Češi půjdou volit až na podzim - volby, které skutečně rozhodují o jejich budoucnosti, se ale odehrávají právě teď.
Zní to jako provokativní nadsázka; ve skutečnosti ale toto tvrzení nadsazené není.
Žádný scénář, který reálně připadá v úvahu jako výsledek podzimních českých parlamentních voleb, by pro Česko neměl tak fatální důsledky jako případné vítězství Marine Le Penové v souboji o Elysejský palác. Velmi pravděpodobně by totiž vyústil v odchod Francie z EU a konec evropské integrace. Odchod Velké Británie EU přežije, odchod Francie ne.
Samozřejmě, hypoteticky si lze u nás v říjnu představit výsledek, který by nadlouho vedl ke konci demokracie a prozápadní orientace Česka. Kabinet Tomia Okamury a komunistů, například. Ale příliš pravděpodobné to naštěstí zatím není.
I v nejčernějším z černých scénářů by přitom pro svobodomyslné Čechy a Češky stále zůstávalo viditelné světlo na konci tunelu - stejné jako v dobách komunistické totality. Vědomí, že nedaleko od nás, sice za zadrátovanými hranicemi, ale přece jen, existuje svobodný svět, jehož jsme byli a znovu můžeme být součástí.
Naproti tomu - žádný výsledek našich vlastních voleb by nám demokracii a svobodu na příliš dlouho nezachránil, pokud by se Západ proměnil v arénu nacionalistických třenic a boje za "národní zájmy" všichni proti všem. Opakování roku 1948 by bylo jen otázkou času.
I když je samozřejmě pravda, že předvolební sliby nelze brát stoprocentně vážně (že, Donalde Trumpe?), Marine Le Penová by se velmi těžko vykroutila ze slibu uspořádat referendum o setrvání Francie v EU.
Donald Trump může debakl s rušením povinného zdravotního pojištění svádět na demokraty, kteří pro něj nehlasovali (proč by měli?). Bizarní projekt zdi na jižní hranici zase nezaplatí zlé Mexiko (proč by mělo?). Jenže prezident může ve Francii referendum vyhlásit. Kandidátka Národní fronty z tohoto slibu nemůže nijak vycouvat (nehledě na to, že sama si pravděpodobně odchod Francie z EU skutečně přeje).
Je samozřejmě možné, že by Francouzi v referendu odchod z EU odmítli. Ale míra iracionality v kampani před hlasováním v Británii a vzedmuté nejhorší lidské vášně, které bohužel vedly k tragédii - vraždě mladé političky, matky dvou dětí, na ulici za bílého dne -, by měly být dostatečným varováním pro každého, kdo si s myšlenkou lidového hlasování jakožto nástrojem k prosazení vlastních cílů zahrává.
Po extrémně napínavé první francouzské volební neděli si můžeme - zatím nesměle a jen na dva týdny - vydechnout. Definitivně rozhodne samozřejmě až druhé kolo.
Tak doufejme, že v říjnu už bude osud České republiky opět jen v našich vlastních, volebních rukou.
