reklama
 
 

Jágr je bůh. Halík je taky bůh, jen trochu jiný. Dostane čestný doktorát na Oxfordu

29. 2. 2016 12:02
Český kněz, teolog a filosof dosáhl obrovského úspěchu. Bude oceněn s lidmi jako Paul Krugman, Pedro Almodóvar či Arvo Pärt.

Tomáš Halík dostane 22. června na Oxfordu čestný doktorát religionistiky (Doctor of Divinity, honoris causa). Už tam má svoji přednáškovou aulu a v roce 2014 v Londýně získal Templetonovu cenu. Udělována jest za zcela výjimečné zásluhy o posilování duchovního života. Obé, jak doktorát z religionistiky z Oxfordu, tak Templetonova cena, je cosi, co konzumní společnost příliš neocení.

Zároveň ocenění, jež Oxford udělí Halíkovi, představuje světovou událost. Obrovský osobní úspěch kněze, teologa a filosofa. Nahlíženo skrze u nás poslední dobou tolik vyzdvihované "národní zájmy" a národovectví, je to zásadní úspěch České republiky.

K čemu Halíkův čestný doktorát přirovnat? Je to podobný úspěch, jako když se 20. února Jaromír Jágr díky dvěma gólům, které vsítil za Floridu Winnipegu, dostal na třetí místo v historické tabulce střelců NHL a překonal Bretta Hulla.

O Jágrovi Češi úplně běžně říkají, že je bůh. O Halíkovi by je to říct samozřejmě nenapadlo (ani katolíky, ti by se totiž rouhali), ale slovo "divinity" v titulu Doctor of Divinity, honoris causa znamená mimo jiné taky božstvo. Takže nekatolíci by v klidu mohli 22. června na ulicích provolávat: Halík je bůh!

On by samozřejmě nesouhlasil, je přece katolík. Ale výjimečný, dokonce světově výjimečný Halík nepochybně je. Zároveň platí, že jeho názory nesouzní s davem. Nesouzněly za komunistů, nesouzní ani dnes. Halík rozhodně nebude reptat proti pomoci uprchlíkům, skutečným uprchlíkům. Rozhodně nebude vyvolávat ducha nenávisti ani ducha rozpadu Evropské unie.

Jen tak na margo, když přebíral cenu filantropa Johna Templetona, nadace jej ocenila mimo jiné za to, že se zasazoval o náboženské a kulturní svobody po invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa v roce 1968. Velmi odvážný postoj.

Při přebírání Templetonovy ceny Halík mimo jiné řekl: "Pokud by v Evropě zvítězilo nebezpečné pokušení národního sobectví a izolacionismu a došlo k tragédii rozpadu EU, evropské národní státy by nezískaly více suverenity, nýbrž by byly daleko více vystaveny silám chaosu a destrukce zevnitř." Ta slova znějí dnes ještě závažněji a naléhavěji.

Na Halíka můžeme být hrdí. Šíří dobré české jméno v dobách, kdy slovo Čech v zahraničí zní spíš jako "postbolševický sobec" nebo "strašpytel", který vidí uprchlíka za každým stromem, slyší uprchlíky růst, ačkoliv jich zatím na své rodné hroudě najde pramálo. Uznáván je však Halík více venku. Platí zde "nemo propheta in patria", nikdo není prorokem ve své vlasti.

O teologově ceně, o její hloubce, mimo jiné svědčí i to, že na českých náměstích lid nikdy nebude skandovat Halík je bůh, ačkoliv je to český duchovní Jágr.

autor: Martin Fendrych | 29. 2. 2016 12:02

Související

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama