Trénink v době smutku režisérovi připadal nepatřičný. Zeptal se, jestli olympionik ví, co se stalo. Odpověď byla jednoduchá: "Pane, celý život jsem se připravoval na tento závod."
Diskuse o Spielbergově filmu Mnichov už obletěla celý svět, ve kterém se promítá aktuální Hollywood. Spielberg sám o snímku, kromě různých politických obhajob, mluví jako o svém nejevropštějším díle. Evropa je pro něj možná místem, kde se pochybuje. Lidé prý režiséra Spielberga zastavují a žádají, aby zas točil zábavné věci. Je to opravdu hrozné. Léta nás Hollywood zpracovává na spektákl s trochou sexu, pěknými charaktery, jasným koncem a herci z plakátu. Najednou se přidává k těm, kdo nás ruší a vyučuje. Jako by nestačily televizní zprávy nebo přinejhorším takzvaně nezávislý film.
Výhodou kulturní události, jako je film Mnichov, ale je, že na jejím okraji může zazářit pár menších a proto přehlednějších příběhů.
Příběh televizních her a evropského selhání
Olympijské hry v roce 1972 byly prvními masově televizními. Poválečné Německo se chtělo prezentovat krásným stadionem se střechou podobnou netopýřím křídlům i olympijskou vesnicí s umělými kopci, betonovými bytovkami a řadovými garsoniérami o dvou patrech, pro jednoho člověka i s terasou, koupelny samozřejmě z umělé hmoty. Měly to být hrdé a radostné hry.
Všechno dopadlo jinak. Stát Izrael na útok odpověděl. Evropa neodpověděla, přestože jen málo evropských symbolů funguje tak jako olympijské hry. Tři z osmi atentátníků z Mnichova přežili. Byli vyměněni za posádku a cestující německého letadla. Součástí výměny prý bylo ujednání, že nebudou unášena žádná další německé letadla. Naučily se už země, ve kterých se promítá aktuální Hollywood, že nelze jednat jednotlivě?#reklama
Jak odpovídá Evropa nyní, při zatím nekrvavé, ale z kulturního pohledu stejně důležité události? Kvůli karikaturám proroka Mohameda prý výrazně stoupl prodej dánských vlajek v pásmu Gazy, pálí se teď dokonce častěji než izraelské. Možná, že na koupi dánské vlajky poslouží peníze z dánské části příspěvku EU na palestinskou samosprávu. V případě konfliktu o svobodu slova, protože karikatury proroka patří do svobody slova, má Evropa možnost poopravit svůj postup z roku 1972. Když už se tento rok zásluhou jednoho uměleckého díla stal zas aktuálním.
Příběh standardních a nestandardních rolí
Spielberg ve svém filmu pracuje s probuzeným svědomím příslušníků speciálních jednotek. Jako Čech a středoevropan dával bych přednost těm, kdo mají svědomí po celou dobu vzhůru.
Do filmů se hodí citliví nájemní vrazi se vztahem k sirotkům, náhlou sebereflexí posedlí členové protiteroristických komand nebo podle vyššího principu mravního jednající prostitutky. V životě ale potkáte víc vrátných, pumpařů a účetních. Na síle jejich nervů, na jejich výdrži a vědomí vlastní svobody bude záviset, jak to dopadne se světem, kde se promítá aktuální Hollywood.
Tito lidé zaslouží z Hollywoodu agitky, které jim zvednou náladu nebo alespoň něco zábavného. Pokusem o vážné politické výpovědi režisér Spielberg zrazuje prostředí, ve kterém se naučil řemeslo a stal se slavným a bohatým.
Proč musíme být u toho, když se někdo najednou, už pár let, snaží dělat něco pořádného, a to při zachování veškerého předešlého komfortu?
Středoevropský příběh na pozadí nového filmu z Hollywoodu
Slovo globalizace nám neustále nutí dojem, že je nutné opouštět vlastní pozice a nahrazovat je něčím univerzálnějším. Střední Evropa ale dosud existuje.
V Toskánském paláci v Praze je výstava o diplomatických stycích Praha-Vídeň-Bratislava v letech 1920-2005. Je to výstava o duchu rozumu a politického realismu mezi zeměmi, které spolu také mohly dlouhodobě různými formami válčit. Vždyť premiérem Československa byl Karel Kramář, kterého stará monarchie stihla ještě odsoudit k smrti za velezradu a nepopravit spíše z důvodů aktuálně politických než ze zdvořilosti. Na Spielbergův film je možné v každé zemi reagovat podle vlastní zkušenosti. Naše zkušenost praví, že je možné se dohodnout. Chvilku po vyhrané válce.
"Pane, celý život jsem se připravoval na tento závod." Není vyloučeno, že se nacházíme v čase, kdy je nutné pokračovat v závodu, přestože vedle někoho zastřelili. Hledět si svých rolí a tlouci zpět. Argument obhájců filmu Mnichov zní, že pokud hydře utnete jednu hlavu, naroste jí deset dalších. V příbězích ze střední Evropy ale kromě hydry známe i draka, který k snídaní, obědu a večeři žádá jednu krasavici a hrozí, že až krasavice dojdou, zničí celé město. Včasný útok šetří města i krasavice, v případě moc silné hydry alespoň zkracuje utrpení.
Výstava Praha-Vídeň-Bratislava v diplomacii 1920-2005 probíhá v Toskánském paláci, Hradčanské náměstí 5, Praha 1, od 2. do 24. února, otevřeno úterý až neděle 10-17 hodin.
Autor je redaktorem Literárních novin