Česká republika se nachází ve fázi hledání politické satiry. Politické vtipy vymizely, až na výjimky, s vedoucí úlohou KSČ. Od vyhynutí politického vtipu ke zrození většího počtu politických divadelních her muselo uplynout šestnáct let. Proběhla u nás evoluce a dospěli jsme od vyhynulých dinosaurů k čilým savcům? Zdá se, že ano. Hra "Jistě, pane ministře" není jen divadelním kusem, na jejím případu je možné pozorovat širší, řekněme společenské, souvislosti.
Začněme premiérem na premiéře. Třetí muž ve státě, Jiří Paroubek, sedává v lóži na jedné straně divadla. Předseda Topolánek v lóži na protější straně. První dáma, paní Livia Klausová, pěkně uprostřed, v první řadě na balkoně. Na premiéře politické hry ani jeden ze jmenovaných nebyl. I jiné aktivní politiky bylo těžké zahlédnout. Nepřišli možná kvůli jiným předvolebním termínům, možná z obavy, že se na jevišti budou dít nějaké nepřístojnosti.
Zeptejme se řečnicky: Jaké nepřístojnosti se mohly dít?
Hra mohla obsahovat různé za vlasy přitažené aktualizace. Mohla se snažit o podlézavost vůči publiku, která v našich poměrech znamená přiblížení se hospodské úrovni. Nic z toho se nestalo. Na Vinohradech se hrají mino jiné situační (francouzské) nebo konverzační (anglické) hry. Tato konverzační hra zůstala věrna originálu, oproti textu anglické předlohy je přidána jedna narážka na jazykové znalosti Čechů, a to je vše. Základní kámen pro inteligentní satiru v Čechách byl položen. Blahosklonným pohledem na něj z projekčního plátna shlíží britská královna.
Režisér Martin Stropnický je zároveň ředitelem divadla, byl ministrem a velvyslancem. Bývalý politik uvedl hru ze svého někdejšího oboru a exkolegové nepřišli. Hru z televize pro divadlo přepsala Kristina Žantovská, která působila v USA jako manželka velvyslance. Majitelé autorských práv se prý divili, proč chce někdo úspěšný televizní pořad uvést i jinak. Je to první případ divadelní adaptace. Pořad byl vysílán po celém světě a je k dostání na videokazetách. Když se televize promění v divadlo, je to jako když lidé a situace z říše stínů obživnou.
Vrcholem hry je projev hlavní postavy na obranu britského párku. Britský párek existuje stejně málo, jako třeba maďarské ponožky. Není národním jídlem, není s ním spjata žádná emoce. Hlavní postava u mikrofonu křičí do publika, a projev se stává reálným projevem.
"Evropané zašli příliš daleko. Teď ohrožují britský párek. Chtějí ho standardizovat - to znamená, že budou britský lid nutit jíst salami a bratwurst a další česnekem a mastnotou nasáklé produkty, které jsou ABSOLUTNĚ CIZÍ britskému způsobu života. Chcete jíst k snídani se svými vajíčky na slanině ještě salami? Já tedy ne! A taky nebudu! Změnili naše pinty na litry a yardy na metry. Vzdali jsme se šestipencí a třípencí, dvoušilinků a půlkoruny. Ale nedovolíme jim, aby zničili britský párek."
Skepse vůči Evropské unii má v každé zemi jiné důvody a má i různou hloubku. Folklór kritiky EU už ale přesahuje hranice a zasáhl i čerstvé členy. Párek nemusel být britský, mohl být náš. Publikum po scéně s politickým projevem tleská herci za jeho výkon a politikovi za jeho "zlatá slova" zároveň.
Ještě jedna scéna s potleskem publika stojí za povšimnutí. Celou hru provázejí příležitostné zadní projekce a fotografie promítané za postavy. Při závěrečném klanění herců přistupují před publikum živí lidé a v jednu chvíli se klaní herci z filmového záznamu. Hra se vrací na obrazovku, odkud pochází, publikum vlastně tleská televizoru.#reklama
Na Vinohradech se podařilo ukázat politika, který přichází do úřadu ministra s úmyslem měnit věci k lepšímu. Divadlo více než televizní seriál předvedlo jeho střet s úředním aparátem, který provozují lidé možná stejně chytří jako on, jenže zaběhlí v dané problematice a rutině. O rozhodovacích procesech politiky či kvalitě státu se dovíte málo, ale o politicko-úřednickém i unijním folklóru mnoho.
V televizní verzi je politik jaksi jen vláčen, v divadle sledujeme proměnu na malé ploše. Krátká divadelní verze dobře zastoupila dlouhou televizní. Divadlo umocní zážitek a šetří váš čas. Klasická forma zvítězila nad elektronickou, přestože elektronická byla v tomto případě první.
Autor je redaktorem Literárních novin