Když jede izraelský premiér do Moskvy, jednací agenda obvykle začíná Íránem - jeho jaderným programem nebo dodávkami zbraní libanonskému Hizballáhu. Jenže tentokrát všichni mají před očima Ukrajinu. Pravděpodobné je, že Naftali Bennett během své nečekané návštěvy u Vladimira Putina mluvil o obojím. Tentokrát ale byla Ukrajina výš než Írán, což vyplývá i z následné Bennettovy cesty do Berlína za kancléřem Olafem Scholzem, představitelem nejdůležitější unijní země a klíčového ekonomického partnera Ruské federace. Francouzského prezidenta se Putin zřejmě rozhodl do plánování svého možného ústupu nezahrnovat.
Obsah a atmosféru tříhodinového jednání mezi Bennettem a Putinem můžeme jen odhadovat, hlavní zprávou je, že se náhlé jednání uskutečnilo. Dokonce tak náhlé, že - jak zdůrazňují média - věřící Žid Naftali Bennett porušil svatost šabatu, během kterého by neměl pracovat ani nikam létat. Šabat lze porušit, pokud jde o záchranu života. Sedmý den je totiž dovršením stvoření a to je tu kvůli člověku, ne naopak.
Ukrajinský prezident Zelenskyj navrhoval, aby Bennett zprostředkoval kontakt s Moskvou, už vloni, což tehdy Putin odmítl - evidentně chtěl válku, a ne vyřešení sporu. Sám Bennett se k roli zprostředkovatele znovu nabídl minulý týden. Teď tedy byl nečekaně v Moskvě, pak v Berlíně. Po schůzce mluvil telefonicky s americkým i francouzským prezidentem a také se samotným Zelenským.
V izraelské delegaci byl ještě jeden zbožný Žid, izraelský ministr Zeev Elkin, ruskojazyčný rodák z ukrajinského Charkova. U důvěrné schůzky byl přítomen i jako překladatel. Je ovšem také považován za brilantního analytika, předního izraelského znalce Kremlu a byl po léta blízkým spolupracovníkem izraelského expremiéra Benjamina Netanjahua, jenž měl s Putinem bližší vztah než většina jiných západních politiků.
Jeruzalémská dilemata
Už řadu dní se spekulovalo, zda Rusko bude hledat cestu ven a prostřednictvím které země. Mluvilo se i o nabídce tureckého prezidenta Erdogana. Současně se velmi debatovalo o izraelské pozici v celém konfliktu. V zemi žijí statisíce rodáků z Ruska, ale také Ukrajiny, i když často také ruskojazyčných.
Zdá se, že ukrajinští Izraelci stojí drtivou většinou za Ukrajinou, i když mluví rusky. Totéž se dá říci o izraelské veřejnosti jako celku, která ukrajinskou krizi prožívá velmi osobně. Podobně mluví i druhý nejvýraznější muž jeruzalémské vlády, ministr zahraničí Jair Lapid (jeho otec pocházel z Jugoslávie, matka z Rumunska). Izrael také hlasoval v OSN proti ruské invazi.
Od tohoto konsenzu se jasně odchýlil premiér Naftali Bennett, který souhlasil s dodávkou sta tun humanitární pomoci Ukrajině a odchodem izraelských dobrovolníků do války, ale nikoli s exportem zbraní. A navzdory veřejné kritice k dění na Ukrajině zaujímal verbálně velmi neutrální stanovisko.
Jeho pozice se dala vysvětlit tak, že nechce udělat chybu tváří v tvář Rusku. To totiž celá léta pracovalo na tom, aby ze sebe učinilo stát, na jehož zájmy se musí blízkovýchodní země velmi ohlížet. Mimo jiné toho dosáhlo vojenskou přítomností v Sýrii, včetně letectva a výkonného protileteckého systému S-400. Dohoda s Ruskem pro Izrael znamená zejména možnost zasahovat v Sýrii proti dodávkám zbraní pro libanonský Hizballáh, který už nyní míří na Izrael více než stovkou tisíc raket.
V příští blízkovýchodní válce mohou izraelská města vypadat tak jako dnes Mariupol. Nebo hůř, pokud se Izraeli nepodaří zabránit tomu, aby Írán získal jaderné zbraně, a případně je i použil proti němu. To je v Jeruzalémě považováno za bezpečnostní hrozbu číslo jedna. A právě Rusko je také zemí, která zásadně ovlivňuje obsah případné mezinárodní dohody o omezení íránského jaderného programu, o níž se stranou pozornosti jedná právě v těchto dnech. Ukazuje se, že také íránskou kartu hodlá Moskva použít při neutralizaci dopadů sankcí na svou ekonomiku.
Naftaliho šance
Bennett tím, že veřejně nezaujal jednoznačně protiruské či proukrajinské stanovisko, ze sebe možná udělal osobu, která mohla zprostředkovat kontakt. Paradoxně i díky tomu, že ukrajinský prezident Zelenskyj veřejně vyjádřil zklamání nad nedostatečnou podporou Ukrajiny ze strany "Bennettova" Izraele. Izraelský premiér přitom není člověk, který by měl velké diplomatické zkušenosti, dokonce se dá říci, že nemá ani žádné velké politické. Byl úspěšným podnikatelem v IT, který prodejem svých firem vydělal slušný majetek a teprve zhruba před deseti lety vstoupil do politiky.
Několik let se učil řemeslo, a jak soudí izraelští novináři, postupně v něm rostl. Nepochybně je šikovným vyjednávačem - dokázal se stát premiérem, ačkoli jeho strana Jamina se umístila se šesti procenty až na pátém místě. Přesto teď předsedá vládě, než své křeslo předá v rámci dohody současnému ministrovi zahraničí Lapidovi z koaličního uskupení Existuje budoucnost, jež v posledních volbách obsadilo druhé místo. Pokud by Bennettova cesta do Moskvy vedla k průlomu, dočká se navíc i své hvězdné hodiny.
Pro Putina může být v něčem srozumitelnější než jiní západní představitelé, protože není kariérním politikem ani diplomatem. Klíč neleží ani v jeho podnikatelském zázemí, nýbrž v jeho vojenské službě. V mládí byl členem dvou elitních jednotek, Sajeret matkal a Maglan, což nejsou jen "obyčejná komanda", která umí vykopávat dveře a střílet za roh. Jejich členové jsou vysazováni do týlu nepřítele, musí se rychle orientovat a rozhodovat, být vytrvalí, psychicky odolní. Bennett má za sebou nasazení v přímém boji v Libanonu.
Putin bude věřit spíš někomu s takovým backgroundem, pokud vůbec někomu. Podobné to bylo i v případě jeho dřívějších vztahů s Netanjahuem, mimo jiné také někdejším členem jednotky Sajeret matkal. Nezbývá než zopakovat - nevíme, o čem a jak se mluvilo a zda to k něčemu bude. Bennett ale je po dlouhé době první zahraniční politik, který měl možnost v přímém jednání zhodnotit Putinovy pozice a případně i jeho psychický stav. A platí to i naopak: ruský prezident měl po dlouhé době šanci hovořit s někým, kdo mu popsal situaci zvenčí, odjinud než z moskevského bunkru. I toho mentálního.
Autor je zahraničněpolitickým komentátorem Českého rozhlasu.
