Miloš Zeman v pátek odletěl na utajenou dvoudenní misi do Afghánistánu. V sobotu se vrátil zpátky. Navštívil české vojáky z kontingentu Mezinárodních sil pro podporu bezpečnosti v Afghánistánu (ISAF) a setkal se také prezidentem Hamídem Karzáím. Práci českých vojáků v cizině jejich nejvyšší velitel podporuje: „Zahraniční mise mají zabránit rozpoutání nějakého velkého požáru," řekl.
V Kábulu a Bagrámu se choval přesně tak, jak od české hlavy státu očekáváme. Po jeho četných domácích kouscích potěší zjištění, že to český prezident umí, a to dokonce i na mezinárodní úrovni. Vojákům přivezl klobásky a filmy, v kapli zapálil svíčku od sester karmelitek a jednal se svým afghánským protějškem.
Kromě toho ve vojenské helmě a v maskovací neprůstřelné vestě navlečené přes šaty Miloš Zeman vypadal docela dobře a navíc spokojeně. Rozhodně méně nešťastně a vyplašeně než Petr Nečas, který navštívil české jednotky v září 2012. Tehdy měl na fotkách přes vestu navlečené ještě dvě vojenské sumky a zjevně toho na něj bylo moc.
Zeman návštěvou Afghánistánu symbolicky oslavil rok od svého zvolení na Hrad. Jel do míst nebezpečných - situace v Afghánistánu se nelepší, nýbrž horší. Pochválit ho můžeme dvojnásob. Nejenže tam letěl, což učinil jako první český prezident, ale tentokrát se ovládl, nevypustil žádný nebezpečný bonmot. České televizi oznámil, že je zastáncem pokračování českého kontingentu v Afghánistánu: „Naše jednotky by v podstatě trénovaly afghánskou armádu a afghánskou policii a přímo by nezasahovaly do bojů."
Když jde pusa na špacír
Není nijak samozřejmé, že si Zeman odpustil bonmoty. Loni v říjnu hodně „ujel", když při debatě se studenty kolínské obchodní akademie mluvil o akci na záchranu dvou Češek, které byly na jaře 2013 uneseny v Pákistánu: „V současné době se pohybují mezi Pákistánem a Afghánistánem a vyjednává se o jejich propuštění. Přílišné detaily ale nesděluji, protože se to týká tajných služeb," pravil tehdy. Experti na tajné služby mu to právem vyčítali.
V červnu 2013 se ho zase redaktorka německé stanice RTL tázala, jestli Česko pro záchranu unesených dívek požádá o pomoc USA. Zeman jí tehdy odpověděl: „Kdybych vám řekl, jaký způsob pomoci to bude, byla by to právě ta informace pro Tálibán nebo al-Káidu." A dodal, což asi měla být legrace: „Jste agentka Tálibánu nebo al-Káidy?" Když se s ní pak loučil, pronesl „takbír", tedy slova „Alláh akbar", což se do češtiny překládá Alláh je veliký. Ten žertík byl vyhodnocen jako pro Česko riskantní, mohl zbytečně přitáhnout pozornost sebevražedných teroristů.
V Kábulu a Bagrámu nic nevhodného nezaznělo, Zeman mluvil o tom, že naši vojáci „jsou cosi jako předsunutá hlídka" proti mezinárodnímu terorismu. Návštěvu můžeme směle připočítat k prezidentovým úspěchům.
Jeho let do země, o jejíž ovládnutí stále zuřivě bojuje Tálibán, byl jistě míněn i jako vzkaz místním politikům ČSSD, ANO a KDU-ČSL, jejichž vládu má Zeman za pár dní jmenovat. Prezident jim jasně říká: zahraniční politika je moje hřiště a armáda je taky moje hřiště. Na afghánské návštěvě ho krom dalších lidí doprovázel šéf zahraničního odboru Hradu Hynek Kmoníček, ministr obrany v demisi Vlastimil Picek a náčelník generálního štábu Petr Pavel.
Zemanovi se tento let do nebezpečí povedl.
