou variantu nelze vyloučit. Za zmínku stojí slova prezidenta německého Spolkového úřadu pro ochranu ústavy (Bundesamts für Verfassungsschutz) Hanse-Georga Maassena: „Není vyloučeno, že s uprchlíky přicházejí do země i teroristé, i když to považujeme za méně pravděpodobné.“
Maassen dodal, že uprchlická trasa ze Sýrie a Iráku přes Turecko, Řecko a Balkán je mimořádně nebezpečná: „Pro osoby s bojovým posláním by bylo riskantní a netypické, pokud by se chtěly dostat z Turecka do Řecka na lodi, která je může pohřbít.“
Uprchlíci se však podle Maassena mohou stát cílem radikálních islamistů, kteří žijí v Německu. Mohou je verbovat. „Pozorujeme, že islamisté oslovují speciálně uprchlíky v azylových táborech. Víme už o víc než stovce takových případů.“ Velké riziko. S nezvládnutou imigrační vlnou narůstá šance, že verbíři uspějí.
Nemůžeme tedy stoprocentně vyloučit, že se mezi imigranty neschoval vycvičený hrdlořez Islámského státu či jiné teroristické organizace. (Což neznamená, že je uprchlíkem.) A zároveň radikálové oslovují mladé utečence. Cpou jim svou nenávistnou ideologii. Neměl by nám uniknout ještě jeden rizikový aspekt: po Evropě se pohybuje masa neregistrovaných cizinců, mnohdy bez dokladů.
Řešením samozřejmě není uprchlíky z Evropy vyhnat. Platí, že ti, kdo prchají před válkou a pronásledováním, mají právo na azyl a ochranu. Zároveň však není možné živelně zrušit Schengen, není možné utečence neregistrovat, nekontrolovat je, nestarat se.
Vrátit se ke státnosti
Nebezpeční jsou radikálové, kteří žijí v evropských zemích (Francie, Belgie, Německo atd.) Na ty se musí soustředit zpravodajské služby a policie. Mluví o tom český ministr spravedlnosti Robert Pelikán: „Je třeba výrazně posílit práci tajných služeb, abychom ty radikalizující se lidi byli schopni včas detekovat...“
Paříž politikům otevírá oči. Unie se musí „vrátit ke státnosti“, vrátit k Schengenu, ke kontrole příchozích do společenství osmadvacítky. Hans-Georg Maassen varuje, že by Německo mělo rychle zavést „řádné procedury“ při zvládání náporu tisíců běženců.
Nejen Německo. Taky Řecko, Maďarsko, Itálie a další země. Přetíženým státům na vnější hranici pak musí s procedurami pomoct vnitrozemské státy. Tohle je jeden z výsledků teroru v Paříži. Plus mnohem intenzivnější práce tajných služeb.
Obrovský omyl by byl odmítnout, vyhánět utečence. Znamenalo by to zradit sami sebe, západní hodnoty. Lidé, kteří mají právo na azyl podle mezinárodních úmluv, ho musejí dostat.
Jde i o postoje politiků. Část z nich řídí naši vnitřní válku. Křičí: Ne uprchlíky! Ne muslimy! Štvou lidi proti příchozím. Zvyšují už tak dost vysoké napětí. Hrají si na ochránce země, ale živí domácí boj.
Když Miloš Zeman po teroru v Paříži mluvil o „opevněné Evropě, tedy vytvoření bezpečných hranic“, bylo to pochopitelné, nelze mu to vyčítat. (I když se to snadno řekne Česku a těžko udělá Řecku.) Ale když chce jít s konvičkovci a dalšími islamofoby a xenofoby 17. listopadu na pražský Albertov, je to malér, podporuje to nejhorší v nás.
Obě ty války jsou zásadní pro naši budoucnost. Džihádisté nás mohou děsit, vraždit, ale Západ neporazí. V tomhle je horší, záludnější naše vnitřní válka. Může zničit svobodu, demokracii, může vymazat převrat 17. listopadu 1989.
