Snaha zlikvidovat Ústav pro studium totalitních režimů (ÚSTR) pokračuje. Rozhodně sledujeme likvidaci té podoby ústavu, jakou si představoval Ján Langoš, otec myšlenky zachovávání národní paměti a zakladatel slovenského Ústavu paměti národa. Minulý pátek ředitel českého ústavu Zdeněk Hazdra odvolal šéfa odboru informatiky a digitalizace (OID) Petera Rendeka. O měsíc dřív byl již, bez publicity, odvolán ředitel Odboru zkoumání totalitních režimů, historik Jan Kalous. Jak Rendek, tak Kalous byli garanty petice, kterou loni v listopadu podepsalo 63 zaměstnanců ÚSTR a která protestovala proti puči a čistkám v ústavu.
Rendek byl posledním Mohykánem původního vedení. Podstatné je, že jde o šéfa digitalizace, odboru, který v ÚSTR vykonává klíčovou činnost, tedy mimo jiné převod kilometrů písemných materiálů do digitalizované, snadno přístupné podoby. Právě v digitalizaci viděl Ján Langoš, bývalý slovenský, nebo lépe československý, katolický disident, základ pro oživování paměti národů. Věřil na zpřístupnění faktů o komunistické tajné policii StB. Na to, že právě studium totalitních materiálů má smysl a učí nové generace, aby se bránily nesvobodě.
Digitalizace ÚSTR je dlouhodobě trnem v oku komunistům, bývalým estébákům, ale i mnoha dnešním sociálním demokratům. Snadný přístup k informacím ze svazků StB i pětadvacet let po pádu komunistické diktatury irituje. Proč? Vadí pravda. Třeba to, že ten či onen politik, státní úředník či policajt pracoval pro StB. Udával spoluobčany, donášel na ně. Nebo pronásledování sám organizoval. Platí, že „digitalizace“, snadný přístup k čím dál většímu množství informací o StB, bude vadit tak dlouho, dokud se nevyrovnáme s minulostí. A my jsme se s ní ještě stále nesrovnali. Zdá se, že jí spíš chceme ucpat hubu.
Malá poznámka na okraj. Mimo ÚSTR. Vyprávěla mi jedna školní inspektorka, která nedávno tuto práci skončila, jak se učitelé na základních školách ještě dnes bojí učit československé dějiny po roce 1948. Jak jsou v této době nejistí, jak se leckdy obávají, že říkat pravdu o komunistickém režimu jim může uškodit!
Zpět k ústavu. Loňské události jsou známy. Sociální demokraté ovládli Radu ústavu. Ta pak nezákonně vyhodila tehdejšího ředitele Daniela Hermana a rozjela personální čistky. Nezůstal kámen na kameni. Rada i nové vedení (Pavla Foglová, kamarádka Petrušky Šustrové, jež je považována za motor likvidace langošovské podoby ústavu, a s Foglovou Zdeněk Hazdra) ústav čistily. Poslední byl odvolán Peter Rendek. V pátek. Příčiny ovládnutí ústavu? Najdeme jich víc, politické i osobní.
ČSSD před sněmovními volbami čekala, že bude muset vládnout s komunisty. A KSČM ústav nenávidí. Proto bylo nutno ho dusit a likvidovat. Socialisté měli a ještě stále mají drtivou většinu v Senátu, který volí Radu ÚSTR. Takže to šlo snadno. Byli navoleni lidé spojení s hlavouny ČSSD a s archiváři, kteří také odmítali existenci ústavu (Emilie Benešová). Roli hrály i osobní animozity, třeba nenávist k jednomu ze zakladatelů ústavu Pavlu Žáčkovi.
Bývalý agent StB? Tak to tě bereme
Volby dopadly jinak. Komunisté vládu nedrží. Ale snaha o likvidaci ústavu a především o útlum digitalizace pokračuje. Problém s bývalými estébáky či spolupracovníky taky trvá dál, činí potíže. Tito lidé se k smrti rádi vracejí na špičková místa. Mají to v genech. Jako agenta vedla StB Andreje Babiše, místopředsedu vlády. Svědčí o tom na deset dochovaných spisů. Babiš agentství popírá, soudí se. V jeho prospěch svědčí řídicí orgány StB, což je běžné. Šéf ANO zhusta kooperuje se spolupracovníky StB. Týdeník Echo 24 spočítal sedmnáct bývalých důstojníků nebo konfidentů StB, kteří se po roce 1989 vyskytovali v okolí Babiše.
Letitý agent StB vykládá na Radiožurnálu o krizi na Ukrajině. Mluví, jako by mu v mozku seděl Miniputin. Moderátorka neřekne, že spolupracoval s StB. Posluchač to netuší. Bývalí estébáci a agenti vůbec nemusejí litovat toho, co dělali, stydět se za to. Dnes jim StB snad dokonce pomáhá k lepšímu umístění.
Nejde jen o posledního ministra financí. Klíčovým náměstkem policejního prezidenta se stal Zdeněk Laube. Muž, který za komunistů pracoval přímo ve Státní bezpečnosti. Divné vyrovnání s minulostí. Je neuvěřitelné, že si policie pětadvacet let po revoluci nevychovala jiné lidi, kteří by špičkové funkce vykonávali. (Ne že by na to mnoho neestébáckých policistů nemělo. Má. Ale nejsou „vhodní“, nebyli by dost poslušní a ochotní.)
Jiný příklad. Letitý agent StB vykládá na Radiožurnálu o krizi na Ukrajině. Mluví, jako by mu v mozku seděl Miniputin. Moderátorka neřekne, že ten člověk spolupracoval s StB. Posluchač to netuší. A to je zřejmě normální. (Není.) Bývalí estébáci a agenti vůbec nemusejí litovat toho, co dělali, stydět se za to. Dnes jim StB snad dokonce pomáhá k lepšímu umístění.
Do toho ona déle než rok trvající snaha Rady ÚSTR a vedení ústavu předělat tuto instituci na krotkou, bezzubou složku státu, která místo aby digitalizovala miliony stran svazků, bude jich převádět do digitální podoby jen maličko. Aby to nebolelo.
Snahy posthermanovského vedení ústavu byly jasné: převést digitalizaci (OID) pod již ovládnutý Archiv bezpečnostních složek (ABS). Což neumožňuje zákon. Přesto se o to jak Foglová, tak Hazdra snažili. Atakovali ministerstvo financí i premiéra. Marně. Dovoleno jim to nebylo.
Prokletá, pravdu obnažující digitalizace
Teď to Hazdra zkouší jinak, „technicky“. Přes Radu byla spuštěna velmi pofiderní kontrola digitalizace. Již jsem o ní psal. Je jasné, že při kopírování desítek milionů stránek vznikají chyby. Na takové množství jich je, tvrdí znalci, málo. Navíc měl digitalizované výstupy kontrolovat archiv, ABS, který to vůbec nedělal! Přitom však právě jeho pracovníci prováděli hloubkovou kontrolu digitalizace. Kontrovali tak také sami sebe. Ale šéfka ABS, který výstupy nekontroloval, odvolána nebyla. Jen Rendek. Smrdí to na sto honů likvidačním záměrem. A likvidátorům plán vychází. Peter Rendek byl odvolán. Poslední personální bašta dobyta. V Česku tohle pořád ještě jde.
Ředitel Hazdra (jako indián by nesl jméno Ten, který opisuje sám sebe) se stále dál pokouší z ústavu vyjmout onu prokletou, pravdu obnažující digitalizaci. Chce ji institucionálně oslabit a strčit do područí ABS. Když byl ministerstvem vnitra vyzván, aby dodal připomínky k zákonu o službě ve státní správě (ABS spadá pod služební zákon, ale ÚSTR nikoliv, ten je jen organizační složkou státu, byť vykonává státní agendu), Hazdra místo připomínek ke služebnímu zákonu poslal, aniž by věc projednal v Radě ústavu, návrh na novelizaci zákona 181, který dnes odděluje archiv, tedy ABS, od ústavu, tedy ÚSTR.
Smysl je stále týž. Archiváři, v jejichž čele stojí Emilie Benešová, provádějí „separatistickou“ politiku, která má eliminovat vliv digitalizace. Konečně těm škůdcům, kteří zpřístupňují nepohodlné informace, zatnout tipec.
Přitom minulé (Foglová) a současné vedení ÚSTR (Hazdra) čelí velmi nepříjemné situaci. Prohrává jeden soud za druhým. Po puči odvolaní manažeři ústavu se obrátili na soud, kde se jejich „popravy“ ukazují jako nezákonné. Bývalý první náměstek ředitele ÚSTR Eduard Stehlík, bývalý ředitel Daniel Herman, bývalá ředitelka ABS Zlatuše Kukánová, bývalý ředitel Kanceláře ředitelky ABS Lubomír Augustin atd. Škody za protiprávní vyhazovy už dnes přesáhly milion korun. A půjdou výš, do milionů. Revoluční, nezákonná odvolávání jsou rušena, poškozeným musí být a bude muset být vyplacena ušlá mzda, náklady na soudní řízení atd.
To není legrace. Odbory ÚSTR (vyjma jedněch) podávají trestní oznámení. Chtějí, aby oranžoví revolucionáři, likvidátoři původního smyslu ústavu, nesli odpovědnost. Podivná náhoda: právě Rendek byl třemi odborovými organizacemi jmenován do škodní komise, která má vymáhat škodu po exředitelce Pavle Foglové. - Fascinující je, jak se ten balvan valí pořád dál, zákony nezákony. Dokud to jde, tak tihle lidé pokračují. Protiprávně odvolávali? Nevadí. Protiprávní snaha o převod OID pod ABS? Nevadí. Neexistuje kontrola. Všecky ty věci jsou veřejně známy a nic se neděje. Stejně jako je veřejně známo, že Laube byl estébák, a stejně se stal náměstkem pro kriminálku hlavy policie, prezidenta Tomáše Tuhého.
Ještě něco mi však přijde opravdu fascinující, pozitivně fascinující. V ústavu dál zůstává skupina langošovců, lidí, kteří stále věří, že má smysl fakta o minulosti zpřístupňovat, ukazovat, že totalita a její StB byla zlo. Že ti, kdo se s tím zlem zapletli, nebo pro ně pracovali, nejsou ve svobodné zemi důvěryhodní. Langošovci vytrvale bojují. Neodešli. Nevzdali to. Není divu, někteří z nich to nevzdali ani za bolševika.
Zanedlouho budeme volit třetinu Senátu. Není nemožné, že v něm sociální demokracie ztratí většinu. Pak je velmi pravděpodobné, že se objeví snaha odvolat Radu ÚSTR. Zvolit jinou. Takovou, která by nechtěla zavírat hlučná ústa minulosti.
