Byli chudí, odešli za prací. Ve třicátých a čtyřicátých letech pak, už se svými americkými manželi a manželkami, měli děti. Stejně jako můj dědeček tady moji maminku a jejích pět sourozenců.

Do roku 1948 ještě dopisy oběma směry chodily, ale pak komunikace ustala. V devadesátých letech některý ze vzdálených amerických bratranců korespondenci mezi našimi dědečky našel, a protože stále bydlíme v tomtéž domě, ozval se nám.

A zakrátko potom přijelo i několik dětí dědečkova bratra Františka - Franka. Sedmdesátiletých Američanů. Pozoruhodně podobných lidí, jako je moje maminka a tety, obyčejných lidí z amerického venkova.

Po týdenním pobytu ve staré vlasti nešetřili slovy chvály: "Nejenom Praha je krásná! Ale i okolí Prahy: Olomouc, Litomyšl, Krkonoše." Prostě Američané: Ráno v sedm zajeli do Českého Krumlova, po obědě si z Krumlova dojeli do Litomyšle a večer zpátky do Prahy. Vždyť tolik mil denně jezdili celý život do práce.#reklama

Nejenom naše země je malinká. I svět se zmenšil. A propojil. U Niagarských vodopádů jsou desítky obchodů se suvenýry. Vodopády jako popelník, lampa, výšivka na čepici, potisk ručníku, vodopády jako variace americké vlajky. Nenašel jsem jediný kousek, který by nebyl Made in China.

Ani mě to nepřekvapilo. Můj kameraman Jan Malíř si z různých cest po světě, hlavně z Afriky a od Indiánů ze Severní Ameriky, vozil domů tradiční předměty, šamanské masky, amulety, sošky, korále.

Když jsme natáčeli Pupendo, hledali jsme keramickou dílnu, kde bychom mohli vyrobit barevná prasátka a ušaté prdelky jako filmovou rekvizitu pro film. Nakonec jsme ji našli v Loděnicích u Prahy, kousek od Vráže, kde Honza bydlí. Už při první návštěvě ho okamžitě zaujala nedokončená série tradičních indiánských masek. "Přesně takovou masku jsem si přivezl z Toronta, jako ukázku indiánské lidové tvořivosti. I s certifikátem."

"My dodáváme masky, oni dodávají certifikáty."

Pro Indiány se to jejich tradiční, určené pro turistický obchod, prostě už roky vyrábí pár kilometrů od Berouna, v půvabném okolí Prahy.