Hned se chtělo dodat: Jen počkejme na další průzkum, třeba jde o anomálii. Avšak jiný průzkum přišel už o pár dní později. Společnost SC&C pro Českou televizi změřila rovněž preference a opět, Zelení mají 5,8 procenta.
Pro Česko to je důležitější zpráva, než se zdá.
Sledovat poslední půlrok preference politických stran nebylo vůbec příjemné. ODS a ČSSD se těsně přetahují na špici, za nimi spokojení komunisté, trochu nervózní lidovci a pak nic. Pozorovatelé, kterým nejde ani tak o vítězství jedné strany, ale o stabilní vládu, s obavami přepočítávali preference na mandáty ve sněmovně a nikterak to nevypadalo nadějně.
Pravicové strany by většinu nesložily, levicová je v parlamentu jen sociální demokracie a pak už zbývají pouze rudí extremisté.
Už se zdálo téměř zbytečné koukat na jiná uskupení, vždyť se pohybovala maximálně kolem tří procent.
A teď takový skok, Zelení se téměř dotáhli na lidovce. Samozřejmě, jsou to jen průzkumy, ve volebním klání může být všechno jinak a červen je daleko. Psychologie voliče ale funguje tak, že když má obavy, že jeho hlas propadne, tak raději vůbec nevolí, nebo dá hlas jiné straně.
Stejně tak média věnují prostor jen stranám, které mají šanci na zvolení. Proto, pokud se Straně zelených podaří v průzkumech vydržet do voleb nad hranicí pěti procent, má slušnou naději uspět.
Jak si tento vzestup vysvětlit?
Paroubkův styl a ochota spolupracovat s bolševiky bude pro část případných voličů ČSSD nesnesitelná. Jsou to lidé myslící na životní prostředí, proevropští, liberální a antikomunističtí. Proto nebudou chtít podpořit KSČM či občanské demokraty a začnou hledat mimo parlament. Strana zelených měla tu výhodu, že jako první z menších stran uklidnila vnitřní rozpory, zvolila si schopného lídra a vypadá jako slušná alternativa. Stejnou roli mohlo hrát (a stále ještě může) i uskupení SNK-ED, ale to se spojilo teprve před pár týdny, nemá ještě kandidátky a působí tak trochu slepeně.#reklama
Popravdě řečeno, stejně slepení jsou ale i Zelení. Na jejich soupiskách do sněmovny jsou nepopíratelně zajímavé osobnosti, které toho už hodně dokázaly. Ale už jen pohled na pražskou kandidátku ukazuje velké názorové rozdíly. V čele jí stojí téměř pravicový Martin Bursík a o pár políček za ním sedí výrazně levicový Petr Uhl. Pro Stranu Zelených bude tedy nejtěžší voliče přesvědčit, že je to kompaktní strana.
Zelení jsou liberálně myslící lidé, které tato společnost potřebuje stejně jako konzervativní ODS či KDU-ČSL nebo levicovou ČSSD. Že politika vyžaduje vyrovnání sil, dokazuje i prezidentovo aktivistické veto registrovaného partnerství.
Martin Bursík udělal už nyní pro politiku jednu důležitou věc - přestal dělat z ODS nepřijatelného bubáka. Říká, že Zelení by případně šli do vlády s kýmkoli, kdo bude ochoten zařadit do programu i priority této strany. Tedy s kýmkoli z demokratických uskupení, takže ne s komunisty.
Zelení určitě českou politiku nespasí. Nepochybně ale dají řadě lidí chuť jít volit, a to je nejdůležitější. Průzkumy totiž také naznačují, že se k volbám chystá rekordně malý počet lidí, což napomáhá populistům všeho zabarvení.
Autor je zástupce šéfredaktora týdeníku Respekt