Pacientka poslala zdravotníky před soud, ten však dal ve středu lékařské správě za pravdu. Přiznal jí právo na to, aby léčbu, která stojí v přepočtu necelý milión korun ročně, nefinancovala a lék Marii Rogersové nepředepsala.
Připomnělo mi to příběh, který mi před časem vyprávěl známý doktor. Před lety se dostal na trh v České republice lék, který zachraňuje život a zdraví pacientům s poměrně vzácnou poruchou plic, jež vede ke komplikacím krevního oběhu a následné smrti. Dokud neexistoval tento lék, jedinou záchranou býval komplikovaný chirurgický zákon: transplantace plic.#reklama
Lékaři ho stačili předepsat zhruba čtyřem desítkám pacientům. Léčba však přijde zhruba na čtyři a půl miliónu korun ročně a zdravotní pojišťovny odmítly léčbu nových pacientů financovat, protože je pro ně příliš nákladná. "Musejí tedy čekat na to, až některý z nemocných, kteří mají lék na předpis, zemře," pravil můj známý se znatelnou směsí zloby a rezignace v hlase.
Jak ukazují oba zmíněné případy, pod povrchem krize financování zdravotnických systémů nejen v České republice je kromě systémových chyb či nedostatků patrný ještě jeden trend. S vědeckým pokrokem se rozšiřují možnosti prevence a léčby, jenže ta se současně stává nedostupnou kvůli vysokým nákladům. Farmaceutické firmy investují do výzkumu nových léků obrovské množství peněz a ty pak chtějí - vystaveny mimo jiné tlaku akcionářů - pochopitelně zpět.
Zastánci tržních principů ve zdravotnictví mohou poukázat na to, že řešením je soukromé zdravotní (podobně jako důchodové) připojištění. Jenže i soukromé pojišťovny musejí vydělávat. Právě v Británii už dnes otevřeně lobují, aby měly před uzavřením každé nové pojistky přístup ke "genofondu" svých zákazníků, tedy k podrobným informacím o tom, jak jejich genetické dědictví předurčuje nákladnost jejich budoucí léčby. Od roku 2011 by ho mohly získat.
Vzhledem k růstu cen za "kritickou" léčbu a "kritické" léky a také vzhledem k rozvoji genetiky se tak pacienti, a to nejen ti britští, ocitají na konci éry společně zajištěných příjmů a také solidárně sdílených nákladů na zdravotnickou péči. Proti smrti, alespoň té předčasné, se bude muset zřejmě stále častěji vydávat každý sám. Nebo alespoň "za své".