Daniel Anýž Daniel Anýž | Komentáře
26. 8. 2022 11:11

Vůle Američanů pomáhat Ukrajině závisí i na Evropě. Její váhání Kyjev oslabuje

Válka se sice odehrává na starém kontinentě, nejsou to ale Evropané, kdo by byl rozhodující silou v boji Ukrajinců proti Putinově agresi. Klíč v ruce drží Američané, jejichž odhodláni Kyjevu vojensky i finančně pomáhat je silnější.
Prezident Joe Biden navštívil 25. března americké vojáky v polském Řešově.
Prezident Joe Biden navštívil 25. března americké vojáky v polském Řešově. | Foto: Reuters

Ve středu, kdy Ukrajina slavila Den nezávislosti, na její území ruské jednotky vypálily další salvy dělostřeleckých granátů a raket a na železniční stanici u Dněpru zavraždily nejméně 22 lidí. Ve Washingtonu ve stejný den prezident Joe Biden oznámil nový balík vojenské pomoci pro Kyjev, tentokrát ve výši necelých tří miliard dolarů. Evropské země podle webu Politico, který vychází z dat Kiel Institute for the World Economy, od července žádnou novou pomoc nepřislíbily.

Foto: Aktuálně.cz

Celkově už Bidenova administrativa na vojenské prostředky pro Kyjev uvolnila 15 miliard dolarů, přičemž převážná část jich plyne z financí, které na pomoc Ukrajině - vojenskou, ekonomickou i humanitární - už na jaře schválil americký Kongres. Ve dvou dávkách to dohromady bylo 54 miliard dolarů.

Jde o obrovské peníze, a pokud to porovnáme s tím, co na stejný účel poskytuje Evropská unie (ať už jako celek, nebo její jednotliví členové), je zřejmé, že nebýt Spojených států, ani nesmírně statečný boj Ukrajinců by na zastavení ruské agrese sám o sobě s největší pravděpodobností nestačil.

Dokud Rusové neodtáhnou

Ani po půl roce války se nemění nic na tom, že Američané většinově podporují vojenskou a ekonomickou pomoc Ukrajině, i když odmítají přímou účast svých vojáků na bojišti. Před týdnem to například znovu potvrdil průzkum pro think-tank The Chicago Council on Global Affairs a tuto středu zveřejnila závěry svého šetření také agentura Reuters.

V tomto průzkumu Američané konkrétně odpovídali na dotaz, zda souhlasí s tím, aby USA podporovaly Kyjev tak dlouho, "dokud se ruské síly nestáhnou z území patřícího Ukrajině". Většina, 53 procent, odpověděla kladně.

Autor tohoto textu nenašel šetření, kde by byla stejná - nebo obdobně formulovaná - otázka položena občanům zemí Evropské unie. Ale s velkou pravděpodobností lze odhadnout, že výsledek by vypadal jinak. Pro Kyjev o dost hůře.

Tedy přinejmenším vzhledem k tomu, jak často z rozličných evropských zemí - od politiků, analytiků a komentátorů - čteme a slyšíme doporučení, že by Ukrajinci měli přistoupit na "rozumný kompromis" a nechat Putinovi kus toho, co už vojensky ukradl.

Oba výše zmíněné průzkumy ovšem zároveň shodně potvrzují, co za Atlantikem platí nejen od začátku ruské agrese proti Ukrajině, ale už v posledních zhruba pěti letech. Totiž že vůči Rusku jsou nyní v USA kritičtěji a silněji nepřátelsky naladěni demokraté nežli republikáni. Je to sice obrácení tradičních rolí, ale vysvětlení je samozřejmě nasnadě, jeho jméno je Donald Trump.

Důvody jeho shovívavého pohledu na Vladimira Putina protentokrát nechme stranou, ale důsledky jsou viditelné. Sice i republikánští voliči se většinově vyslovují pro podporu Kyjeva, ale o poznání slaběji než demokraté. Konkrétně v průzkumu pro The Chicago Council on Global Affairs například ohledně ekonomické pomoci činí rozdíl mezi demokraty a republikány 18 procentních bodů a stejné je to i v případě otázky, zda by USA měly přijímat ukrajinské uprchlíky.

Stále v Trumpově sevření

Od chvíle, kdy Trump opustil Bílý dům, se Evropané dohadují, zda se tam znovu vrátí - a většina starého kontinentu by s tím měla problém. Ale skutečné důvody k obavám má především Ukrajina. Poslední události za Atlantikem, kdy se Republikánská strana znovu jednotně sešikovala za svým bývalým prezidentem, třebaže jeho sídlo Mar-a-Lago přišla prohledat FBI, ukazují, jakou politickou sílu Trump stále má.

Jeho voliči za ním pořád stojí a fungují také jako převodová páka na politiky v Kongresu. Pokud tam republikáni po listopadových volbách získají většinu, bude na nich, jak velkou pomoc - a zda vůbec - Ukrajině ještě budou ochotni poskytnout. A když Kongres letos v květnu schvaloval výše zmíněný mohutný balík pro Kyjev, Trump vystřelil mimořádně populistický  šíp: "Demokraté posílají dalších 40 miliard Ukrajině, zatímco rodiče v Americe zápasí s tím, aby nakrmili své děti."

Byl to od něj jistě i jakýsi automatický tik, protože je zvyklý tepat do úplně všeho, co udělají Biden a jeho spolustraníci. Ale zároveň je pravděpodobné, že Trump opravdu vnímá ruskou agresi vůči Ukrajině jako boj, v němž jeho Amerika žádné zájmy nemá. Jestliže tedy nejde o ty jeho čistě osobní. Jako když v létě 2019 coby prezident zadržoval vojenskou pomoc Kyjevu, aby jej přiměl k sehnání "kompra" na Huntera Bidena, syna současného prezidenta.

Trumpův možný návrat do Bílého domu je sice ještě poměrně daleko - a navíc není vůbec jistý -, jenže Ukrajina může mít kvůli němu starosti už mnohem dříve. Co kdyby Trump začal už po listopadových volbách tlačit na republikány, aby Kyjev hodili přes palubu?

Z Evropy to máme sklon sledovat jako nějaké podivuhodné americké drama, v němž nehrajeme roli. Není to ale tak úplně pravda. Trump totiž pro jednou nemířil úplně mimo, když od svého vstupu na politickou scénu provokoval Evropany, že pokud nejsou pro svoji bezpečnost ochotni dost udělat sami, Spojené státy ten účet už prostě platit nebudou.

Respekt k boji za svobodu

Bylo to trumpovsky populistické, přepjaté a zároveň omezené. Ale jádro všeho toho balastu tvořil reálný problém - což se nyní ukazuje znovu. Už při schvalování dosavadní pomoci Kyjevu se část republikánů postavila proti s tím, že nebudou vydávat peníze amerických daňových poplatníků tam, kde si sami Evropané nehodlají pomoci.

Pro mnohé to samozřejmě mohla být jen výmluva. Ale proč vůbec mají, když potřebují, mít tuhle výmluvu k ruce? Za to si Evropa může sama. A evropští politici jsou ti poslední, kdo by mohli přes Atlantik vyčítavě ukazovat prstem na Kongres, na republikány, a chceme-li, i na samotného Donalda Trumpa. Naopak by měli udělat vše proto, aby jejich výmluvy měly co nejmenší věcné opodstatnění.

Nelze vyloučit, že americká podpora Ukrajiny už za několik málo měsíců, po volbách do Kongresu, významně poklesne. A nevyhnutelné patrně je, že s postupujícím časem bude v každém případě polevovat. Evropa by na to ovšem neměla koukat jako bezmocný pozorovatel. A už vůbec by si neměla mýt ruce.

Američané mají respekt k tomu, když vidí něčí odvahu bránit svobodu. Proto podporují Kyjev. Proto jsou ochotni posílat Ukrajině vojenskou a ekonomickou pomoc. A Evropa svým postojem zase může přispět k tomu, aby tato americká vůle - a třeba i navzdory Trumpovi - nezmizela jak pára nad hrncem.

Evropané by měli mnohem přesvědčivěji - ve zbraních i financích - ukázat své vlastní odhodlání pomoci Ukrajincům hájit právo na budoucnost, v které my sami žijeme. Demokracii, svobodné volby, občanskou společnost, režim bez politických vězňů, bez cenzury, bez "Putinů".

Tou rozdílovou, klíčovou zemí, která vedle samotných Ukrajinců rozhodne o výsledku války, jsou Spojené státy. Ale jejich vytrvalost závisí také na tom, jak se k věci bude stavět Evropa. Když místo pevné vůle bude projevovat pochyby a váhání, můžeme mít také jednou Rusko za slovenskými humny.

Video: Vražda Duginové měla gangsterskou povahu, pro Ukrajince neměla význam, říká analytik Havlíček

Ukrajina podobné útoky podniká, ale koncentruje se na představitele kolaborantských struktur, míní analytik Asociace pro mezinárodní otázky. | Video: Michael Rozsypal
 

Právě se děje

Další zprávy