Martin Fendrych Martin Fendrych | Komentáře
30. 4. 2014 6:30

Putin nám deset let po vstupu ukazuje smysl EU

Komentář Martina Fendrycha: EU si před deseti lety nasadila do kožichu milou rozkladnou českou blechu. Jak si v Unii vedeme? Její smysl nám v posledních měsících objasnilo agresivní Rusko.
Pohybujeme se mezi Bruselem a Putinem.
Pohybujeme se mezi Bruselem a Putinem. | Foto: Reuters

Jsme deset let členy Evropské unie. Eurounijníky. Dobré? Špatné? Má pro nás Brusel nějaký zásadní smysl? Nebylo by nám lépe samotným? Nebo se ptejme jinak: uspěli jsme v tom společenství? Měla by se Unie rozpustit? Jak nás asi vidí „oni“? Jsme v Unii k něčemu?

Odzadu. V Unii nás vnímají jako potížisty. Za to vděčíme především prezidentování Václava Klause, který si z Bruselu udělal svoje tructéma, svoje velké PROTI. V tomto antitématu se přesně trefil do české národní povahy. - Jestli jsme v Unii k něčemu, to nevím. Nepamatuji si, že bychom přinesli nějaké zásadní téma, nějaký silný pozitivní podnět. (Negativních samozřejmě dostatek.)

Uspěli jsme v Unii? Celkem slušně tam prospívají naši studenti na různých studijních pobytech. Též naši vědci. Ve státech Unie se jim daří velmi dobře, doma nikoli. (Jeden za všechny: profesor Jiří Friml. Dostal prestižní Zlatou medaili Evropské organizace molekulární biologie.)

Našim politikům, především těm pravicovým, se také dařilo. V Bruselu si vypěstovali velmi kvalitní komplex méněcennosti, takové to „oni nás neposlouchají“, „oni se s malými nebaví“, „oni nás přehlížejí“, "oni nás nechtějí".

Václav Klaus pláče, že evropští představitelé odcházeli na kávu, když mluvil v Evropské radě.
Václav Klaus pláče, že evropští představitelé odcházeli na kávu, když mluvil v Evropské radě. | Foto: Ludvík Hradilek

Zde stojí za to citovat Václava Klause z dubnového rozhovoru pro ČTK. Hovoří o své zkušenosti ze zasedání Evropské rady: „Já zodpovědně prohlašuji, že v momentu, kdy mluví zástupce nějaké malé evropské země, představitelé těch tzv. evropských velmocí si čtou noviny, baví se se sousedem, telefonují ze svého mobilního telefonu, chodí po sále si vzít kávu, čaj či nějaké občerstvení, vycházejí ze sálu telefonovat. Ve velkém počtu případů, já myslím, že prostě ty malé země nejsou poslouchány, a už vůbec ne malé nové země, myslím tím země, které přišly do Evropské unie ze střední a východní Evropy.“

Havlovi naslouchali

Čtenář má chuť se za Klausem rozjet, pohladit ho, pofoukat mu bebí a konejšit: „Malej, to bude dobrý.“ - Hlavně mu nesmíte říct jednu strašlivou větu: Havlovi naslouchali. Ta by ho mohla spolehlivě dorazit.

S jedním tématem ale čeští politici v Unii přece jen uspívali velmi slušně: s tématem lidských práv. Bylo to havlovské téma a přežilo svého propagátora až do konce období, kdy na ministerstvu zahraničí seděl Karel Schwarzenberg (TOP 09). Po něm zhaslo. Ku konci zavelel Miloš Zeman, který se stal novým zahraničním kormidelníkem. Prezident je sice "prounijní", ale zároveň zničí naše jediné výrazné téma v Unii.

Výsledkem je čerstvé prohlášení zahraničních resortů Číny a Česka: „Česká strana respektuje suverenitu a územní celistvost Čínské lidové republiky, je si plně vědoma důležitosti a citlivosti otázky Tibetu, znovu potvrdila dodržování své politiky jedné Číny i to, že Tibet je neoddělitelnou součástí čínského území. Česká republika v této souvislosti nepodporuje samostatnost Tibetu v jakékoliv formě.“ Sbohem, lidská práva. Už ani jejich podporou v Unii nevyčníváme.

Má pro nás Unie smysl? V posledních měsících se situace prudce změnila. Díky Rusům na Krymu, na Ukrajině. Pravý smysl společenství (a našeho členství v NATO, které do konstrukce české zahraniční politiky zásadně patří) se ukazuje nyní. Evropská unie je naše bezpečnostní zakotvení. Svoboda je pro nás základní hodnota, i když si jí nevážíme.

S jedním tématem ale čeští politici v Unii přece jen uspívali velmi slušně: s tématem lidských práv. Bylo to havlovské téma a přežilo svého propagátora až do konce období, kdy na ministerstvu zahraničí seděl Karel Schwarzenberg (TOP 09).

Nevážíme si Unie. Bleskově jsme si na ni zvykli. Stojí za to připomenout, jak jsme v červnu 2003 hlasovali o přistoupení ČR do EU v referendu: 77,33 procenta kladných hlasů vůči 22,67 procenta odpůrcům členství. Volební účast tehdy dosáhla slušných pětapadesáti procent. Jak by hlasování dopadlo dnes? Opačně?

Máme rozkladnou společenskou mysl, umíme především kritizovat, destruovat, hádat se, „poukazovat na“. To však nic nemění na faktu, že bez EU nepřežijeme. Otázkou totiž není, jestli jdou špičky EU na kafe, když mluví Klaus, ale před kým by mluvil, kdybychom nebyli členy EU? Jakého sluchu by mu dopřával Rus?

„Být v EU“, nebo „putinismus“

Dnes jít proti EU, proti českému členství v EU, dokonce žádat vystoupení z Unie, znamená jednoznačně ohrožovat bezpečnost země. To, co jsme cítili po roce 1989, tedy že Rusko je veliká hrozba, se postupně vytratilo. Mohli jsme se, jak my to umíme, soustředit na chyby druhých, na „bruselskou byrokracii“, „bruselské regulace“, „zakřivení banánu“. Dnes je vše jinak, je jasné, že „být v EU“ je pro nás i jiné země jasný protipól „putinismu“, Ruska, které se náhle, úmyslně a brutálně izoluje od Evropy a jejích hodnot.

To neznamená, že nemáme kritizovat unijní chyby. Pokud ale čeští politici tohle dělají, a jsou v tom přeborníci, měli by začít doma. Při kritice přeregulované EU stojí za to podívat na naše právo, na jeho nedostatečnosti, bídu, díry, úmyslné nesmysly i na to, že máme norem jak máku i bez EU. Tuzemec je už stejně nestačí sledovat. Viz občanský zákoník, na jehož vstřebání by jeden potřeboval tramvaj plnou právníků.

Jiné často kritizované téma, eurodotace. Nikdo nás přece nenutí je rozkrádat, nebo ano? Chce snad Brusel, aby se u nás tunelovaly evropské peníze? Těžko. Ale ono to mnohem lépe vypadá, když čeští politici nadávají na Unii, odkud chtivě berou miliardy, místo aby zamezili české korupci, klientelismu, nahrávání velkým firmám a dalším četným nechutnostem.

Po odchodu Karla Schwarzenberga z ministerstva zahraničí téma lidských práv skončilo.
Po odchodu Karla Schwarzenberga z ministerstva zahraničí téma lidských práv skončilo. | Foto: Vojtěch Marek

Hovoří se o „krizi Evropy“. Nechme teď stranou ekonomické potíže, které Evropany zajímají na prvním místě. Zažívá Unie krizi hodnot?

Ekonomická krize obrátila část obyvatel Unie proti imigrantům. Posílila euroskeptiky a nacionální, ultrapravá uskupení. (U nás uspěl Úsvit.) Ale těžko si představit, že by xenofobní nacionalisté převzali vedení Unie a obrátili ji opačným směrem. To dnes nehrozí. EU dál pěstuje občanská práva. Práva nejrůznějších menšin. Práva jednotlivců.

Česká krize nehodnot

My sami zažíváme krizi. Jak ji nazvat? Krizí nehodnot. Pro nás jakoby nic nemělo cenu. Neumíme budovat prostředí, které jsme v podstatě zadarmo, prakticky bez boje (když nepočítáme nevelkou opozici v minulém režimu) dostali. Lépe umíme rozkládat. Tato naše nedobrá vlastnost se ostatně projevovala už za první republiky. – Až znovu objevíme svoje hodnoty, můžeme začít opravovat hodnoty Unie.

Být nikoli PROTI, ale PRO Brusel je pro nás náročné. Vyžaduje to, abychom si přiznali, že nejsme velmoc, nejsme hybatelé Evropy. A přece, i přesto, spolupracovat. Dále to vyžaduje ochotu přijímat fakt, že ti druzí (Němci, Holanďané, Francouzi, Rakušané, Belgičané...) jsou o dost dál než my. Musíme si přiznat, že nejsme skoro v ničem přeborníci.

Doháníme to tím, že jsme ironici, vtipálci, mistři posměchu, demontážníci. Přesně jako Klaus; on je v tom naprosto průměrný Čech. Jsme suveréni na pětníku – poradíme celému světu s globálním oteplením, s eurem, s hospodářskou krizí, proti čemu by se mělo brojit, ale máme nejvyšší bankovní poplatky, přehnané daně, předražené zboží, nejdražší telefonování, často odpudivé politiky atd. A nevíme si rady, jak být PRO.

Po deseti letech, kdy si EU nasadila do kožichu milou českou ironickou vešku, platí: Unie je pro nás ochrana. V ní se můžeme rozvíjet nikoli jako ruský satelit, ale jako země, která uznává západní hodnoty. Dalo by se to říct i jinak. Tisíckrát lepší euroregulace než náš chtivý slovanský bratr na Východě Putin. Zaplať pánbůh za EU.

 

Právě se děje

před 10 minutami

Sekáč gólem a asistencí podpořil výhru CSKA nad Čeljabinskem

Jiří Sekáč svým pátým gólem z posledních osmi zápasů Kontinentální hokejové ligy pomohl CSKA Moskva k výhře 3:0 nad Čeljabinskem. Český útočník vstřelil v 51. minutě tečí před brankou druhý gól utkání a pak se ještě asistencí podílel v předposlední minutě na trefě Michaila Grigorenka.

CSKA i díky sedmé Sekáčově brance v sezoně zvítězil pošesté za sebou a je nejlepším týmem celé soutěže. Čeljabinsk s českým útočným duem Tomáš Hyka, Lukáš Sedlák prohrál počtvrté v řadě a na Východě drží poslední osmé postupové místo do play off.

Nejhorším týmem Východu zůstal Kunlun, který dnes se Šimonem Hrubcem v brance podlehl v Pekingu 1:2 Dynamu Moskva. Bývalý třinecký gólman si připsal 23 zákroků.

Další zprávy