Když tímto klišé varoval v souvislosti s evropskou integrací jeden z evropských činitelů, odvětil mu maltský velvyslanec v Bruselu, že u nich, na středomořském ostrově, je to trochu jinak.
Na Maltě si vyhlédnou místo na parkování a z bicyklu prostě slezou.
Zavedená moudra ztrácejí v rozšířené Evropě svou dřívější lyrickou přitažlivost i význam.
Ošidné hyperboly
Hyperboly jsou ošidné nejen v novinařině, ale i v politice. Nicméně některé grandiózní projekty EU připomínaly v roce 2006 skutečně tak trochu odklizené kolo, kterému se někteří cyklisté vyhýbají v obavách, aby si po na něm nenabili nos. Francouzi totiž udělali "osmu" na předním a Nizozemci pak na zadním kole.
Po déle než roční reflexi nad textem ústavní smlouvy Evropské unie (a náladami voličů) teď unie čeká na to, co s vrakem provede příští mechanik ze Champs Elysée. Zda přesvědčí francouzské veřejné mínění, aby se znovu vyhouplo do sedla. Či upraví bicykl na tříkolku, z které se ani bez šlapání nepadá.
Orient Express na vedlejší koleji
Nelehké vstupní rozhovory evropské pětadvacítky s Tureckem přirovnávají bruselští vyjednavači ke komplikované jízdě soupravy Orient Expresu do Istanbulu. Po listopadové zprávě, kritizující Ankaru za pomalý postup reforem a především za neochotu otevřít turecké přístavy a letiště lodím a letadlům z řecké části Kypru, hovořili bruselští úřednící o vlakové srážce.
Přístupovým rozovorům hrozilo nejdřívě vykolejení, ministři zahraničí nakonec postavili na vedlejší kolej pouze osm z více než třiceti jednacích kapitol.
Politiky v Bruselu a v některých dalších evropských metropolích vedly potíže s Tureckem k širší reflexi nad tím, za jakých podmínek vstupoval do unie už v roce 2004 Kypr. Řecká většina odmítla krátce před vstupem země sjednocení ostrova od roku 1974 rozděleného mezi řeckou většinu a tureckou menšinu, jež se po invazi turecké armády ocitla v mezinárodní politické a obchodní izolaci.
Stále častěji se ozývají hlasy, že vyjednávací potíže s Ankarou mají své kořeny v nedořešených vstupních jednáních s Kyprem.
Hranice na Černém moři
Rok 2006 vstoupí do historie Evropské unie tedy nejspíše jako rok reflexe a zamyšlení nad poslední vlnou rozšíření. Unie sice dala v říjnu "zelenou" lednovému vstupu Rumunska a Bulharska, vstup obou zemí však doprovází bezprecedentní monitorovací program a výrazná hrozba ztráty hlasovacích práv v Bruselu, pokud nezrychlí kromě jiného transformaci svého soudnictví a státní správy.
Ukázalo se, že nové členské státy se nehodlají podřizovat konsensu, jen proto, že tomu tak bylo vždy. Češi zablokovali navýšení společné (poměrně bezvýznamné) minimální daně na pivo. Poláci vetovali zahájení nových smluvních rozhovorů s Ruskou federací, dokud Moskva nezruší embargo na dovoz polského masa (mimochodem stejné opatření vůči celé Unii chystala Ruské federace po vstupu Bulharska a Rumunska příští týden.
Ostatně jistá nedůvěra vůči novým přírůstkům na bruselské mapě Evropy je patrná i z toho, že kromě Finska a Švédska přijaly všechny "staré" členské země Unie restrikce omezující vstup Rumunů a Bulharů na své pracovní trhy.
Poněkud pivní artikulace
Náhlý pokles tlaku plynu, který dodová ruský Gazprom do střední a východní Evropy při sporech s Ukrajinou, předznamenal krom dalších incidentů zvýšené napětí Evropské Unie ve vztazích s Putinovým Ruskem. Strategie Kremlu používat přírodní zdroje jako prostředku vzájemné provázanosti a závislosti Východu se Západem vzbudila v Polsku i v některých jiným zemích vzpomínky na éru, kdy Moskva používala k definici sféry svého vlivu poněkud razantnější prostředky.
Rok 2006 však také ukázal, že Evropská unie hledá vůči Moskvě (stejně jako jiným geografickým rivalům) jen obtížný společný hlas. Stejní politikové, kteří podpoří opatrný až skeptický názor zaznívající vůči současné vládní garnituře v Moskvě z Varšavy, uzavírají ochotně s Putinem dvoustranné bilaterální kontrakty, přinese-li to firmám z jejich zemí prospěch a zprostředkovaně i hlasy domácích voličů.
Definice vztahů ke svému strategickému okolí, limity dalšího rozšiřování a chtě i nechtě návrat k Smlouvě o evropské ústavě (současná pravidla hlasování, kterými se řídí EU, vyprší podle smlouvy z Nice v roce 2009) předurčí bezpochyby agendu rozšířené "sedmadvacítky" v příštím roce.
Bude zajímavé naslouchat, s jakou zřetelností a srozumitelností a pochopením bude znít v unijní debatě občas sotva slyšitelný český hlas. Pivní sud vyslaný jako český velvyslanec na bruselská jednáníí přiliš artikulovaně nezněl.
Ivan Kytka; [email protected]
