Publicista Jan Rejžek glosuje pro Aktuálně.cz poměry ve fotbale před klíčovým utkáním Česko - Itálie. Pochopitelně, nejen z čistě sportovní stránky ...
Já vím, že leckdo teď má ještě plnou hlavu povodní, ale díky razantnímu nástupu kolegů z deníku Sport vznikla počátkem týdne skvělá iniciativa Dejme kmotrům červenou!, jež hodlá konečně vyplavit letité usedlé bahno v našem fotbale a vyzývá delegáty sobotní valné hromady FAČR, aby znovu nevolili do nejvyšších funkcí miliónkrát provařené zjevy typu Miroslava Pelty a Romana Berbra. Do čtvrtečního večera podepsalo výzvu skoro 15 000 lidí, což je dost pěkná návštěva na stadiónech na Letné i v Edenu.
Jeden propadá dojetí, jak se tak najednou v boji proti mafiánům sešli slávisti, sparťani, viktoriáni, bohemáci a fandové dalších klubů, muži a ženy všemožných profesí, jak padá řevnivost a dávají se do kupy lidi, co milují fotbal. Když jsem tak četl neustále nabíhající protestní podpisy, nemohl jsem nevzpomenout na leden 1989, kdy jsme po Palachově týdnu sbírali autogramy pod petici za osvobození Václava Havla…S nebetyčnou drzostí jako tehdy Ladislav Adamec a Alexander Dubček se nyní Peltové a Berbrové do poslední chvíle budou držet koryt, třebaže netuší, že se podobají šéfovi pražských komoušů Miroslavu Štěpánovi, který v listopadu 1989 káral dělníky z ČKD, ať nejsou jako malé děti, a za týden měl po ptákách.
Jako by toho bylo málo, včera vybuchla bomba, když novinář Luděk Mádl odhalil, že jediný kandidát na funkci místopředsedy Roman Berbr přiznal, že byl agentem komunistické kontrarozvědky a že ho ta odporná práce navíc utužila (!). Ta osoba se ani nezastydí a snaží se z práskání spoluobčanů dělat ctnost! Asi tak, jako že poslední vydání týdeníku Reflex dalo na titulní stránku coby dárek k šedesátinám fotku a článek jiného zasloužilého fízla, Jaromíra Nohavici. Kde to jsme? Jak to, že jsme dopustili, aby se nám třiadvacet let po revoluci „utužení" estébáci typu Berbra a bývalí politruci Pohraniční stráže, co nalezli do funkcí v krajských zastupitelstvech, šklebili do tváří? Sám jsem nejednou psal o tom, že nikdy nevadilo ani oněm mravopočestným trenérům Ivanu Haškovi a na klíček rozesmátému Vladimíru Šmicrovi, že dřepí na společné lavičce reprezentace s jedním z dalších nejhnusnějších estébáků, tzv. technickým vedoucím nároďáku, Jaroslavem Dudlem. Zítra tuto kágébáckou plešatou kreaturu, vychovanou v brežněvovských školách, poznáte i podle toho, jak i při naší hymně bude, jako vždy, stopro žvejkat.
Nevím, jak dál. Třeba tak, že by se delegáti sobotní valné hromady nakrátko zastyděli, před volbou na sebe pohlédli do zrcadla, souhlasili s tím, aby hlasování živě přenášela ČT Sport a my popatřili do oněch zkorumpovaných bledých „propeltovských" tváří, jež chtějí smrádek, ale teploučko.
Do toho všeho čeká v pátek večer naši reprezentaci klíčový zápas o postup na mistrovství světa s Itálií. Jsem ve stejných rozpacích, jako když má Slavie nedávno hrála v Plzni a já nepřál titul Spartě. Komu fandit? Nastává stejné dilema. Když vyhrajeme, Pelta na sebe a na trenéra Michala Bílka vztáhne úspěch. V případě neúspěchu zřejmě zamáváme Brazílii sbohem, jenže mi bude líto mnoha hráčů, kteří za humus ve vedení českého fotbalu nemohou. Nejlepší by asi bylo, kdyby se Balotelli po utkání vyčural všem zdejším estébákům na hlavu.
