Konečně jedno zásadní, národní téma: hymna. Český olympijský výbor (ČOV) usoudil, že stávající česká hymna nevyhovuje, je příliš krátká, sportovci potřebují delší, aby si na olympijských hrách déle užili chvilky na stupních vítězů. A nechal nastudovat novou, pompéznější, hrdější, vznosnější verzi.
Jiří Kejval, předseda ČOV, pravil: "Udělali jsme nastudování hymny, které určitě bude budit emoce. Vlastně ta orchestrální verze, která se hraje na olympiádách a na mistrovstvích světa, může mít maximálně 75 vteřin a naprostá většina hymen je zkracovaná, ta orchestrální část, do těch 75 vteřin, ale ta naše bohužel má 69 a není schopná naplnit celý ten formát."
Odtud plyne: chvilky zlata se vítězům i divákům protáhnou o celých šest sekund! Kromě kvantitativního faktoru (o šest vteřin delší hymna) hraje roli ještě faktor ideový. Iniciátoři soudí, že by hymna měla být sebevědomější a vlastenečtější.
Zde poznámka k načasování: hymna se v individuálních sportech hraje "až po", není známo, že by si ji třeba Ester Ledecká pouštěla do sluchátek před závodem. Pro soutěžící zjevně nemá iniciační, povzbuzující charakter jako třeba doping, káva, přítomnost partnera/partnerky, milionová odměna za první místo.
Ono "sebevědomější a vlastenečtější" je asi mířeno na diváky. Hymna by měla budit národní sebevědomí. Zas však narazíme na načasování, hraje se až po vítězství, jež samo o sobě u někoho pocity hrdosti na Česko nítí (u jiných třeba budí smutek či depresi typu "já nic takového nedokázal/nedokázala").
K novému provedení. Hudební skladatel Miloš Bok, který nové verze hymny zkomponoval, říká, že je to "velmi výbušné téma" a že "čekáme s obavami, nejenom s nadějemi, ale i s obavami, co vlastně to vyvolá a jestli to bude správně pochopeno".
V Česku máme jednu jedinou jistotu, autor čehokoliv nového to schytá a nejvíc od lidí, kteří nerozliší Lišku Bystroušku od Prodané nevěsty. Bok stvořil pompézní pojetí hymny, jež se k vyhlášení vítězů dobře hodí. (Na státní pohřeb klidně taky.)
Hraje to dvakrát přes sebe
Bok ještě: "Máme se stále všemu vysmívat, máme být malým národem, nebo se chceme trochu rozvzpomenout, kým jsme?" Předem se brání, chápu. Avšak představa, že nás pompéznější, nafouklejší verze hymny, tedy ta nová "bokovka" či "kejvalka", učiní velkým národem, míří přehnaně vysoko. Navíc někteří kritici při poslechu Bokovy (podle mě vyhovující) verze mají spíš potíže rozpomenout se, jak zněla stará dobrá česká hymna.
Viz dva tweety (dva z mnoha, jež se k hymně odborně vyjadřují). @Tochalius: "Ta hymna teda… Jako muzika dobrá, ale nevědět, že je to hymna, asi bych ji měl problém rozpoznat. #hymna2018"
A @StepanEtrych: "Taky jste měli při poslechu nové 'hymny' pocit, že to hraje dvakrát přes sebe? Dokonalý disharmonický chaos. Ještě prosím na vlajce vyměnit červenou za růžovou a modrou za tyrkysovou. Jsme přece v 21. století! #hymna2018 http://www.hymna2018.cz"
Na postřehu, že to "hraje dvakrát přes sebe", něco je. Pro mě to vlastně vystihuje kus české podstaty. Přiznaná pompéznost i ono dublování, toť česká směs nesebevědomí (viz třeba vztah k EU) a českého velikášství typu Jiráskova "Proti všem", pocitů, jež jdou též disharmonicky přes sebe.
Jako očekávaný lze chápat jiný twitterový postřeh. @sedivyp: "Jsou věci, které se měnit nemají. Ani to nepotřebují. #hymna #hymna2018" - Naopak neotřele tweetuje @NastavZrcadlo: "Nový návrh hymny vyvolal v celém národě kladné reakce a nejednu uroněnou slzu. Výborná je jak její melodičnost, tak i úprava textu. Nová hymna směle unese interpretaci v nejlepší koncertní síni i poslední hospodě. #hymna2018 #IdealniSvet" (S tou "poslední hospodou" to možná @NastavZrcadlo poněkud přepískl, nerad bych se zúčastnil takového pokusu, dost možná by štamgasti ani nevstali, netušíce, co se to z reproduktoru nad pípou vlastně line.)
Ideální a mimořádná bývávala československá hymna, v níž druhá sloka zněla "Nad Tatrou sa blýska hromy divo bijú, nad Tatrou sa blýska hromy divo bijú. Zastavme ich bratia veď sa ony stratia, Slováci ožijú. Zastavme ich bratia veď sa ony stratia, Slováci ožijú." Tuto část by si byli mohli šampioni pouštět klidně před závodem, nakopla by je pořádně. (Ale zároveň dodejme, že naši bratři Slováci na olympiádách nepatří mezi nejúspěšnější národy, takže je to moc nenakopává.)
Zato první část, ta naše (Kde domov můj, kde domov můj? Voda hučí po lučinách, bory šumí po skalinách, v sadě skví se jara květ, zemský ráj to na pohled! A to je ta krásná země, země česká, domov můj, země česká, domov můj!), spíš sportovce jaksi rozlítostní, nejradši by si sbalili kufry, závod položili a vrátili se domů.
Pokud by došlo k referendu o novém českém nastudování hymen olympijských, já bokovku či kejvalku beru všemi deseti, zároveň si však dovolím nevlastenecky předpokládat, že ke zvýšené žni zlatých medailí povede jen s poměrně malou pravděpodobností. My Češi jsme přece jen "duše útlé v těle čilém".
