Dnes se ale celkem výstižně hodí na českou politickou scénu. Vždyť poslanci ČSSD a ODS Michal Kraus a Vladimír Doležal byli nuceni odejít ze sněmovny kvůli korupčním skandálům a další se vyšetřují.
Procento komplikací skutečně narůstá, možná by až někdo chtěl zanaříkat, jaká je ta politika špína. Poslední dny ale spíše ukazují, že je třeba v politickém mumraji vidět světélko naděje. Vždyť oba pánové už několik dní po zveřejnění svých skandálů museli opustit politickou scénu.
Zatímco před rokem to Stanislavu Grossovi trvalo měsíce, dnes jsou to jen týdny, dokonce dny. A to už přeci jen úspěch je.
Tedy alespoň pro ty, kdo nečekají, že do politiky přijdou jen čistí lidé. Jak ale i v těchto dnech můžeme vidět ve vyspělé demokracii jako jsou Spojené státy, i tam vrcholí řada korupčních skandálů v kongresu. Od zralých zemí nás totiž nedělí fakt, že se tu korumpuje a podvádí, ale fakt, že za to nikdo nemusí nést odpovědnost.
Nedělejme si iluze, že by odchod českých politiků byl dobrovolný. I teď do éteru vypouštějí informace, že se stali obětí zlovolných spiklenců. Ale to už zní jen jako ozvěna výkřiku při jejich pádu do propasti. Stejně naříkal i Stanislav Gross, aby před pár dny konečně přiznal, že si za svůj propad mohl i sám.
Je třeba si připomenout, že to ještě není tak dávno, co premiér země říkal, že nezná špinavé peníze nebo kdy další předseda vlády klidně držel u moci ministry, za jejichž zády ze státní kasy mizely miliardy na neprůhledných zakázkách. Co si myslí veřejnost, to nikoho nezajímalo. V případě Krausova pádu je to o to zajímavější, že v řadách sociální demokracie se už roky šeptalo o tom, že je tento poslanec i přes řadu pochybných kšeftů nesestřelitelný, protože je propleten s řadou různých vlivových skupin. A ejhle, dvacet let od svého vstupu do parlamentu (samozřejmě ještě totalitního) oslaví Kraus mimo poslaneckou lavici. I to bude pro další poslance varováním.#reklama
Závěr z těchto kauz by tedy neměl být jen pohoršením nad špinavostí politiky, ale spíše opačný, tedy že stojí za to se o ni zajímat a angažovat se v ní. Je třeba ale postoupit o další krok dál, tedy začít měnit systém, který podobné případy umožňuje páchat.
Jak už bylo řečeno, většina sociálních demokratů o pochybných kšeftech kolegy Krause věděla dlouho. Proč s tím něco neudělali? Proč se zase čekalo na to, až něco objeví novináři? Mimochodem, když se to shrne: Falešní sponzoři ODS, Bamberk, korupce na ministerstvech, podnikání rodiny Grossů s majitelkou nevěstince, korupční Krausův výlet za kakaem - to vše objevili ti tolik opovrhovaní žurnalisté a ne policie nebo vnitřní mechanismy stran.
Takže po stopadesáté připomeňme, že je zapotřebí neprodleně přijmout přísnější zákon o střetu zájmů, zprůhlednit zadávání veřejných zakázek a omezit imunitu zákonodárců. Vědí to už snad všichni mimo sněmovnu a senát, protože to je jediná šance, jak zabránit tomu, aby se hnisavé nepravosti nemohly páchat dál.
Autor je zástupce šéfredaktora týdeníku Respekt