Vyhozeného se zastávala asi čtyřicetiletá dáma. Strhla na svou stranu zhruba polovinu cestujících, druhá půlka fandila mladíkům. Bezdomovec páchl, přítel Tomáš jel do práce. Po ránu ospale nevěděl, ke které polovině se má přidat. Za tramvaj zaplatil a puch chvíli po budíku nenaladí do dne. Bezmocný člověk, kterého vyhazují do zimy ale nenaladí také.
Rozebrali jsme to. Pro bezdomovce je tramvaj důležitější než pro obyčejného pasažéra, protože v ní nejen jede, ale i bydlí. Z reklam víme, že obyčejný prášek nebo kartáček na zuby je horší než ten neobyčejný, který nám k našemu štěstí zrovna nabízejí. Obyčejný pasažér je také určitě horší než neobyčejný.
Přítel Tomáš si chvíli nechtěl zvyknout, že by měl být horším pasažérem, když řádně zaplatil. Pak ale byl rád, že je v teple v práci a že patří k těm, kdo vystupují před konečnou.
V poslední detektivce Tanii Morisson je krásná zimní scéna s bezdomovkyní Maggie. Vypadá jako ze sociální utopie. Uštvaný muž podezíraný z vraždy najde skrýš, kam Maggie zalézá. Najde ji náhodou, přestože Maggie dlouho zná a občas jí dá pětieurovku. V brlohu pod mostem hoří spousta svíček. Ne kvůli romantice nebo dojímání, hoří tam pro teplo.
"Říkala jsem, že nechápu, proč tu v tomhle nečase vysedáváš se mnou pod mostem, místo aby sis užíval tepla domova u maminky?"
"A proč ty vysedáváš pod mostem?"
"Něco se mi v životě pomotalo."
"Tak to vidíš. Mně taky."
Uštvaný muž pojí s Maggie pečené brambory, zalehne v brlohu na vypelichaný perský koberec do starého spacího pytle, vedle psa, který hřeje. Odpočívá, poprvé od doby, co se mu něco v životě pomotalo. Pak se může zas vydat nahoru. Vyspalý a s dobrými radami od Maggie.#reklama
Scéna s bezdomovkyní má v detektivce klíčový význam a patří k jejím literárně nejpovedenějším částem.
Sociálně utopický (nebo jen optimistický?) je na ní potenciální význam ženy, která žije na ulici. Ona poskytla radu, přístřeší a teplo v době, kdy mrzlo až praštělo a hlavní postava byla na dně. Nebyla tou, kdo žebrá, ale tou, kdo pomůže člověku spadlému na dno, protože to na dně zná a zabydlela se tam.
Město Praha postavilo bezdomovcům vytápěné stany. Nemusejí už do tramvaje. Všimněme si společně, kdy stany zas odvezou. Bude to okamžik, kdy skončila zima, která budí soucit, a začala zima obyčejná.
Tania Morrison je německy píšící autorka žijící v Praze. Nakladatelství BB/art vydalo její v pořadí třetí knihu. Jmenuje se "Když nepomůže ani jed", vyšla v roce 2005, do češtiny přeložila Hana Kořínková.
Autor je redaktorem Literárních novin