Před šesti lety se podobným způsobem snažili britští labouristé snížit počty žadatelů o azyl ve Spojeném království. Po několika měsících však vláda celé schéma zrušila.

Vynutil si to částečně tlak veřejného mínění a také závěry (i vládních) výzkumů. Vyplynulo z nich, že výplata sociálních dávek v kupónech přináší adresátům nemalý stres při každém nákupu a neskrývané opovržení okolí.

Časové omezení kupónů navíc znemožňovalo, aby si lidé našetřili na dražší zboží, třeba na zimní oblečení.

Paralela s britským systémem je však pochopitelně nedokonalá.

Místo odškodnění hever

Například proto, že i dlouhodobě nezaměstnaní v České republice si pravděpodobně přispívali (v rámci plateb sociálního pojistného) na svou eventuální příští podporu v nezaměstnanosti. Podle návrhu ODS by jim však místo peněžních dávek náležely stravenky.

Mohu-li si dovolit nepřesnou a hyperbolickou metaforu, představme si, že byste se s řádně zaplacenou pojistkou obrátili po autohavárii na svou pojišťovnu, a ta by vám místo finančního odškodnění nabídla hever, kladivo a svářečku.

Což nemá být filipikou na obranu těch, kteří se spoléhali a spoléhají na to, že se o ně, ocitnou-li se v potížích, někdo, nejlépe veřejný rozpočet, postará.

V čem se skrývá britský zázrak

Británie má dnes jedno z nejnižších procent nezaměstnaných v Evropské unii a v Evropě vůbec. Dílem je to proto, že státní správa mimořádně aktivně spolupracuje se soukromými firmami specializujícími se na nabírání pracovních sil a na podrobné vyhledávání pracovních příležitostí.

Největší pobídku však poskytuje samotná odměna na pracovním trhu. Průměrná britská mzda činí asi desetinásobek státem vyplácené podpory v nezaměstnanosti či životního minima (bez podpory na bydlení). Při minimální měsíční mzdě je rozdíl zhruba čtyřnásobný. I bez stravenek a bez kupónů to stačí na to, aby se člověk bez práce cítil mizerně.