Špička ODS, první místopředseda Martin Kuba, poskytl Právu rozhovor. Popsal v něm, jak se jeho strana může dostat ze dna, na které klesla, jak ji restartovat. Nikde se nemluví o tom podstatném, co asi lidi štve nejvíc - o závislosti strany na kmotrech, o její „nepolitičnosti", která pramení z toho, že rozhodují lidé v pozadí. Kuba se staví do role dříče, který neustále „komunikuje", pracuje a za stav ODS nemůže. Nikde v rozhovoru nepadne zmínka o jihočeském kmotrovi Pavlovi Dlouhém, „knížeti" z Hluboké, který má ke Kubovi blízko. Tvrdí se, že Kuba přinejmenším byl jeho člověk. Kmotři zřejmě problém ODS nejsou…
Do hospod a do ulic
Co tedy strana musí změnit? Kuba: „Jsem přesvědčen, že politici ODS si musí mnohem více uvědomovat, že je mnohem důležitější, co si o nás povídají lidé v hospodách, maminky na pískovištích a lidé na ulicích, než to, co si o sobě myslíme my sami, a ujišťujeme se, že naše politika je správná. Mám pocit, že někteří kolegové si neuvědomují, že neseme témata, která se naprosto míjejí s obyčejnými starostmi lidí v jejich životech." Skoro se tomu nechce věřit: návrat k obyčejným lidem v hospodách, na pískovištích, na ulicích. Jako by mluvil Miloš Zeman, nikoli špička pravicové strany. Mimo jiné odtud automaticky plyne, že Kuba a spol. jsou lidé neobyčejní, zbytek obyčejňáci.
Co je špatně v ODS? Jako už nejméně patnáct let je to prý odříznutí regionů od centra. ODS se musí vrátit k tomu, „že se o věcech nebude rozhodovat v úzkém okruhu tří lidí, ale bude široká diskuse, kde budou slyšet názory jak z místních sdružení, tak z poslaneckého klubu. My jsme například historicky odhlasovali věci, se kterými měla řada členů problémy, ale prošlo to nějakou koaliční dohodou, u které bylo skutečně jen pár lidí. To ve straně vyvolává tenzi. Musíme se vrátit k modelu, kdy je každý člen ODS s tím programem srozuměn." - Kuba jistě ví, že by to prakticky znemožnilo jakoukoli koaliční spolupráci. Voliči se od ODS neodvracejí ani tak kvůli vládním krokům, jako kvůli tomu, že získat státní zakázku znamená platit bokem jak mourovatý, což potvrzuje nejeden český špičkový byznysmen. A občas nejen státní zakázku.
Vyhrožuje Nečasovi
Podivuhodná je pasáž, kdy Kuba vykládá o volbě prezidenta. Kandidát ODS Přemysl Sobotka (v prvním kole obdržel úžasných 2,48 procenta hlasů) prý nebyl schopen odpoutat se od „preferencí své strany", zřejmě míněno odpoutat se prostě od své strany. Takže úspěch mohl slavit jen někdo, kdo skryje, že je ódeesák. Ostatně v tom má Kuba pravdu. Drsné je, co následuje: „Teď se můžeme bavit o tom, jestli vůbec měla ODS nasazovat svého kandidáta. Už je po boji a můžeme si říci, že by pro nás bývalo bylo výhodnější, kdybychom ho nedali." Dosud nejsilnější strana na pravici neměla postavit svého kandidáta? Absurdní. Nemyslitelné. Měla postavit jiného, to ano, jenže modří NEMAJÍ osobnosti. Kdyby kandidoval na Hrad Martin Kuba, volil by ho Pavel Dlouhý, Petr Oulický a pár dalších. Dostal by ještě míň než Sobotka.
Ministr mluví i o předsedovi Nečasovi. Na kongresu ho volil jako šéfa „s podmínkou, že bude vnímat, že je třeba změnit politiku ODS". To se zjevně nestalo, a tak Kuba volí výhrůžný tón: „Moje ochota obhajovat věci, které nemohu ovlivnit, také někde končí." Zajímavé místo, odtud lze do modře vykachlíkované kuchyně nahlédnout. Nečas jistě neměl po kongresu radost, že povede stranu s Kubou. Zná jeho anamnézu stejně jako novináři. Ne, zná ji mnohem lépe. Jenže Nečas vystřídal Mirka Topolánka, protože to kmotři chtěli, vyhovuje jim. Je slabý. To ale neznamená, že chce, aby mu vedli vládu, aby ji za něj řídili. A tak, zdá se, Kubu občas odblokuje. Což ministra průmyslu štve. Takhle si to nepředstavoval. Takhle to nechce.
Kubice pořád vadí
Co až Kubova ochota skončí? Vytáhne proti Nečasovi a při své pověsti se stane předsedou ODS? Kdo z nemnoha zbylých fanoušků pak bude ODS volit? Vypadá to však, že Martin Kuba vážně přemýšlí o tom, že Nečase vystřídá. Zjevně proto hledá podporu dole: „Starostové si často oprávněně stěžují, že v parlamentu a ve vládě vznikají usnesení, která jim velmi komplikují život na komunální úrovni. Já bych chtěl, aby byl zaveden systém, aby starostové mohli ty materiály připomínkovat, když vznikají."
V této pasáži si neodpustil nakopnout Jana Kubice, nestranického ministra vnitra, kterého si vybral Petr Nečas a který je kmotrům a šíbrům zprava i zleva trnem v oku. Kuba řekl: „Mám pocit, že ta zběsilá nařízení a zákony vymýšlejí úředníci na ministerstvu vnitra nebo na jiných ministerstvech, kteří nikdy neseděli v zastupitelstvu, nikdy nevedli obec - a často vytvářejí věci, které starostům i lidem v obci komplikují život. Pro mě je tisíckrát důležitější, co si myslí starosta za ODS, než co si myslí nějaký ministerský úředník." Kuba neuvádí příklad, kdepak, jen se jakoby staví na stranu starostů proti Nečasovi a proti Kubicemu. Kubice pořád vadí, a to je dobře.
Rozhovor s Kubou se důsledně vyhýbá slovu důvěra. Právě tu ODS čím dál víc ztrácí. Stává se z ní silná partaj bez důvěry. Bez voličů. Ale s Kubou.
