„Použije-li se pojem politický proces ve vztahu k člověku, který byl sice obviněn v politickém, tedy vykonstruovaném procesu, ale zároveň byl skutečně vrahem či se podílel na nezákonném odsouzení řady lidí k smrti, dochází k matení občanů," píše v komentáři pro Aktuálně.cz spisovatel a publicista Karel Hvížďala.
O filmu Vrahem z povolání - Utrpení soudce Karla Vaše (v dubnu bude soutěžit na festivalu Academia Film Olomouc) zveřejnily Lidové noviny několik skutečností, které bych rád okomentoval, neboť signalizují hlubší problém. Jde totiž o relativizaci zločinů z padesátých let, kterou bychom neměli nikdy připustit. Na zveřejněných faktech lze totiž velice zřetelně ukázat, jak je možné v podobných situacích manipulovat i s pojmy obecně zavedenými, jako je například politický proces.
Tento pojem, který se začal používat v souvislosti se stalinskými procesy v SSSR a později i ve střední Evropě, označuje soudní řízení, které nebylo výsledkem nezávislého soudního procesu. Laicky řečeno: je používán pro soudní procesy, v nichž byli souzeni lidé, kteří se ve skutečnosti žádného trestného činu nedopustili nebo jejich čin vůbec neodpovídal výši trestu. Obvinění byli odsouzeni ve vykonstruovaných procesech, protože se stali z politických důvodů nebezpeční nebo jinak nepohodlní.
Jenže jsou případy, kdy tento obecně přijatý výklad neplatí, například použije-li se pojem politický proces ve vztahu k člověku, který byl sice obviněn v politickém, tedy vykonstruovaném procesu, ale zároveň byl skutečně vrahem či se podílel na nezákonném odsouzení řady lidí k smrti. Tehdy dochází k matení občanů, neboť zlo potrestalo zlo. To rozhodně neplatí u politických procesů typu Milady Horákové, kdy zločinný režim trestal dobro. A tohoto matení se bohužel dopustil i respektovaný předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský, když po zhlédnutí filmu veřejně označil soudce Vaše za politického vězně bez dalšího komentáře.
Vraťme se ale k filmu: Historik a režisér Pavel Paleček, absolvent Masarykovy univerzity v Brně a Columbia University v New Yorku, natočil tento dokumentární film ještě za Vašova života a shrnul v něm následující fakta: Podplukovník v.v. JUDr. PhDr. Karel Vaš, CSc pomohl jako soudce a prokurátor na smrt víc než dvaceti nevinným lidem a stovkám k dlouholetým trestům v době politických procesů na počátku padesátých let. Podílel se na vraždění německých civilistů v Postoloprtech, hájil znásilňování žen ve válce tím, že se tak děje v každé armádě, a když mu vyčítali, že nechal střílet vlastní ustupující vojáky nebo údajné špiony, tvrdil: A co jinak s nimi? Souhlasil s natáčením a v dokumentu se snaží vysvětlit, proč je např. v pořádku, že měl být oběšen generál Heliodor Píka, v jehož procesu vystupoval současně jako žalobce i soudce.
Karel Vaš byl s největší pravděpodobností skutečně odsouzen ve vykonstruovaném procesu v roce 1953, kdy ho soud poslal za trestné činy velezrady, vyzvědačství a spoluúčasti na vraždě na doživotí do vězení, i když nejspíš velezrádcem byl, sloužil cizí mocnosti: Sovětskému svazu, ale za to souzen nebyl.
Připomeňme, že Vaš se mimo jiné proslavil výrokem: Moskva je mi bližší než Praha. I tím se snažil odůvodnit své činy. Skutečnými trestnými činy obviněných se ale sovětští poradci, kteří procesy řídili, nezdržovali, plnili jen rozkazy, které přicházely z Moskvy, jako to před tím činil Vaš. Hovořilo se o tom i v České televizi v pořadu Historie.cs: poradci doplňovali pouze jména s obviněním na vytečkovaná místa do předtištěných ruských formulářů. Souzení byli donuceni výhrůžkami či fyzickým násilím naučit se přiznání nazpaměť.
V roce 1956 bylo s Vašem zahájeno obnovené řízení a pozdější předseda Nejvyššího soudu Josef Urválek, kterého známe z procesu s Miladou Horákovou a spol., řekl: Ačkoliv všechny okolnosti nasvědčují tomu, že se Karel Vaš dopustil vraždy Belgičana Emila de Backera, musí komunistická justice ctít presumpci neviny jako hlavní princip trestního práva a Vaše očistit. Tento výrok je rovněž zcela absurdní, neboť zvážíme-li princip presumpce neviny, u Vaše byl jen záminkou jako ho osvobodit, tedy zbavit odpovědnosti.
Po zkušební projekci snímku na brněnské Právnické fakultě prý ve studentech hlodala hlavně myšlenka, jestli někdo může skutečně být tak zlý. Jenže i Vašova dcera až do konce jeho života hledala na svém otci aspoň kapku pozitivního, bohužel docela beznadějně, jak sama řekla. Je evidentně smutné, že existuje někdo, kdo si stojí za svými hrůznými činy bez jakýchkoliv výčitek, nebo mu možná nic jiného nezbývá, jak jsme to viděli i na záběrech z Norimberského procesu s nacistickými vrahy, aby nemuseli popřít celý svůj život. Proto zřejmě u soudu tvrdil i Vaš, že byl čtyři roky pronásledován a špiněn! To už ale spekulujeme.
Problém, který zůstává, je, že náš soudní systém se ukázal jako naprosto neschopný někoho takového potrestat i po roce 1989: jeho činy byly promlčeny, a to zcela v rozporu s nálezem Ústavního soudu z 21. prosince 1993, který zřetelně dovodil, že nezbytnou součástí pojmu promlčení je vůle, snaha a ochota státu trestní čin stíhat.
Případ Karla Vaše svědčí ještě o jedné absurditě: Nešlo totiž jen o politický proces zřejmě s vrahem a mužem, který poslal na smrt asi dvacet často nevinných lidí, ale i jeho rehabilitaci v roce 1956 je možné považovat za politickou, protože v té době ještě zdaleka žádné skutečné rehabilitace nespravedlivě odsouzených ze začátku padesátých let nebyly v běhu. Strana jen pomohla jednomu svému člověku: Vaš byl odměněn za staré nekalé služby. Taky proto ho v šedesátých letech zase přijala zpět do svých řad.
Nejspíš si tedy snad můžeme dovolit říci: Jakmile u takto závažných justičních případů chybí kontext, je možné formálně použít pojmy s obecně vžitým obsahem pro situace, v nichž jde o zcela jinou kvalitu, a tím mást veřejnost. A toho se bohužel v tomto případě dopustil i ctihodný předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský: Kdyby přiznal před svým vyjádřením, že Karla Vaše hájil jako advokát v roce 1956 jeho otec, jeho postoj by byl veřejnosti pochopitelnější. To se ale bohužel nestalo, tak učinil až režisér filmu Pavel Paleček. Ve staré Evropě se takovým zmanipulovaným procesům říká show trial nebo německy Schauprozess a s těmi slovními spojeními již není tak snadné manipulovat.
