Nicméně šéf úřadu britské vlády Gus O´Donnell právě teď šetří, zda ministryně kultury Tessa Jowellová neporušila kodex ministerského chování, když část hypotéky na londýnský dům, v přepočtu zhruba 16 miliónů korun, splatila z peněz, jež dostal její choť od záhadného dárce z Itálie.
Zprávy z tisku hovoří o tom, že jím byl přímo Silvio Berlusconi. Měl tak odměnit pana manžela, právníka s mezinárodními kontakty, za delikátní svědectví. To prý uchránilo italského premiéra před italskou justicí.
Pokud je tato verze událostí přesná, Tessa Jowellová se provinila hned dvakrát. Jako veřejná činitelka nesmí ani zprostředkovaně přijímat žádné dary. A navíc peníze nepřiznala v registru poslaneckých zájmů, jak jí příslušný kodex ukládá.
Britům vadí právem korupce importovaná ze zahraničí, poněkud shovívavější jsou však při jejím exportu.
Teprve po několikaletém tlaku nejvyšších amerických míst přijali například zákon zakazující a kriminalizující korupční praktiky při získávání zakázek britských firem v zahraničí.
Vzpomínám si, že když byl v roce 2002 na návštěvě v Londýně dnes už bývalý český ministr Jaroslav Tvrdík, britská vláda ho na své náklady ubytovala v jednom z nejdražších a nejluxusnějších hotelů v centru města a pamatovala na něj i s projížďkou na Londýnském oku.#reklama
Vláda v Praze v té době zvažovala, zda koupit britsko-švédské vojenské stíhačky typu Gripen. Podle ministra však byla britská pohostinnost pouze výrazem nadprůměrné spolupráce armád obou zemí.
Jenže hranice mezi slovanským pojetím státní pohostinnosti a korupcí nemusí být pro politiky a činitele z demokracií, v kterých se standardy veřejného života teprve formují, nijak mimořádně zřetelná. Zvlášť, když je to ani v jednom případě nic nestojí.