S 1. československou obrněnou brigádou od konce srpna 1944 až do 8. května 1945 držel v obklíčení 12.000 německých vojáků u Dunkerque.
Wehrmacht ještě před vyloděním Čechoslováků stačil zatopit vodou z rozvětvených kanálů okolí města, a tak se bojová činnost československých tankistů omezila na ostřelování Němců, kteří se vydávali v noci na rybolov. Zřejmě aby si v obleženém městě, odkázaném na zásobování ponorkami, zpestřili stravu.
Britský premiér Winston Churchill slíbil na počátku války Čechoslovákům, že jim "přenechá" osvobození jejich vlastní země - až se západní fronta přiblíží k československým hranicím. Konference v Teheránu a pak v Jaltě však rozhodly jinak. Obrněná brigáda se dostala do Českoslovenka až 17. května 1945. Přes celou západní Evropu ji převezl po silnici kanadský transport.
Legionář tuhle "pohodlnou" jízdu, o kterou vůbec nestál, splácel po zbytek svého života. V roce 1948 byl propuštěn z činné služby, o rok později byl zatčen (donášel na něj člen jeho vlastní osádky od Dunkerque), odsouzen pro velezradu k deseti letům žaláře, část strávil v uranových dolech v Jáchymově.#reklama
Manželka, kterou si přivezl v pětačtyřicátém z Anglie, se v červnu 1948 vrátila domů. Když za ní nemohl ani po propuštění odcestovat, rozvedl se. Se svým synem se setkal znovu až po osmnácti letech, v roce 1966.
V osmašedesátém stihl rehabilitaci, ztracená léta mu však rozsudek vrátit nemohl.
Příběh o několika souběžně zpřetrhaných kontinuitách zaujal jednoho z význačných anglických dokumentaristů a dost možná se objeví v britské televizi. V programu, jehož prostřednictvím chce autor zpytovat britské národní svědomí.
Jaksi mimoděk mě napadlo, že když se teď česká elektronická média, alespoň ta ve veřejném vlastnictví, chystají na velký digitalizační třesk, mohla by uvolnit jeden z příštích kmitočtů či kanálů právě digitalizaci nepřetržitě zpřetrhávaného českého historického svědomí. Dokud ti, kteří jsou jeho součástí, mohou mluvit.