Kauza IPB se ale nakonec může klidně obrátit proti ODS, protože velká část odpovědnosti leží právě na ní.
Vládu Miloše Zemana lze označit ve většině ohledů jako neúspěšnou. Udělala ale jedno nesmírně těžké, zato také klíčové rozhodnutí - společně s Českou národní bankou uvalila nucenou správu na Investiční a poštovní banku, kterou vlastnila japonská společnost Nomura. Riskovala tím všechno - smluvního partnera, který měl v bance své lidi a peníze, nepřízeň televize Nova, jež díky IPB rozjela svou novou podobu poté, co Vladimír Železný podvedl americké investory, především pak soudní spory.
Proti tomu však stál risk, že se v případě krachu IPB bez nadsázky zhroutí česká ekonomika, lidé přijdou o své úspory a zastaví se jakákoli práce kabinetu, protože nebudou peníze a systém bude ochromen. IPB byla jednou z největších bank, u níž měly své vklady stovky tisíc lidí, gigantické firmy, byly tam i fondy, ze kterých se vyplácely důchody atd. Přitom ji vedení spravovalo doslova skandálním způsobem, když poskytovalo stále dokola úvěry lidem, kteří je nikdy nespláceli.
Peníze pro kamarády
Prostě se peníze vyhazovaly oknem, přesněji řečeno dobrým kamarádům. Když se tedy vláda od České národní banky dozvěděla, že IPB je nesolventní, blíží se krachu a navíc lidé hromadně vybírají peníze, tak nešlo reagovat jinak, než uvalit nucenou správu a pokusit se úspory zachránit. Co nejrychleji pak našla banku, která by mohla IPB převzít a vybrala ČSOB.
Ministr financí Pavel Mertlík to tehdy vyřešil mimořádně schopně, na to v jaké časové tísni byl. Klást mu vinu je spíše ranou pod pás. Tím spíše ze strany ODS a prezidenta.
Václav Klaus už prohlásil, že prohranou arbitráž čekal. Není divu, vždyť věděl, co jeho vlády v bankovním sektoru způsobily. Stát tehdy podporoval banky podle toho, jak byly blízké vládě, ochotné sponzorovat strany a platit českou cestu ekonomické transformace. Ostatně v době podezřelých machinací uvnitř IPB pracoval dnešní šéf prezidentské kanceláře Jiří Weigl a v dozorčí radě banky byla i místopředsedkyně ODS Libuše Benešová. Vznikl tak bankovní socialismus, který musel řešit sociálnědemokratický ministr financí Mertlík.
Ten neudělal ani tak zásadní chybu při zásahu v IPB, jako ve štědré pomoci Komerční bance a České spořitelně. Tyto finanční domy chtěla vláda privatizovat, takže je postupně zbavovala dluhů, nevymahatelných pohledávek a naopak jim svěřovala různé vládní zakázky. Tím sice zvýšila jejich cenu při prodeji soukromníkům, ale zároveň zasáhla do volné soutěže.
A podle předběžných informací to vadilo arbitrům nejvíce, protože podle nich to samé stát mohl udělat u IPB. Pravda ale je, že státní kasa tehdy tolik peněz neměla.
Past na ODS
Vyčítat sociálním demokratům zásah v bance je rozhodně nefér, protože skutečně řešili chyby vlád Václava Klause. Něco jiného je diskuse o případných nedostatcích během vyjednávání ministra financí Bohuslava Sobotky s Nomurou před arbitráží, ale pro zhodnocení jeho odpovědnosti zatím není dostatek relevantních informací.
Pokud občanští demokraté vsadí v kampani na kauzu arbitráže s Nomurou, může se jim překvapivě stát, že se obrátí proti nim, protože otočí pohledy do minulosti. A vzhledem k tomu, že podle průzkumů veřejného mínění se drtivá většina Čechů dívá na éru kupónové privatizace, bankovního socialismu a všudypřítomné ODS jako na mírně řečeno nevábnou, zřejmě tento souboj prohrají.
Takže i nadále platí, že pro voliče je zajímavější slyšet, co chce ODS dělat s touto zemí po volbách než levné útoky na ČSSD.
Autor je zástupce šéfredaktora týdeníku Respekt
