Nejde ale o nic překvapivého, NBÚ byl zneužíván odjakživa. Jen předtím to nedělala mafie, ale politici.
Národní bezpečnostní úřad je klíčová instituce, která rozhoduje o tom, jestli je ten či onen člověk způsobilý dostávat do rukou nejtajnější informace v zemi, NATO či Evropské unii. Bez jeho souhlasu nelze získat práci v nejdůležitějších státních institucích. Kdo ho ovládá, ovládá vlastně i osudy desítek či stovek lidí.
Když se v roce 1998 ujala moci sociální demokracie, postavila do čela tohoto úřadu Tomáše Kadlece, který do té doby pracoval v Bezpečnostní informační službě. Nešlo o překvapivé rozhodnutí, protože Kadlec byl se socialisty velmi zadobře. Dokonce tak zadobře, že byl svými kolegy z BIS vyšetřován pro podezření, že vynáší tajné informace do ČSSD.
Toto vyšetřování ale skončilo ve chvíli, kdy agent, který na něj byl nasazený, skončil s viditelně účelovým obviněním z vydírání v cele. Soud ho nakonec sice zprostil všech obvinění, ale to už bylo příliš pozdě. Kadlec mohl stoupat výš.
A také věděl, komu je za pomoc vděčný. Když Stanislav Gross potřeboval udělit svému věrnému druhu a policejnímu náměstkovi Václavu Jakubíkovi prověrku, aby mohl tento post vykonávat, zavolal Kadlecovi a ten vydal pokyny. Nebylo to jednoduché, protože Jakubík podnikal v devadesátých letech s estébákem, který měl za totality fungovat jako špion nasazený proti zemím NATO, takže na prověrku neměl podle regulí nárok. Ministr musel Jakubíkovi udělit kolem osmi výjimek ze zákona o přístupu k tajným informacím, než se podařilo vše zařídit.
Kde byl problém? Zaměstnankyně NBÚ Jitka Šmídová tehdy projevila velkou odvahu a odmítla prověrku účelově vydat. Dostala okamžitou výpověď. Stejně skončili další dva kritici postupu vedení. Pak přišel právník NBÚ - dnešní ředitel tohoto mimořádně důležitého úřadu Jan Mareš - a posvětil postup vedení.
Jakubík prověrku dostal. Podobných rozhodnutí byla celá řada a dokonce je prošetřovala i BIS.
Stejně tak se množily případy, kdy prověrku naopak nedostali lidé, u kterých nebyl sebemenší důvod. Nastavení pravidel ale bylo takové, že úřad nemusel své motivy vysvětlovat. Byla to nedobytná pevnost bez jakékoliv kontroly. To později napadl i Ústavní soud a alespoň se změnila pravidla v tom ohledu, že se lidé, kteří nedostali prověrku, mohli dovolat přešetření.
To ale přišlo příliš pozdě, aby se zlepšila pověst úřadu. Když tedy dnes Ivan Langer z ODS napadá vládu a sociální demokracii za ohrožování vztahů s NATO, dá se mu lehce namítnout, že se měl více snažit, když v rámci opoziční smlouvy drželi u moci ČSSD, a tedy i lidi, jako byl Kadlec.#reklama
Je téměř pravidlem, že když se někde v bezpečnostní sféře poruší pravidla kvůli politickým kšeftům, poruší se pak i kvůli kšeftům ekonomickým.
Šiša zřejmě okoukal praktiky svých kolegů, kteří pomáhají některým politikům a začal pomáhat mafii. Věděl, že přijít na zneužívání informací v takovém systému bude velmi těžké. A nemýlil se.
Když začala loni na jaře Česká televize upozorňovat na napojení Šiši na různé podezřelé osoby, od kterých dostává k dispozici notebook či auto, odpověděla mluvčí NBÚ naprosto neskutečně: "Národní bezpečnostní úřad nepovažuje za bezpečnostní riziko, pokud si někdo z našich zaměstnanců vypůjčí od někoho automobil. Ten dotyčný nezkoumá, jestli ten, kdo mu půjčil, je trestně stíhán, je rád, že se sveze."
Jestli po tomto prohlášení nevyrazili všichni špioni z teroristických zemí do Česka, lze pochybovat o jejich inteligenci.
Takže spor o Šišu by neměl skončit u přestřelek mezi opozicí a vládou, ale u debaty o míře kontroly práce NBÚ a jak udržet politické a mafiánské klany mimo něj. To určitě budou chtít slyšet i lidé z NATO a EU.
Autor je zástupce šéfredaktora týdeníku Respekt
