To první dokládá třeba experiment americké psycholožky Elizabeth Dunnové. Ta jednoho rána v roce 2008 požádala na ulicích kanadského Vancouveru náhodné kolemjdoucí, zda by se zúčastnili pokusu. Některým dala obálky s pětidolarovou, jiným s dvacetidolarovou bankovkou. Polovině lidí pak řekla, aby si za peníze koupili něco pro sebe, druhé půlce pak uložila, aby je utratili za dárek pro někoho jiného nebo aby je dali na charitu.
Obě skupiny na to měly čas do páté hodiny odpolední, načež se Dunnová všech účastníků zeptala, jak by ohodnotili svou náladu. Ukázalo se, že bylo jedno, kolik peněz kdo v obálce dostal, na pocit spokojenosti to nemělo vliv. Zásadní dopad ale mělo, zda lidé za peníze dělali radost sobě, nebo někomu jinému. Ti druzí se cítili výrazně šťastněji.
Experiment Elizabeth Dunnové je jen jedním z mnoha vědeckých důkazů, že laskavost k ostatním dělá náš život lepším. Vlastně se dá říct, že být na ostatní hodný je něco jako mlsat. A to doslova. Jak se nechal v BBC slyšet neuropsycholog univerzity v Sussexu Dan Campbell-Meiklejohn: "Když jsme k ostatním laskaví, zažíváme v některých oblastech mozku pocit odměny, podobně jako když jíme lahodné jídlo nebo jsme něčím příjemně překvapeni."
Co víc, chovat se mile k ostatním lidem v nás rovněž může snížit pocity úzkosti. Když studenti trpící sociálními fobiemi po dobu čtyř týdnů dělali drobné laskavosti, třeba spolubydlícím vyprali prádlo nebo darovali peníze na charitu, polevily jejich tělesné i emocionální problémy z běžného styku s ostatními lidmi a přestali se společenským kontaktům vyhýbat.
Čistá krev a ručníky na věšáku
Jak už bylo řečeno, laskavost navíc prospívá i zdraví. Jedna ze studií tvrdí, že u lidí, kteří se během života věnují dobrovolnickým pracím, klesá téměř o čtvrtinu (24 procent) riziko, že předčasně zemřou. Dobrovolnictví je totiž krom jiného spojeno s nižším výskytem hyperglykemie i zánětů, jež mohou vést k vážným srdečním onemocněním. Podle další vědecké práce pak platí, že "dobrovolníci" stráví během života v nemocnicích o 38 procent méně dní než lidé, kteří s trochou nadsázky řečeno zadarmo nehnou ani prstem.
Pozitivní efekt pomáhání ostatním je přitom na našem zdraví viditelný už za pár měsíců. V Kanadě při jednom pokusu rozdělili vybrané středoškoláky do dvou skupin: každý z první skupiny měl po dobu dvou měsíců pomáhat žákům základní školy s učením, zatímco ti druzí byli připravení jako jejich náhradníci. Čtyři měsíce poté lékaři všechny středoškoláky vyšetřili a zjistili, že obě skupiny dokážou bezpečně rozlišit na základě rozboru krve. Ti, kteří pomáhali mladším dětem, měli nižší hladinu cholesterolu a také se jim v krvi méně vyskytoval cytokin Interleukin 6, který stimuluje zánětlivé procesy v mnoha nemocech, jako je cukrovka, deprese, Alzheimerova choroba nebo třeba rakovina prostaty.
A co je důležité, jak doložil průzkum Gallupova ústavu ve 139 zemích světa, laskavost má pozitivní vliv na vaše zdraví bez ohledu na to, z jak chudé či bohaté země nebo kultury pocházíte. A co je ještě důležitější, laskavost má jednu šťastnou vlastnost - je nakažlivá. Stačí, aby lidé slyšeli, že se někdo k někomu zachoval mile, a velká část z nich má najednou chuť udělat to samé.
Sociální psycholog Robert Cialdini ve své slavné studii o sociálních normách zmiňuje případ, kdy hotelová prádelna nechala v pokojích hostů vzkaz, že většina jejich předchůdců se rozhodla své ručníky používat opakovaně několik dní, aby šetřili planetu. Počet hotelových hostů, kteří si ručníky nenechali každý den vyměňovat, rázem stoupl.
Snad na nás zprávy o vlně solidarity s ukrajinskými uprchlíky, jež se v posledních týdnech v Česku vzedmula, budou mít podobný efekt.
Autor je šéfredaktorem týdeníku Ekonom.
