Martin Fendrych Martin Fendrych | Komentáře
12. 8. 2014 14:45

I gay a lesbické páry mohou dát dětem lásku. Nejen heteráci

Komentář Martina Fendrycha: Po osmi letech se gay a lesbická komunita snaží získat rodičovská práva pro registrované partnery. Bránit tomu je hloupé. Nereálné. Mimo.
I homosexuální pár může dítě milovat.
I homosexuální pár může dítě milovat. | Foto: Thinkstock

Od pondělí do soboty probíhá v hlavním městě festival leseb, gayů, bisexuálů a transsexuálů Prague Pride. To už je normální. A před týdnem byla Sněmovně skupinou nejrůznějších poslanců předložena novela zákona o registrovaném partnerství. Má dovolit, aby si dítě partnera mohl osvojit i nebiologický rodič. To ještě normální není. V dnešním zákonu totiž stojí věta: „Trvající registrované partnerství brání tomu, aby se některý z partnerů stal osvojitelem dítěte.“

Původně v zákonu nestála. Byla do něj v roce 2006 vložena jako kompromis, který měl utišit rozhněvané konzervativní politiky, kteří registrovanému partnerství nepřáli. Díky této poněkud absurdní kompromisní vložce dnes v Česku žije okolo devíti set dětí, které jsou sice vychovávány dvěma partnery stejného pohlaví, žijí s nimi ve společné domácnosti, ale jeden z nich není uznán jako jejich právoplatný rodič. Novela chce tuto „konzervativní homosexuální brzdu“ odstranit.

V podstatě tedy jde o to, aby se registrovaní partneři, pokud spolu vychovávají dítě, stali také nikoli biologickými, ale zákonnými rodiči. Fakticky jimi jsou, fakticky se o dítě nebo děti stejně starají.

Prague Pride: Homosexuálové jako děti boží? To se katolíkům nebude líbit.
Prague Pride: Homosexuálové jako děti boží? To se katolíkům nebude líbit. | Foto: Vojtěch Marek

Spor o homosexuální rodinu je notoricky známý. Zastánci výhradně heterosexuální rodiny, tedy svazku muž plus žena plus dítě nebo děti, léta bojují proti tomu, aby se ti, kdo spolu nemohou počít dítě, stali jeho právoplatnými, státem uznanými rodiči, otci či matkami. „Je to proti přírodě,“ říkají. Jako bychom stále ještě žili v přírodních kmenech (kde byly děti často vychovávány společně), někde v jeskyni či jurtě. Proti homosexuálním svazkům, natožpak rodinám, stojí především katolíci, kteří odmítají změnu.

Podle průzkumů veřejného mínění to ale české společnosti nijak zvlášť nevadí. Neřeší to. Není primárně katolická, nebojí se, že by byla klasická, heterosexuální rodina ohrožena, vytlačena, zničena rodinou homosexuální. Ostatně to je nesmysl. Leseb a homosexuálů je určité procento, těžko jich přibude, když si budou jejich páry moci osvojovat děti. Jak říká jeden můj gay známý: „Neboj, není to nakažlivý.“

Zastavit rozpad rodiny

Homofobní argumenty dnes zní směšně. V jaké době žijeme? Obrovské množství rozvodů, okolo poloviny manželství se rozpadá. Rozvod nejvíc odskáčou děti. Mnoho heteropárů žije bez svatby, mimo oficiální manželství. A taky se rozcházejí. Přibývá žen, které mají dítě a vychovávají ho samy. Nestojí o trvalý život s mužem, ale nejsou lesby. Prostě na dítě stačí samy. Uživí ho, vychovají. Mnoho dětí žije bez rodičů, v ústavech. Ve městech máme babyboxy, kam matky odkládají novorozence...

Oč skutečně jde? O to, aby děti zažily vztah, lásku, láskyplnou péči. Jestli je bude milovat máma a táta, jenom máma, nebo dvě mámy, jenom táta, nebo dva tátové, to není zas až tak důležité.

Ideál je jasný: svět bez rozvodů, bez vdov a vdovců, kde páry opačného pohlaví v harmonii a s velikou, neutuchající péčí vychovávají své děti. Svět kvalitních, zodpovědných párů a šťastných, kompletních rodin.

Takový ideál ovšem neexistuje a konzervativci se vztekají a strašně rádi by ten „rozpad“, „rozklad“ rodiny zastavili. Lomí rukama nad zmasakrovanou famílií. Ve skutečnosti ideální rodiny nebyly časté ani v době, kdy neexistovaly comingouty, homosexuálové svou orientaci tajili a byli za ni pronásledováni, ač se s ní narodili. Ženy a muži se víc přemáhali, aby spolu vydrželi. Znal jsem pár, měl dvě děti, ona a on se celý život poctivě nenáviděli. Když on zemřel, jí se ulevilo a nijak to neskrývala. Nebylo to výjimečné.

Snaha zakonzervovat heterosexuální rodinu aspoň v zákoně, když už ne v reálu, je pozoruhodně hloupá. Konzervativci vší silou brání té destrukci, která je obklopuje. (Obvykle méně se jí brání v sobě.) Chtěli by druhým nacpat svůj pohled na svět, svoje rodinné štěstí, pokud ovšem vůbec existuje. Je to velký boj. Klasické heterosexuální rodině její práva nikdo neupírá, nikoho to ani nenapadne. Politici vědí, že rodina a výchova dětí je důležitá, že to bez mužů a žen ochotných plodit potomstvo nejde.

Svět se nejen změnil, on se pořád mění dál. Změnila se rodina. Co to dnes je, když se zhruba polovina párů rozvádí? Žijeme ve společnosti v podstatě polygamní a polyandrijní. Ženy běžně žijí s více muži (neoficiálně zatím) a muži s více ženami. Navenek se stále ještě jakž takž drží dekorum. Ale najdete už jen malou menšinu klasických rodin. Ženy, ale i muži žijí déle, stihnou v životě více vztahů, někdy po sobě, jindy paralelně, jak se to hodí.

Gay a lesbické „ideální páry“

Konzervativci se bojí: Co přijde dál? Polygamie? Mormonské svazky? Nebo smíšené rodiny bisexuálů, čtyřrodiny, trojrodiny? A budou i takové extrémně laděné svazky chtít vychovávat děti? Rozuměj: budou tito nájezdníci, barbaři, dál ničit nebohou heterosexuální rodinu? Kde jsou hranice? Kde to skončí?

Hranice neexistují. Společnost se pohybuje. Časem se může totálně přeorganizovat. Zásadní změny přinesla emancipace, antikoncepce a možnost plodit děti bez spojení muže a ženy. Uměle oplodňovat neplodné ženy nebo ženy bez partnera. Societa je dnes strukturována jinak než v roce 1950.

Co zůstane? Oč skutečně jde? O to, aby děti zažily vztah, lásku, láskyplnou péči. Jestli je bude milovat máma a táta, jenom máma, nebo dvě mámy, jenom táta, nebo dva tátové, to není zas až tak důležité. (Ano, nejlepší je, když je miluje máma a táta a nerozvedou se. O tom není sporu.) Pro zdravý život děti lásku potřebují nejvíc. V některých heterosexuálních rodinách ji nepoznají. V některých lesbických či homosexuálních rodinách ji možná taky nepoznají. Někdy jim ten dar poskytne jen babička a dědeček. Teta. Nebo teplý strýc. Pěstouni.

Jisté je, že žádný zákon heterosexuální rodinu nespasí a lásku dětem a dvojicím, trojicím, čtveřicím neposkytne. Když gay a lesbické páry žijí v sociální nejistotě, jejich vztahu a dítěti to ubližuje. To by měli zapřisáhlí bojovníci proti adopcím chápat. Plus to, že i gay a lesbické páry mohou dát dětem lásku, nejen heteráci.

Časem si jistě budou registrovaní partneři moci osvojovat i úplně cizí dítě, časem se i z nich může stát „ideální pár“ (jak se dnes vyžaduje při adopci). Protože mají taky šanci žít v lásce a z lásky jako jejich tradiční, heterosexuální sousedi.

 

Právě se děje

Další zprávy