Josef Tuček | Komentáře
5. 12. 2006 12:19

Jak si budeme telefonovat za pár let?

Komentář - Dávno, pradávno, v roce 1964, předvedla tehdy největší telekomunikační společnost na světě, americká AT , svou představu telefonu budoucnosti. Bylo to na Světové výstavě v New Yorku. Její návštěvníci si mohli prohlédnout černobílou kulatou obrazovku, před níž telefonující člověk seděl a na níž viděl osobu, se kterou právě hovořil.

Tato vize ze Světové výstavy působila velmi přesvědčivě. Vždyť v té době také zažívala rozkvět televize. Málokdo pochyboval, že by se telefonování mohlo vyvíjet jinak než propojením s obrazovkou.

Kdepak v sedě. V běhu!

Dnes už víme, že žádný z mnoha pokusů o videotelefon, včetně těch současných, využívajících internetu a malé kamery na počítači, se pořádně neujal. Proč, to není otázka pro techniky, ti by potřebný přístroj sestrojili, ale spíš pro psychology. Lidé prostě nějak nechtějí, aby je viděl každý, s nímž po drátě mluví.

Nepředvídaně jsme však začali telefonovat za pohybu, kdykoli a odkudkoli. V průběhu jediného desetiletí se staly naprostou samozřejmostí mobily. Změnily pravidla společenského chování. Téměř nikdo už není pohoršený, když lidé kolem něj, ať už na ulici, v restauraci nebo na výstavě obrazů, někomu telefonují, pokud při tom neruší. Ale změnily také třeba domlouvání schůzek: proč by se měly dohodnout, jako dříve, napevno, když se vše dá doladit jediným telefonátem nebo esemeskou při cestě?

Kdo by dnes toužil po telefonování z videotelefonu před televizní obrazovkou?

Telefon, kamera, peněženka

Redakce britského časopisu Economist dobře zná osudy prognóz. A přesto v pravidelné čtvrtletní příloze věnované novým technologiím její redaktoři shromáždili předpovědi expertů, jak se asi bude telefonování vyvíjet.

A znějí, z našeho pohledu, přesvědčivě. Vládnout budou stále mobilní telefony, které se budou stále zmenšovat. Pravděpodobně ztratí současnou podobu. Některé telefony mohou být přímo všité do oblečení. Jiné půjde vzít do ruky a někam namířit, protože se budou stále používat pro fotografování, či spíše už filmování. A zřejmě jim zůstane i možnost hrát na nich hry, a samozřejmě také přehrávat hudbu.

Přiberou si i další funkce. Takže jimi půjde platit v obchodě (místo penězi či kartou zaplatíte nějakou obdobou odeslání esemesky své bance). Anebo si signálem z nich odemknete dům, abyste nemuseli nosit klíče, případně nastartujete auto.

Technici pracují na tom, abyste mohli do mobilu třeba nadiktovat e-mail a odeslat ho v písemné podobě. A samozřejmě i na tom, abyste celý telefon ovládali hlasem a nemuseli ťukat na klávesnici.

Představovat se nemusíte

Mobilní telefon se podle dalších prognóz stane s postupující miniaturizací výkonným počítačem, který lidé budou mít u sebe. Takže například při spojení s družicovým navigačním systémem bude majitele navádět při cestě přírodou i městem. Mapku okolí bude přístroj promítat do poloprůhledných brýlí, a ještě ji zorientuje podle toho, kam se člověk právě dívá. Takže uživatele navede, kterou z ulic před sebou se má vydat.

Ostatně monitor v brýlích konstruktéry fascinuje. A tak do něj chtějí z mobilního telefonu promítat údaje, které člověk potřebuje třeba při pracovním jednání. Některé výzkumné týmy například vyvíjejí brýle s malou kamerou, které nasnímají obličeje osob, s nimiž se nositel brýlí právě vidí.

Program v počítači snímky obličeje okamžitě porovná s obrazovou databází, rozpozná, kdo to je, a majiteli diskrétně do ucha špitne jeho jméno a postavení. Pokud by k identifikaci nestačila databáze v přístroji, telefon se automaticky spojí s některou databází vnější a nakonec zjistí, s kým máte tu čest.

Takhle tedy vypadají alespoň některé prognózy toho, co všechno by nám ještě měl přinést přístroj, kterému dnes ještě říkáme mobilní telefon.

Nicméně jisté je stejně jenom jedno. Že totiž všechno může být úplně jinak, než si dnes vůbec dokážeme představit. To je nakonec na technickém vývoji to vzrušující a okouzlující.