Ivan Kytka | Komentáře
26. 1. 2006 0:01

Ivan Kytka: Dvojí metr na evropské daně

Důraz, s kterým se postavil ministr financí Bohuslav Sobotka tento týden v Bruselu za zachování nižší, pětiprocentní daně z přidané hodnoty na stavební práce v České republice (a implicitně i za cenovou dostupnost nových bytů), nezůstal bez odezvy.

Vzbudil nediplomaticky explicitní zlobu Sobotkova rakouského a německého kolegy, neskrývané rozhořčení Konfederace evropských stavařů a jaksi mimoděk poukázal na to, jak jemným daňovým předivem je už dnes Evropská unie provázána.

Pokud český vzdor vydrží až do pátku, nebudou totiž prodlouženy ani podobné pětiprocentní daňové výjimky v devíti "starých" členských zemích (od Belgie po Velkou Británii).

Dvě stě miliónů zákazníků, kteří v nich žijí, by tak v příštích měsících čekalo zdražení rozličných služeb - od holiče a kadeřníka až po účet za čištění oken.

Je těžké odhadnout, zda-li je Sobotkův jednací přístup v Bruselu principiální, či je ovlivněn předvolební kampaní. Česká opozice je v této věci alespoň zatím zdrženlivá a nápovědu neposkytla.

V přístupových dohodách souhlasili čeští vyjednavači s tím, že lhůta pro pětiprocentní daňové pásmo na stavební práce vyprší koncem roku 2007.

Současně však měli dostat příslib, že podobně jako při předcházející vlně rozšiřování bude možné platnost výjimky prodloužit.

Skoro by se chtělo napsat, že dostali příslib, že se "to nějak zařídí". Jenže by to nemuselo být vůči tehdejším vyjednavačům z obou stran spravedlivé.

Teď se zdá, že si kdosi, kdesi na tenhle příslib nemůže nebo nechce vzpomenout. A bude zajímavé sledovat, jestli se Bohuslavu Sobotkovi podaří, aby si kdosi, kdesi v Evropské unii do pátku vzpomněl.

Na celém sporu je ovšem pozoruhodná ještě jedna věc.#reklama

Ministři a jejich vlády jsou ochotny jít do diplomatické války kvůli účtu od zedníka, instalatéra nebo od holiče. Případně si vjet do vlasů kvůli účtence za večeři v restauraci.

Nikoho však, alespoň veřejně, jaksi netrápí jiná sada "pětiprocentních" výjimek uplatňovaná v některých zemích EU v dani z přidané hodnoty na plyn, elektřinu a také v dani na teplo pro domácnosti.

Nikomu jaksi nevadí, že tahle nižší, pouze pětiprocentní dať nemotivuje spotřebitele k šetrnosti. A tedy ani k ohleduplnosti vůči zdrojům, které příroda a zatím ani lidská civilizace nedokáží nahradit.

Dědická "daň", kterou za to zaplatí generace po nás, pak nepůjde možná jen tak snadno vyčíslit.