reklama
 
 

Hrdinů nebude nikdy dost. Kubiš s Gabčíkem jimi byli

26. 5. 2015 10:30
"Není o čem mluvit - Heydrich si to zasloužil. To jsme si říkali po atentátu a já si to myslím dodnes, třebas jsme na to tak strašně doplatili," řekla mi jedna z žen, která přežila vyhlazení Lidic.

Není to kulaté výročí, tak proč o něm psát? Možná proto, že čin parašutistů Jana Kubiše a Josefa Gabčíka je i po 73 letech v Česku a na Slovensku stále zpochybňován. Podle jedněch šlo o dobrodruhy, další je dokonce mají za proradné čechoslovakisty (na Slovensku), jiní považují atentát na Reinharda Heydricha z 27. května 1942 za neuváženou provokaci, která rozpoutala v protektorátu Čechy a Morava do té doby nemyslitelné krveprolití, včetně vyvraždění Lidic a Ležáků.

"V lidském konání dochází k situacím, kdy je možné zpochybnit úplně vše," říká v souvislosti s atentátem historik Jan Břečka. Měl tak třeba vůbec smysl protinacistický a partyzánský odboj, když se to hlavní odehrávalo na západní a východní frontě? A mělo smysl Pražské či Varšavské povstání?

Možná jsme ale jen zapomněli, v jakých časech Kubiš s Gabčíkem s podporou ostatních parašutistů a desítek odbojářů Heydricha zlikvidovali. Bylo to období, kdy nacistům vycházelo téměř vše. Velká Británie byla vyčerpaná. Na dně Atlantiku končily stovky torpédovaných lodí západních spojenců… a na východní frontě postoupil wehrmacht až k Stalingradu, na Kavkaz a obsadil i Krym. Bezútěšná až katastrofická situace, ve které odbojáři zvažovali smysl svých obětí a každodenního risku. A v ní je po Hitlerovi a Himmlerovi třetí nejvýše postavený nacistický pohlavár smrtelně raněn střepinou bomby Jana Kubiše!

Česko bez Sudet?

Heydrich patřil k hlavním tvůrcům velmi výkonného policejního a bezpečnostního aparátu Třetí říše. Ne náhodou označil Heinrich Himmler jeho smrt za nenahraditelnou ztrátu. Odboj na okupovaných územích považovali nacisté za jeden z největších problémů. A právě na jeho potlačování byl Heydrich prvotřídním expertem. Význam Heydricha, mimořádně schopného muže, si ostatně až moc dobře uvědomovaly západní mocnosti. Jaký by byl asi výsledek války, pokud by se dočkal jejího konce?

Spekulací ale rozhodně není fakt, že teprve pod přímým vlivem Kubišova a Gabčíkova v druhé světové válce nevídaného odbojového činu odstoupily Británie s Francií od Mnichovské smlouvy. Nebýt atentátu, bůhví, jak by vypadaly poválečné hranice Československa. Možná by byly obnoveny - bez Sudet. Zrušení Mnichova byl ovšem jen jeden z důsledků atentátu. Povzbudil také národní hrdosti a vzkázal světu, že Čechoslováci nejsou kolaboranti a proti nacistům opravdu bojují. Po atentátu byly na druhé straně v odvetě nacistů popraveny tisíce vlastenců… často ti nejlepší z Čechů. Zdecimován byl i domácí odboj. Zeptejte se ale na názor žen a mužů, kteří jako děti přežili Lidice či Ležáky a jejichž rodiče byli povražděni. Milada Cábová, která v osmnácti přečkala vyhlazení Lidic a pak i koncentrák, mně před časem namítla: "Byl Heydrich jedním z nacistických vůdců? Byl. Není tedy o čem mluvit - zasloužil si to. To jsme si ale říkali hned tenkrát po atentátu a já si to myslím dodnes, třebas jsme na to tak strašně doplatili." A jinou odpověď nečekejte ani od potomků 294 popravených příbuzných parašutistů a jejich pomocníků.

Pochvala od Gaucka

Josef Gabčík se narodil ve vesničce Poluvsie, která sousedí s dnešním Banskobystrickým krajem. Dnes je tu županem Marián Kotleba, který ještě před několika lety končil svůj projev nacistickým pozdravem "Na stráž!". A nikdo ze slovenských politiků si nenašel chvíli, aby přijel do Poluvsie na odhalení parašutistova pomníku.

O Kubiše s Gabčíkem se dnes otírá a jejich čin zpochybňuje kdejaký dnešní hrdina, vlastenec či národovec. Přitom volba mezi tím, zda sedět a čekat, anebo si vybrat odpor proti člověku, který kromě holokaustu plánoval vyhlazení českého národa, jeho odsun na Sibiř či poněmčení zbytku rasově vyhovujících, by snad měla být pro každého slušného člověka jasná. "Válku s nacisty bylo nutné vybojovat," řekl mi nedávno parašutista Jaroslav Klemeš ze skupiny Platinum-Pewter. Něco se zkrátka muselo dít, aby Čechy a Slováky spojenci považovali za rovnocenného partnera, a ne za zemičku, jejíž průmysl (zejména ten zbrojní) pracuje naplno pro blaho Třetí říše.

Za vzpomínkou na hrdinství parašutistů a jejich pomocníků nestojí letos kulaté datum, za to je ale anektován Krym, znovu se válčí v Evropě, šokuje nás brutalita Islámského státu a nevíme, co si počít s narůstající vlnou afrických uprchlíků. Zbabělost - to je jeden z hlavních problémů dnešní Evropy a možná hlavně politiků. Odpovědí na otázku co s tím nechť nám jsou (pro české hurávlastence, neonacisty a zbabělce možná překvapivě) slova německého prezidenta Joachima Gaucka: "V paměti uchovejme vzpomínku na odvahu Josefa Gabčíka, Jana Kubiše, Adolfa Opálky, Josefa Valčíka, Jana Hrubého, Jaroslava Švarce, Josefa Bublíka a jejich pomocníků. Jejich život a jejich odpor proti okupaci a brutální diktatuře jsou povzbuzením pro náš vlastní život. Svět potřebuje takové příklady."

autor: Jan Gazdík | 26. 5. 2015 10:30

Související

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama

    Sponzorované odkazy

    reklama