Pozoruhodné, jak málo se mění podpora politických hnutí a stran u nás. Jako by se zablokovala, děj se co děj. Svědčí o tom dva poslední volební modely agentur Median i Kantar CZ pro Českou televizi z konce února a začátku března. Podle Medianu by pro vládní strany hlasovalo 41,5 procenta voličů, podle Kantaru dokonce 46,5 procenta. V září 2021 mělo pět vládních stran podporu celkem 43,5 procenta, rozdíly jsou fakt malé.
Vývoj, který od sněmovních voleb v roce 2021 zažíváme, je překotný, divoký, žijeme v galvanickém přetlakovém kotli, jistoty otřeseny, výhled slabě řečeno nejasný. Nejen to, výkon vlády Petra Fialy se jeví jako nepřesvědčivý a řada lidí se cítí být zklamána tím, co se děje doma. Čekali to mnohem kvalitnější, připravenější, profesionálnější.
Babišovo ANO se dál drží okolo třiceti procent voličských hlasů, Kantar mu napočítal 29,5 procenta, Median 32. Výš to neleze. Okamurova SPD se pohybuje mezi 8,5 a 9,5 procenta. Nezabírá "válka" o důchody, nezabírá volání po "míru", tedy neposílání zbraní na Ukrajinu čili její odevzdání Putinovi. Nezabírají tweety o leču, které si dnes prý Češi nemohou dovolit, zatímco za Babiše mohli. Proč?
Vládní koalici se nedaří mluvit k jejím voličům, ke všem voličům, neumí to. Vytýká jí to i prezident Petr Pavel. Říká, že se v tom fialovci musí změnit. Sám při zdůvodnění, proč nepopulisticky podepíše snížení valorizací důchodů, argumentoval velmi srozumitelně a jasně. Jako by chtěl Fialovi a spol. předvést, jak se to dělá. Proč tedy vládnímu spolku preference nepadají, i když se nám daří hůř?
Nevěřme, že by si voliči uvědomili: je to na nás, nikoli na vládě, musíme si pomoci sami. Příčin však najdeme víc. Jednou z nich je, že se vláda lidem snaží pomoct, není pravda, že "nic nedělá", jak opakují Andrej Babiš, Karel Havlíček i Alena Schillerová. Druhou příčinou je, že vláda zatím nepřijala žádná drastická opatření. Jednorázové snížení valorizace penzí drastické není, nejde o "ožebračení", jak vykládá Havlíček, a nejvíc zasáhne lidi s vysokými důchody.
Preference se nemění taky proto, že se nemění lídři opozice a postup opozice. Babiš, zřejmě vyčerpaný po zběsilé prezidentské kampani, se trochu stáhl a vystrčil místo sebe Havlíčka a Schillerovou. Nic nového, nikoho nového. Babiš prohrál prezidentské volby, ale zůstal v čele ANO; samozřejmě my víme proč, je na něm, nikoli na hnutí, jestli bude vyměněn. Havlíček připomíná tenisový tréninkový stroj na chrlení míčků, věčně někde mluví, lítá to z něj jak tenisáky, ale vy už stejně víte, co přijde: vláda dělá všecko špatně, všecičko. Schillerová nenabízí nic jiného.
Babišův výlov SPD je hrubá chyba
V ANO po prohraných sněmovních i prezidentských volbách proběhla nulová sebereflexe. Naopak, za plot byli hbitě vytlačeni neposlušní. Hnutí nepřináší žádné nabídky, jak situaci řešit. Proč? Protože to neumí, jak jsme viděli, když vládli. Umí zadlužovat, nikoli dluhy snižovat. Voliči vládních stran asi dobře vědí, že přes ANO cesta nevede. Protože populismus funguje jen v dobách nadbytku, když se daří. V krizích nepřináší řešení, nutné kroky v nich bolí.
Ještě hůř si stojí hnutí Tomia Okamury. Základ jeho programu, odejít z NATO a EU, přiklonit se k Moskvě, může lákat jen lidi zcela neinformované nebo ideologicky nastavené tak, že obdivují vraždění, genocidu a totalitu. V poslední době Okamura krom hrubého důchodového populismu, ve kterém je ovšem ANO lepší, nabídl pouze Jaroslava Baštu. Tento kandidát na prezidenta se stal symbolem mrtvosti a neschopnosti SPD nějak se změnit, přijít s něčím silným, novým.
Najdeme ještě další moment, který nepomáhá ani babišovcům, ani okamurovcům. Šéf ANO již dříve oznámil, že se bude snažit získat Okamurovy voliče. Jemu se to asi jevilo "logické". Uvědomil si, že má málo šancí získat na svou stranu voliče Spolu a PirSTAN, stal se pro ně symbolem NE, nikoli ANO. A tak se pokouší přetáhnout proruské, antibruselské hlavy a hlasy. Tím však škodí jak ANO, tak SPD.
Pro nemálo voličů ANO jsou postoje Okamury daleko, daleko za hranou, nebezpečné. A pro SPD je zase riskantní, když v hnutí dělá výlov předseda hnutí ANO, který už tu oproti Okamurovi aspoň vládl. Babiš se měl snažit získat voliče vládní koalice, jenomže to on nemůže, je pro ně zhusta osobně naprosto nepřijatelný. Navíc příklon k SPD znamená jasný příklon k Putinovi.
A jsme zase zpátky u vládní koalice. Její stabilní podpora do velké míry závisí právě na podpoře Ukrajiny. Tady vláda nezaváhala ani v zahraniční politice, ani v domácí, kde se jasně rozhodla pomáhat ukrajinským utečencům.
Dodejme však znovu: fialovci zatím nespustili žádná drastická opatření. Prvním, nedrastickým, ale i tak nepopulárním krokem, je omezení červnové valorizace penzí. Stačit nebude. Vládní koalice si uvědomuje riziko růstu schodku rozpočtu, který je zatím naplánován na 295 miliard.
Silně kritizovaný ministr financí Zbyněk Stanjura (ODS) má někdy na konci března nabídnout koaličním poslancům kroky, jež by zadlužování zastavily. Jedním z nich by mohl být, nebo spíš měl být, návrat k superhrubé mzdě, tedy zvýšení daní. Vláda, pokud se bude chovat odpovědně, bude muset daně zvýšit, porušit svůj ryze ideologický předvolební slib. Co by to pak udělalo s preferencemi?
